ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1237.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1237/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce J. B., zast. advokátkou, proti žalovaným 1) V. K., zast. advokátem, a 2) J. B., o zaplacení částky 366.153,-Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 129/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1999, čj. 23 Co 352/99-101, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1999, č.j. 23 Co 352/99-101 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze svým rozsudkem změnil mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. dubna 1999, čj. 11 C 129/97-77, kterým soud prvního stupně uznal základ nároku uplatněného žalobcem proti oběma žalovaným za opodstatněný, tak, že žalobu proti žalovanému J. B. zamítl a ve vztahu k žalovanému V. K. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že úsudek soudu prvního stupně o tom, že žalovaní mezi sebou uzavřeli smlouvu o sdružení a že i druhý žalovaný, byť písemnou smlouvu o dílo, ze které uplatňuje žalobce svůj nárok, nepodepsal, se stal jejím kontrahentem, není správný, neboť nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu věci. Smlouva o sdružení jako každá jiná smlouva je dvoustranný, příp. vícestranný projev vůle účastníků, kterým dochází mezi těmito kontrahenty smlouvy k dohodě o účelu sdružení, nejčastěji pak k dosažení určitého cíle. Projev vůle, ať již ve formě konání či opomenutí, může být vyjádřen výslovně nebo nevýslovně (konkludentně), avšak musí jít o projev vůle osoby, že chce právní úkon učinit. Bez vůle (subjektivního prvku) směřující ke způsobení právního následku, tj. ke vzniku či zániku občanskoprávního vztahu, ani bez jejího projevu v objektivizované formě ve vnějším světě (objektivní prvek), nelze o právním úkonu hovořit. V posuzované věci žádná zjištění nedávají podklad k závěru, že by žalovaní učinili navzájem takový projev vůle, jehož důsledkem by byla smlouva o sdružení. Za této situace pak další vývody prvostupňového soudu nemohou obstát a druhý žalovaný se tak nemohl stát kontrahentem smlouvy o dílo, která se podle účastníků této smlouvy řídí obchodním zákoníkem (§262 obch. zák.), když tuto smlouvu nepodepsal. Protože mezi žalobcem a druhým žalovaným nebyla prokázána ani existence žádné jiné smlouvy o provedení stavebních prací, třebaže její existenci žalobce v obecné poloze tvrdil, a žalobce ani k tomuto tvrzení nenabídl žádný důkaz, nelze než uzavřít, že druhému žalovanému nesvědčí pasivní věcná legitimace v tomto řízení. Proto odvolací soud ohledně druhého žalovaného rozsudek změnil tak, že žalobu proti němu zamítl.
Žalobce, zastoupený advokátem podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci, a je tedy dán dovolací důvod dle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Podle názoru dovolatele je dovolání přípustné dle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel v tom, jak odvolací soud posoudil otázku, zda došlo mezi oběma žalovanými k uzavření smlouvy dle ustanovení §829 a násl. obč. zák. Na základě toho žalobce navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně pokud jde o prvního žalovaného zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a také vzhledem k tomu, že proti této části rozsudku v dovolání žalobce nic nenamítá, je zřejmé, byť to neuvedl výslovně, že podává dovolání pouze do výroku ohledně druhého žalovaného.
Druhý žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že souhlasí s napadeným rozsudkem a považuje jej za správný.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolatel ve svém dovolání uvádí jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a odkazuje na ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Z obsahu dovolání však vyplývá, že jeho výhrady směřují k hodnocení provedených důkazů. Dovolatel upozorňuje na to, že soud prvního stupně z provedených důkazů dovodil, že oba žalovaní „od počátku jednali, konali a jinak vystupovali jako sdružení resp. jako společní dodavatelé díla\" naproti tomu soud odvolací z týchž důkazních materiálů dovodil, že žádná zjištění nedávají podklad k závěru, že by žalovaní učinili navzájem takový projev vůle, jehož důsledkem by byla smlouva o sdružení. Z výše uvedeného je zřejmé, že je zde podáváno dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.
Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, vycházel při svém rozhodování z jiného skutkového základu, než soud prvního stupně, přičemž jinak hodnotil důkazy (včetně výslechu účastníků a svědků), provedené tímto soudem. Přitom nepostupoval podle ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř. a nezopakoval důkazy, na nichž založil soud prvního stupně svá zjištění. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.]. Proto dovolacímu soudu nezbylo než jeho rozsudek zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§243b odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. listopadu 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová