ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1150.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1150/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Města M. proti žalovanému O. K., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 16 C 2404/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. listopadu 1999 č. j. 30 Co 657/99-63, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 5. května 1999 č. j. 16 C 2404/97-49 zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem domu č. p. 60/III se stavební parcelou č. kat. 369 o výměře 302 m2 a zahradou č. kat. 356 o výměře 507 m2, zapsaných na LV č. 1881 u Katastrálního úřadu v Č. pro katastrální území M., a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení přeplatku soudního poplatku. Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla dne 25. 7. 1994 uzavřena kupní smlouva, kterou žalobce prodal výše uvedené nemovitosti žalovanému za kupní cenu 1 931 600 Kč. Podle článku IV kupní smlouvy měl žalovaný kupní cenu vyrovnat tak, že částka 100 000 Kč měla být zaplacena do 30 dnů od podpisu smlouvy a zbytek do 60 dnů od vkladu smlouvy do katastru nemovitostí. Vklad byl povolen 10. 11. 1994 s účinky ke dni 2. 9. 1994. V tomtéž článku kupní smlouvy účastníci dohodli, že žalobce může od smlouvy odstoupit, pokud bude žalovaný v prodlení se zaplacením kterékoli dohodnuté částky po dobu delší než 60 dnů. Žalovaný kupní cenu nezaplatil a k 6. 11. 1998 dlužil žalobci částku 1 640 600 Kč. V řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 C 633/96 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 1 771 600 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 5. srpna 1996 č. j. 9 C 633/96-21 byl schválen smír mezi účastníky, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit zbylou dlužnou částku kupní ceny s příslušenstvím do 31. 12. 1996. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 9. 1996. Žalovaný nesplnil povinnost, kterou na sebe schváleným smírem vzal, a na kupní cenu platil opět jen nepravidelně menší částky. Žalobce proto přípisem ze dne 16. 6. 1997, který byl doručen žalovanému dne 18. 6. 1997, od kupní smlouvy odstoupil. Soud prvního stupně zhodnotil usnesení o schválení smíru jako změnu závazku mezi stranami podle §516 občanského zákoníku s tím, že došlo ke změně výše citovaného článku IV včetně možnosti odstoupit od smlouvy. Ze schváleného smíru však podle názoru soudu prvního stupně nevyplývá, že by měl původní závazek zaniknout v celém rozsahu. Podle názoru soudu prvního stupně proto vznikl mezi účastníky nový závazek vedle závazku původního, tj. celá kupní smlouva z 25. 7. 1994 zůstává v platnosti a nově je upraven pouze její článek IV. Touto změnou zanikla podle mínění soudu prvního stupně možnost žalobce odstoupit od smlouvy. Odstoupení od smlouvy ze dne 16. 6. 1997 posoudil proto soud prvního stupně jako neplatné a nevyvolávající pro vztah mezi účastníky řízení žádné účinky. Vlastníkem předmětných nemovitostí je proto i nadále žalovaný.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. listopadu 1999 č. j. 30 Co 657/99-63 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil že žalobce je vlastníkem sporných nemovitostí, a rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, řízení doplnil čtením článku IV kupní smlouvy ze dne 25. 7. 1994 a dopisem o odstoupení od kupní smlouvy ze dne 16. 6. 1997. Zjistil, že mezi účastníky je nesporné, že ke dni, kdy bylo žalovanému doručeno odstoupení od smlouvy (18. 6. 1997), nebyla kupní cena zaplacena. Právní závěr soudu prvního stupně, že uzavřením smíru ve věci vedené pod sp. zn. 9 C 633/96 u Okresního soudu v České Lípě se žalobce zbavil možnosti odstoupit od kupní smlouvy, považoval odvolací soud za nesprávný. Dovodil, že žalobce měl zákonný důvod k odstoupení od smlouvy pro prodlení žalovaného s úhradou kupní ceny podle §517 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce mohl odstoupit od smlouvy, i kdyby v kupní smlouvě nebyla možnost odstoupení pro nezaplacení kupní ceny sjednána. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil zbylou část kupní ceny ani v čase stanoveném původním ujednáním v kupní smlouvě, ani v čase určeném schváleným soudním smírem, měl žalobce k odstoupení od smlouvy zákonný důvod. Lhůtu k plnění určenou soudním smírem odvolací soud posoudil jako dodatečnou přiměřenou lhůtu k plnění ve smyslu §517 odst. 1 občanského zákoníku. Odvolací soud uzavřel, že k odstoupení od smlouvy ve smyslu §48 občanského zákoníku účinně došlo s tím, že se podle druhého odstavce citovaného ustanovení smlouva od počátku ruší. Žalobce má přitom naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k těmto nemovitostem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Žalovaný v dovolání uvedl, že schváleným smírem ve věci sp. zn. 9 C 633/96 došlo podle §516 odst. 2 občanského zákoníku ke vzniku nového závazku, tedy ke změně obsahu závazku uvedeného v odstavci IV kupní smlouvy. Schválený smír a lhůtu k zaplacení zbytku kupní ceny v něm uvedenou nelze považovat za dodatečnou lhůtu k plnění závazku ve smyslu §517 odst. 1 občanského zákoníku. Je přesvědčen, že mu žádná dodatečná lhůta k plnění poskytnuta nebyla. S ohledem na to nelze podle dovolatele ani dovodit, že město M. mělo právo od smlouvy odstoupit. Žalovaný dále namítl, že žalobce odstoupil od smlouvy již 4. 6. 1997 písemným podáním čj. K/97, avšak touto skutečností se odvolací soud nezabýval. Odvolací soud rovněž nezkoumal, zda je usnesení městského zastupitelstva, které o odstoupení od smlouvy rozhodlo, platné. Žalovaný navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §237 odst. 1 o. s. ř. či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.). Tyto vady se ze spisu nepodávají. Pokud žalovaný namítá, že k odstoupení od kupní smlouvy došlo jiným právním úkonem žalobce a že nebyla zkoumána otázka platnosti usnesení městského zastupitelstva ohledně odstoupení od smlouvy, jde o nové skutečnosti dosud v řízení neuplatněné, které nemohou být předmětem dovolacího přezkumu. Prvá námitka žalovaného by byla navíc z hlediska rozhodnutí odvolacího soudu irelevantní.
Dovolatel v dovolání neuvádí odkazem na příslušné ustanovení o. s. ř., o jaký důvod svoje dovolání opírá. Z textu dovolání je však zřejmé, že kromě námitek označených v předchozím odstavci, namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem /§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř./.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzovaném případě namítá dovolatel, že odvolací soud nesprávně vyložil schválený soudní smír, kterým byla dohodnuta nová lhůta pro zaplacení zbytku kupní ceny za nemovitosti, které jsou předmětem sporu, jako dodatečnou lhůtu určenou žalobcem ke splnění dlužné částky před odstoupením od smlouvy ve smyslu §517 odst. 1 občanského zákoníku.
Nejvyšší soud dovodil, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Smluvní strany sjednaly v článku IV kupní smlouvy možnost odstoupení od smlouvy pro případ prodlení žalovaného s placením kupní ceny. Tato dohoda zakládá právo žalobce odstoupit od smlouvy podle §48 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní ujednání v článku IV kupní smlouvy nebylo dotčeno soudním smírem uzavřeným ve věci sp. zn. 9 C 633/96, neboť tímto smírem nedošlo ke změně smlouvy, ale byla pouze stanovena povinnost žalovaného zaplatit žalobci dlužnou částku s úrokem z prodlení a poplatkem z prodlení, přičemž byl současně určena lhůta pro splnění této povinnosti, a to do 31. 12. 1996. Žalovaný však ani poté svoji povinnost nesplnil. Žalobce tudíž oprávněně od kupní smlouvy odstoupil.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci zřejmě žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2000
JUDr. Zdeněk D e s , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová