ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.2452.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 2452/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. K., zastoupen advokátem, proti žalovaným l. A., o. s., 2. F. a. s. A., organizační sdružení, o přezkoumání rozhodnutí orgánu občanského sdružení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu l pod sp.zn. l3 C l6l/99, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2000, čj. l3 Co l57/2000-35, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2000, čj. l3 Co l57/2000-35, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se ve svém návrhu s odvoláním na §l5 zákona č. 83/l990 Sb. o sdružování občanů ve znění pozdějších předpisů dále (jen zákon 83/l990 Sb.) domáhal zrušení rozhodnutí tzv. Národního odvolacího soudu F. a. s. A. ze dne 7.6.l999, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí disciplinární komise téhož sdružení, a kterým mu byl údajně v rozporu s článkem l57 mezinárodních sportovních řádů FIA uložen trest zastavení závodní činnosti na dobu l8 měsíců a bylo rozhodnuto o propadnutí kauce ve výši 30.000,- Kč s odůvodněním, že jde o rozhodnutí nezákonné a v rozporu se stanovami sdružení. Současně navrhl pozastavení výkonu napadeného rozhodnutí.
Usnesením ze dne l7.l.2000, čj. l3 C l6l/99-l7, soud prvního stupně řízení zastavil, rozhodl o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku ze žaloby. Zastavení řízení odůvodnil tím, že z ustanovení §7 o.s.ř. vyplývá, že tato věc nespadá pod žádný z případů tam vyjmenovaných a není proto dána pravomoc soudu a ani neexistuje jiný orgán na území ČR, do jehož pravomoci by věc spadala. Protože jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení s odkazem na ustanovení §l04 odst. l o.s.ř., řízení zastavil.
K odvolání žalobce Městský soud v Prazeusnesením ze dne 9.5.2000, čj. l3 Co l57/2000-35 odmítl podle §2l8 odst. l písm. c/ o.s.ř. odvolání žalobce jako nepřípustné v podstatě s odůvodněním, že přezkumné řízení podle §l5 odst. l zákona č. 83/l990 Sb. nemůže mít jinou povahu než řízení přezkumné podle §244 a násl. o.s.ř. v platném znění, a proto analogicky podle ustanovení §250j odst. 4 o.s.ř. není odvolání proti jakémukoliv rozhodnutí v tomto přezkumném řízení, tedy i proti rozhodnutí, jímž bylo řízení zastaveno, přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovodil jednak s odkazem na §237 odst. l písm. f/ o.s.ř. s odůvodněním, že soud prvního stupně řízení zastavil, aniž pro to byly splněny podmínky a odvolací soud posléze odvolání odmítl s tím, že je v této souvislosti dán dovolací důvod podle §24l odst. 3 písm. a/ o.s.ř. a dále dovozoval přípustnost dovolání s odkazem na §238 odst. l písm. e/ o.s.ř. s tím, že v tomto případě je dán dovolací důvod podle §24l odst. 3 písm. d/ o.s.ř., tj. nesprávné právní posouzení věci. V posledně uvedeném směru zejména odmítl názor odvolacího soudu, že jde o žalobu dle §244 a násl. o.s.ř., kde není přípustný opravný prostředek, a to proto, že odvoláním napadené rozhodnutí bylo procesním rozhodnutím, nikoliv meritorním. Navíc namítal odchylné právní posouzení otázky pravomoci soudu, když soud prvního stupně rozhodl o jejím nedostatku, zatímco soud druhého stupně vyšel sice z opačného závěru, tj. pravomoci soudu k přezkumnému řízení, a to dle §244 a násl. o.s.ř., nicméně místo toho, aby z uvedeného důvodu usnesení soudu prvního stupně zrušil, odvolání odmítl s odůvodněním, že podle §250j odst.4 o.s.ř. není přípustné.
Dovolání v této věci je přípustné, neboť bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, a jak bude dále odůvodněno, proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto (§236 odst. l, §238a odst. l písm. e/, §240, §24l o.s.ř.). Na druhé straně není dovolání v dané věci přípustné z pohledu ustanovení §237 odst. l písm. f/ o.s.ř., neboť po změnách, jež s účinností od l.l.l996 doznalo uvedené ustanovení (tím že za slovo „byla\" byla vložena slova „v průběhu řízení nesprávným\"), je za postup soudu v průběhu řízení „možno považovat jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení hodnotit\" (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 49/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání a v něm projeveným hodnotícím úsudkem, že proti napadenému rozhodnutí není odvolání přípustné, tedy zmatečnost podle §237 odst. l písm. f/ o.s.ř., založit nelze. Zastavující rozhodnutí soudu prvního stupně je vzhledem k §236 odst. l o.s.ř., dle kterého dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, z přezkumu dovolacího soudu vyloučeno.
Pokud jde o otázku správnosti právního posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §24l odst. 3 písm. d/ o.s.ř. má dovolací soud za to, že za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto v podstatě proto, že v dané věci, tj. v případě žaloby dle §l5 zákona č. 83/l990 Sb. jde o řízení podle §244 a násl. o.z., kde odvolání proti soudnímu rozhodnutí není podle §250j odst. 4 o.s.ř. přípustné, je podstatou sporu otázka, zda přezkoumání uvedené in fine §l5 odst. l zákona č. 83/l990 Sb. lze považovat za přezkoumání podle §244 o.s.ř., a nebo zda jde o řízení podle části první až čtvrté o.s.ř.
Podle ustanovení §l5 odst. l zákona č. 83/l990 Sb. může člen sdružení, jestliže považuje rozhodnutí některého z jeho orgánu, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek za nezákonné, nebo odporující stanovám do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí požádat okresní soud o jeho přezkoumání.
Podle ustanovení §244 odst. 2 o.s.ř. přezkoumávají ve správním soudnictví soudy zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, jakož i orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech právnických a fyzických osob v oblasti veřejné správy.
V předeslaném směru dospěl Nejvyšší soud ČR na rozdíl od odvolacího soudu k závěru, že přezkoumání podle §l5 odst. l zákona č. 83/l990 Sb. neodpovídá přezkoumání podle §244 a násl. o.s.ř. v dané věci, protože rozhodnutí tzv. Národního odvolacího soudu F. a. s. A., kterým bylo potvrzeno rozhodnutí disciplinární komise téhož sdružení o uložení trestu zastavení činnosti na dobu l8 měsíců a propadnutí kauce ve výši 30.000,- Kč, není rozhodnutím správního orgánu resp. rozhodnutím v oblasti veřejné správy na základě zákona.V důsledku toho v případě odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání nemohl odvolací soud dospět k závěru, že odvolání je podle §250j odst. 4 o.s.ř. nepřípustné, a jako takové je odmítnout. Naopak, protože odvolací soud nerozhodoval jako soud příslušný k přezkoumání správních rozhodnutí, měl v rámci řízení podle části první až čtvrté o.s.ř. v souladu s ustanovením §20l o.s.ř. o odvolání rozhodnout a v rámci odvolacího řízení také řešit otázku pravomoci soudu nejen z pohledu napadeného usnesení soudu prvního stupně, ale též z pohledu námitek účastníků řízení včetně námitky týkající se nedostatku členství navrhovatele ve sdružení.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Je-li právní posouzení nesprávné, nelze dospět k závěru, že je správné ve smyslu §243b odst. 1 o.s.ř. rozhodnutí, které na něm spočívá a proto bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc mu byla dle §243b odst. 2 o.s.ř. vrácena k dalšímu řízení.
Pokud jde o jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o.s.ř.), dovolací soud konstatuje, že tyto nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají.
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem ČR je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. l o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. listopadu 2000
JUDr. Iva B r o ž o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková