ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1087.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1087/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A. V. Ž. a B. J. Ž., proti žalovanému S. b. d. P., o zrušení rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení žalobců z družstva, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 Cm 325/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2000, čj. 7 Cmo 335/99-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze svým rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. listopadu 1998, čj. 12 Cm 325/98-60, kterým tento soud žalobu zamítl.
Oba žalobci zastoupeni advokátem podali proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávné interpretaci právních předpisů, když soudy obou stupňů dospěly k závěru, že rozhodnutí shromáždění delegátů učiněné v roce 1989 není přezkoumatelné soudem. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelé navrhují, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání namítá, že v tomto případě není dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze přípustné.
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek okresního soudu je prvním rozsudkem okresního soudu ve věci.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. a zbývá posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však účastníci návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle §239 odst. 2 o. s. ř., nepodali.
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §150 o. s. ř., když dovolací soud vzhledem k osobním a majetkovým poměrům žalobců shledal podmínky pro nepřiznání náhrady nákladů řízení jinak úspěšnému žalovanému.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. listopadu 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu