ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.2520.99.1
sp. zn. 28 Cdo 2520/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání J. V., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec z 26.5.l998, sp.zn. 30 Co 704/97, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. 7 C lll3/92 (žalobce J. V., zastoupeného advokátem, proti žalované M. s. a d. u. o. s., zastoupené advokátem, o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou u soudu 3l.3.l992, bylo v daném případě navrhováno, aby žalované bylo uloženo uzavření dohody s J. V., a se Z. V. ohledně vydání domu čp. l5l ve S. s. (obec D.), okres Č. L., s pozemky parc. č. 863 a parc. č. 993. V žalobě bylo uvedeno, že tyto nemovitosti byly převedeny původními spoluvlastníky J. V. a Z. V. trhovou smlouvou z 5.6.l950 na bývalé Revoluční odborové hnutí za kupní cenu l46.029,- Kč, ale tato smlouva byla s bývalou Ústřední radou odborů uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek (§6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb.). Nástupnickým subjektem po uvedených odborových orgánech byla v roce l99l O.-Českomoravská správa rekreační péče, která byla písemně vyzvána k vydání nemovitostí uvedeným oprávněným osobám, ale bezvýsledně.
Žalovaná právnická osoba navrhla zamítnutí žaloby s tím, že tu nedošlo k přechodu nemovitostí, uváděných v žalobě, na stát způsobem, který má na zřeteli ustanovení §6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb. Dům čp. l5l ve S. s. (obec D.) byl původním spoluvlastníkům J. V. a Z. V. přidělen jako konfiskát v roce l946 a bylo na něj vloženo zástavní právo pro pohledávku spořitelny ve výši l20.00 Kč. To byl důvod (kromě úsilí vlastníků zbavit se této nemovitosti a získat byt v P.) k uzavření smlouvy těchto spoluvlastníků s Ústřední radou odborů, podle níž bylo převodcům vyplaceno 2l.02l,- Kč v hotovosti a l2.000,- Kč bylo poukázáno na úhradu pohledávky spořitelny a záložny v D., jež byla zajištěna zástavním právem. K uzavření smlouvy z 5.6.l950 nebyl na prodávající vyvíjen žádný politický nátlak.
Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce J. V.., jako účastníka řízení, vyslechl svědka J. R., konstatoval obsah spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp.zn. 34 D 2049/96 (o dědictví po Z. V., která zemřela v roce l996) a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě z 20.8.l997, čj. 7 C lll3/92-70, byla žaloba žalobce J. V., zamítnuta a žalobci bylo uloženo zaplatit žalované Majetkové, správní a delimitační unii odborových svazů na náhradu nákladů řízení l.840,- Kč do l5 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně byl uveden závěr, že v řízení nebyl doložen přechod věcí na stát podle ustanovení §6 zákona č. 87/l99l Sb., takže žalovanou právnickou osobu nestíhá povinnost vydat žalobci nemovitosti, uváděné v jeho žalobě. Soud prvního stupně byl toho názoru, že v řízení nebylo prokázáno, že smlouva z 5.6.l950, uzavřená mezi rodiči žalobce a bývalou Ústřední radou odborů, byla ze strany prodávajících uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Nemovitosti byly získány jako příděl v rámci osídlení pohraničí, přídělová cena nebyla zaplacena a na nemovitostech vázlo zástavní právo; převodce J. V. začal pracovat na ústředním úřadu v P., kde potřeboval získat byt. Podle názoru soudu prvního stupně rodiče žalobce o vilu ve S. s. nepřišli, nýbrž ji výhodně prodali. Proto byla žaloba žalobce zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §l42 odst. l občanského soudního řádu.
O odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem z 26.5.l998, sp.zn. 30 Co 704/97. Rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem potvrzen („v upřesněném znění, že se zamítá žaloba o uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. l5l s pozemky parc. č. 2293 a parc. č. 2294 v katastrálním území D., zapsaných na listu vlastnictví l0 u Katastrálního úřadu v Č. L.\"). Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované na úhradu nákladů odvolacího řízení 575,- Kč do l5 dnů od právní moci rozsudku. Byl zamítnut návrh žalobce na připuštění dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným, protože soud prvního stupně rozhodl správně, když zamítl žalobu, které nebylo možné vyhovět. Odvolací soud poukazoval především na to, že předpokladem nároku podle zákona č. 87/l99l Sb. je předchozí přechod věci na stát (eventuálně převzetí věci státem bez právního důvodu), avšak takový nárok se netýká majetku, který na stát nepřešel (eventuálně ho stát nepřevzal bez právního důvodu); v daném případě pak trhovou smlouvou z 5.6.l950 přešly nemovitosti ´, uváděné žalobcem nikoli na stát, ale na společenskou organizaci (ve smyslu dříve platného zákona č. 68/l95l Sb.). Nebylo však, podle názoru odvolacího soudu, prokázáno ani to, že by uvedená smlouva byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek; nebyl totiž v daném případě doložen objektivně existující stav tísně na straně prodávajících J. V. a Z. V., jenž by byl vyvolán ze strany bývalého místního národního výboru obce, kde byly nemovitosti uváděné žalobcem, ani zaměstnavatele J. V. či jiného orgánu či organizace; nápadně nevýhodné podmínky převodu nebyly pak shledány ani ve výši sjednané kupní ceny, ani v tom, že cena nebyla vyplacena v hotovosti, když její podstatná část (l25.000,- Kč) musela být použita na úhradu dluhu, zajištěného zástavním právem na nemovitostech. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení §2l9 občanského soudního řádu. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl odvolacím soudem odůvodněn ustanoveními §224 a §l42 odst. l občanského soudního řádu. Zamítnutí návrhu žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odvolacím soudem odůvodněno tím, že v posouzení nároku v daném případě nebylo shledáno ničeho, co by po právní stránce mělo zásadní právní význam.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 7.8.l998 a dovolání bylo podáno na poště k doručení Okresnímu soudu v České Lípě dne 7.9.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. l občanského soudního řádu.
Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Jako dovolací důvod uváděl dovolatel nesprávné právní posouzení věci, na němž rozsudek odvolacího soudu spočívá (§24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu).
Dovolatel pokládal za nesprávný názor odvolacího soudu, podle něhož takový subjekt, jakým bylo v rozhodné době (tj. od 25.2.l948 do l.l.l990) bývalé Revoluční odborové hnutí, nebyl považován za přebírající subjekt ve smyslu ustanovení §6 odst. l nebo 2 zákona č. 87/l99l Sb., když tu šlo o organizaci, které tehdejší právní úprava pouze formálně přidělovala vlastnosti společenské organizace; navíc dříve platný zákon č. 68/l95l Sb., o společenských organizacích, na který odvolací soud poukazoval, byl vydán později než došlo k uzavření trhové smlouvy z 5.6.l950 v daném případě. Proto mělo být vyhověno návrhu dovolatele na vyslovení přípustnosti dovolání k vyřešení této výkladové otázky.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. l zákona č. 238/l995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995 Sb. (tj. před l.l.l996; srov. článek V. zákona č. 238/l995 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. l občanského soudního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně je dovolání přípustné (§238 odst. l písm. b/ občanského soudního řádu) za předpokladu, že šlo o rozsudek soudu prvního stupně, jímž tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Podle těchto citovaných ustanovení musel se dovolací soud zabývat otázkou přípustnosti dovolání dovolatele v daném případě, v němž dovolání směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nešlo o případ rozsudku soudu prvního stupně, v němž by bylo rozhodnuto soudem prvního stupně jinak než v předchozím rozsudku. Dovolání tu nebylo přípustné podle ustanovení §236 a §238 odst. l občanského soudního řádu.
Protože dovolatel dovozoval přípustnost svého dovolání i z citovaného ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu, zabýval se dovolací soud i tím, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V usnesení Ústavního soudu ČR z 23.8.l995, III. ÚS l8l/95, uveřejněném pod č. l9 (usnesení) ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, byl zaujat názor, že za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech.
V daném případě šlo o posouzení nároku žalobce z hlediska zákonných předpokladů povinnosti žalované věc vydat, jak to předpokládají ustanovení §6 odst. l a 2 zákona č. 87/l99l Sb.
K výkladu ustanovení §6 zákona č. 87/l99l Sb. byly již zaujaty právní závěry v nálezech Ústavního soudu ČR i v rozhodnutích uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem.
V nálezu Ústavního soudu z l9.ll.l994, IV. ÚS 279/95, uveřejněném pod č. l2l ve svazku 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, bylo vysloveno, že „podmínka nabytí vlastnictví státem je nezbytná pro úspěšnost nároku podle zákona č. 87/l99l Sb. ze strany oprávněné osoby (při naplnění ostatních zákonných podmínek) v případech jmenovitě uvedených v §6 odst. l zákona č. 87/l99l Sb.\".
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 9/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vyloženo, že o převzetí věci bez právního důvodu (§6 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb.), jde jen tehdy, jestliže byla převzata věc, aniž k tomu existoval právní důvod; citované ustanovení nedopadá na případy, kdy byla převzata věc na základě existujícího právního úkonu.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 36/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek byl podán podrobný výklad pojmů tíseň a nápadně nevýhodné podmínky, obsažených v ustanovení §6 odst. l písm. g/ zákona č. 87/l99l Sb.
Vycházeje z těchto uveřejněných právních závěrů z citovaných nálezů Ústavního soudu ČR a z citovaných rozhodnutí ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nemohl dovolací soud přisvědčit názoru dovolatele, že v daném případě má dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam po právní stránce, a to v tom smyslu, že by šlo o rozhodnutí odchylující se od ustálené judikatury soudů anebo o rozhodnutí přinášející novou judikaturu s možným dopadem na rozhodnutí soudů v obdobných případech.
Protože tedy neshledal dovolací soud v daném případě přípustnost dovolání ani podle ustanovení §236 a §238 odst. l občanského soudního řádu, ani podle ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu, nezbylo, než přikročit k odmítnutí dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §2l8 písm. c/ občanského soudního řádu jako dovolání nepřípustné.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. října 2000
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková