ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.1711.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 1711/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A., a. s., proti žalovaným 1) U., s. r. o. a 2) P. b., a. s., o zaplacení 1.114,275.017,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 221/97, o návrhu na přistoupení K. I., s. r. o., jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, o dovolání K. I., s. r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2000, čj. 5 Cmo 136/2000-455, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. K. I., s. r. o. je povinna zaplatit žalobkyni a 2. žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení každé částku 1.150,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právních zástupců. První žalovaná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze svým usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. prosince 1999, čj. 39 Cm 221/97-424, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na přistoupení K. I., s. r. o. jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně do řízení.
K. I., s. r. o., zastoupená advokátem, podala proti rozhodnutí odvolacího soudu včasné dovolání s tím, že soudy obou stupňů ignorovaly základní hmotněprávní a odpovídající procesněprávní vztah podílníka a investiční společnosti, a tak došlo k poškození práv dovolatelky ve smyslu ustanovení článku 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která má přednost před aplikací „implicitně nevyjádřených předpokladů a požadavků\" dle občanského soudního řádu. Dovolatelka tedy podává dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud výše uvedená rozhodnutí obou soudů zrušil.
Žalobkyně a druhá žalovaná ve svých vyjádřeních k dovolání navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání jako neodůvodněné zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Pokud jde o dovolání proti usnesení je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle ustanovení §237, 238a a §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné, protože odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně nezměnil, ale potvrdil. Napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř. Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc také nesplňuje, neboť rozhodnutí o připuštění vedlejšího účastenství není rozhodnutím ve věci samé. Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam). Jelikož dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni a 2. žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Jejich náklady sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 500,- Kč a dvou náhrad paušálních výdajů po 75,- Kč, celkem tedy 1.150,- Kč (vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.). U první žalované žádné prokazatelné náklady řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. listopadu 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová