ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1486.99.1
sp. zn. 29 Cdo 1486/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: B., a.s., proti žalované: V. V., o zaplacení 38.777,55 Kč, k dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 11. 1998, čj. 2 Cmo 172/97 - 111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 11. 1998, čj. 2 Cmo 172/97 - 111 odmítl odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 1997, čj. 39 Cm 213/96 - 93 pro jeho opožděnost.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že odvoláním napadený rozsudek byl žalované doručen dne 30. 4. 1997, a to postupem dle §47 odst. 2 o. s. ř. Následné zaslání kopie rozsudku žalované, doručené tomuto dne 5. 6. 1997, nelze považovat za doručení rozhodné pro běh patnáctidenní lhůty k podání odvolání, když již před tímto datem byl rozsudek žalované řádně doručen. Žalovaná podala odvolání proti předmětnému rozsudku dne 20. 6. 1997, tedy více než měsíc po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání odvolání (§204 odst. 1 o. s. ř.).
Odvolací soud z uvedených důvodů odvolání žalované pro jeho opožděnost dle §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl.
Dovoláním ze dne 15. 1. 1999 napadla žalovaná výše uvedené usnesení odvolacího soudu. V odůvodnění dovolání zejména uvedla, že odvolací soud vycházel z ust. §47 odst. 2 o. s. ř. a z doručenky usoudil, že rozsudek soudu byl doručen uložením dne 30. 4. 1997 a „lhůta k podání námitek tedy dle soudu počala běžet dne 30. 4. 1997 a skončila dne 15. 5. 1997\". Následné doručení dne 5. 6. 1997 nepovažoval soud za doručení rozhodné pro běh patnáctidenní lhůty k podání odvolání.
Podle dovolatelky soud při doručení dne 30. 4. 1997 nezkoumal, zda se adresát skutečně zdržoval v místě doručení, což je podle jejího názoru jedna ze základních podmínek pro doručení podle §47 odst. 2 o. s. ř. Tento svůj názor opírá o usnesení Nejvyššího soudu uvedené v judikatuře platné na území ČR, vydané 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Odon 110/97.
Obecný zmocněnec pan F. V. se totiž v uvedenou dobu nacházel na krátké návštěvě U., která měla trvat cca 4-5 dnů. Odjel ve středu dne 23. 4. 1997 a domů se vracel v pondělí dne 28. 4. 1998, kdy došlo k poruše (ještě na území U.) a osobní vozidlo přestalo jet. Jednalo se o vozidlo japonské výroby SUZUKI SWIFT SEDAN 1.6, SPZ ..., u kterého se porouchal snímač otáček. Oprava se zajištěním dovozu náhradního dílu z Čech trvala do 14. 5. 1997, kdy pokračoval v cestě domů. Na poštovním úřadě odjezd nehlásil, protože počítal s návratem domů do 28. 4. 1997.
Dovolatelka se proto domnívám, že nebyly zcela splněny podmínky ust. §47 odst. 2 o. s. ř. pro doručení uložením na poště, a proto žádá aby dovolací soud usnesení Vrchního soudu v Praze o odmítnutí odvolání ze dne 17. 11. 1998 č.j. 2 Cmo 172/97 - 111 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud se při posuzování dovolání nejprve zabýval tím, zda dovolání bylo podáno včas.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Ze spisu dovolací soud zjistil, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo zasíláno účastníkům jako tzv. obyčejná zásilka (s hnědým pruhem).
Z doručenky založené ve spise vyplývá, že obecný zmocněnec F. V., zastupující žalovanou, si vyzvedl zásilku obsahující usnesení odvolacího soudu dne 16. 12. 1998. Z doručenky dále vyplývá, že zásilka, vzhledem k tomu, že se ji nepodařilo adresátovi, popř. jiné k tomu oprávněné osobě (§46 odst. 2 o. s. ř.), doručit, byla dne 4. 12. 1998 uložena na poště a adresát byl vyrozuměn o jejím uložení a vyzván k jejímu převzetí.
Podle §46 odst. 2, 2. a 3. věta o. s. ř. není-li možno zásilku doručit postupem dle odst. 2, 1. věta uvedeného ustanovení, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Z uvedeného vyplývá, že za okamžik doručení usnesení odvolacího soudu obecnému zmocněnci žalované je nutné pokládat den 4. 12. 1998 s účinky s tím spojenými a nikoliv den 16. 12. 1998, kdy si zmocněnec reálně předmětnou zásilku vyzvedl.
S ohledem na to, že usnesení odvolacího soudu bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 4. 12. 1998, je zřejmé, že usnesení nabylo právní moci tohoto dne a od tohoto dne je nutné v souladu s ust. §57 odst. 2 o. s. ř. počítat lhůtu jednoho měsíce pro podání dovolání. Lhůta pro podání dovolání proto skončila dne 4. 1. 1999, což bylo pondělí.
Podala-li žalovaná dovolání na poště dne 18. 1. 1999, jak o tom svědčí otisk razítka na obálce, v níž bylo dovolání soudu zasláno, stalo se tak po uplynutí lhůty pro podání dovolání. Takto podané dovolání je proto třeba z důvodu jeho opožděnosti odmítnout.
Vzhledem k uvedenému se již dovolací soud nemohl zabývat námitkami žalované, které uvedla v dovolání.
Nejvyšší soud proto podle §57 odst. 2, §240 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho opožděnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich úhradu a to proto, že žalovaná neměla úspěch v dovolacím řízení a žalobci podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. října 2000
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová