ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1106.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1106/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A. V. L. a B. V. L., o zmocnění svolat mimořádnou valnou hromadu B., a.s., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 293/99, o dovolání obou žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1999, čj. 7 Cmo 912/99-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalované se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím změnil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28.6.1999, čj. 22 Cm 293/99-17, kterým soud prvního stupně zmocnil oba žalobce ke svolání mimořádné valné hromady B., a.s. (dále jen „společnost\") a společnosti uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů 6.000,- Kč tak, že žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Dále odvolací soud uložil žalobcům povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.150,- Kč.
Oba žalobci zastoupeni advokátem podali proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání. Toto dovolání směřovalo do výroku, jímž byl změněn výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení a do výroku, jímž byla žalobcům uložena povinnost zaplatit společnosti náhradu nákladů odvolacího řízení. Oba žalobci mají za to, že odvolací soud „... nedostatečně a v rozporu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu zvážil otázku nákladů řízení a aplikoval ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch společnosti a vůbec nevzal v úvahu, že náklady řízení vzniklé žalobcům před soudem prvého stupně zapříčinila svým zaviněným porušením zákonné povinnosti společnost, jakož i to, že rozhodnutí soudu prvého stupně, vztažmo k uvedenému neveřejnému řízení, vycházelo zcela oprávněně ze stavu ke dni podání žalobního návrhu, který nemohli žalobci jakkoli změnit.\" Vzhledem k tomu, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení odvolacímu soudu.
Společnost ve svém vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť považuje napadené rozhodnutí za správné.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně. Pokud však jde o usnesení o nákladech řízení, dovolání přípustné není.
Protože Nejvyšší soud nezjistil ani jiný důvod přípustnosti dovolání, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §150 o. s. ř., když dovolací soud vzhledem k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, shledal podmínky pro nepřiznání náhrady nákladů řízení jinak úspěšné žalované.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. listopadu 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová