ECLI:CZ:NS:2000:28.CDO.2670.2000.1
sp. zn. 28 Cdo 2670/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalobců 1) E. V. a 2) R. V., podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze z 7. června 2000, sp.zn. l2 Co 111/2000 (v právní věci žalobců 1) E. V. a 2) R. V., zast. advokátem, proti žalovaným 1) V. J., 2) V. J., zast. advokátem, o vydání věci, vedené pod sp.zn. ll C l57/98 Obvodního soudu pro Prahu 5), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. června 2000 pod čj. l2 Co 111/2000-37 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. září 1999 pod čj. 11 C 157/98-2l na tom základě, že shledal rozhodnutí soudu prvního stupně založené na správně a dostatečně zjištěném skutkovém stavu věci a že i právní závěry napadeného rozhodnutí považoval za správné.
Proti tomuto rozsudku podali včas dovolání žalobci, kteří se domáhali zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. Dovolatelé zdůvodňovali, že právní názor, na němž založil své rozhodnutí soud prvního stupně, a který akceptoval i soud odvolací je nesprávný, protože rozhodnutí Státního notářství pro Prahu 5, založené na závěru, že závěť zůstavitelky je neplatná, z důvodu, že obchází zákon, aby dědictví nemohlo připadnout čsl. státu, sice nabylo právní moci, ale je naprosto zjevné, že bylo poplatné tehdejší společensko-politické situaci. Dovolatelé se domnívají, že by ustanovení §6 odst. l písm. h/ zákona č. 87/l99l Sb., mělo být v jejich prospěch vykládáno extenzivně ve smyslu záměru, který sledují restituční zákony.
Dovolatelé dále vytýkali, že ani jeden ze soudů nezkoumal, zda na žalobce nepřešly nároky jejich matky J. V. a dále že ani jeden ze soudů nezohlednil, že matka žalobců J. V. zemřela dne l9.3.1988 a že tedy žalobci nepochybně vstoupili do jejích práv.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení řádně zastoupenými advokátem (§240 odst. l o.s.ř., §24l odst. 1 o.s.ř.). Bylo ovšem třeba zabývat se otázkou, zda dovolání je v souzeném případě přípustné, když se jednalo o dovolání proti rozsudku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
Se zřetelem k ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (argument opaku) dovolání není přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. V tomto případě (v případě potvrzujícího rozsudku) by dovolání mohlo být přípustné jen tehdy, jestliže odvolací soud v rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. vyslovit odvolací soud i bez návrhu. V souzené věci žádný návrh na připuštěné dovolání žalobcem nebyl podán a odvolací soud ani z úřední povinnosti přípustnost dovolání nevyslovil.
Žalobci jako dovolatelé ve svém opravném prostředku pouze uvádějí, že dovolání podávají v intencích ustanovení §24l odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Toto ustanovení však neupravuje přípustnost dovolání, ale pouze uplatnitelný dovolací důvod. Z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení trpělo některou z vad uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. důvody zmatečnosti), které zakládaly nejen přípustnost dovolání, ale v návaznosti na ustanovení §24l odst. 3 písm. a/ o.s.ř. i dovolací důvod (odkaz na vady uvedené v §237 o.s.ř.).
Vzhledem k těmto skutečnostem přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nelze dovodit z žádného ustanovení platného procesního práva. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než vyvodit důsledky z ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř. a §2l8 odst. l písm. c/ o.s.ř. a dovolání jako nepřípustné odmítnout.
O nákladech řízení o dovolání bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci v řízení o dovolání nedosáhli úspěchu a žalovanému žádné náklady v souvislosti s podaným dovoláním nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2000
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková