ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2238.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 2238/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce V. H. proti žalované A., a. s. v likvidaci, o 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 69/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1999 č. j. 20 Co 331/99 - 61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací výše označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. ledna 1999 č. j. 24 C 69/97 - 39, jímž zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 500 000Kč s 16 % úrokem od 4. 2. 1997 do zaplacení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud současně rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. přípustnost dovolání tedy spatřuje v naplnění podmínek stanovených v §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Dovolatel uvedl, že soud prvního stupně i soud odvolací mu neumožnily vyjádřit se k důkazům, které byly provedeny v průběhu řízení, nevyslechly žalobce jako účastníka řízení, což odporuje ust. §125 o. s. ř. Odvolací soud odepřel žalobci podat důkazní prostředek při ústním jednání a nepřihlédl k důkazním materiálům, které žalobce předložil. Dovolatel dále namítá, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné (pokud nejde o některý z důvodů uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř.) jen za naplnění předpokladů uvedených v §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. anebo v §239 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího sodu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by tomuto rozhodnutí předcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, a aniž připustil proti svému rozhodnutí dovolání. Rovněž ani žalobce před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu nenavrhl, aby bylo proti rozsudku odvolacího soudu připuštěno dovolání. Dovolání tedy není z těchto důvodů přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami uvedenými v §237 odst. 2, jež se však daného případu netýkají), jestliže řízení trpí závažnými vadami taxativně uvedenými v tomto ustanovení. ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dovolání přípustné, pokud byla účastníku řízení v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Právě tohoto ustanovení se žalobce dovolává, přičemž tvrdí, že možnost jednat před soudem mu byla odňata tím, že odvolací soud ho nevyslechl jako účastníka řízení a tím mu znemožnil vyjádřit se k provedeným důkazům a nepřihlédl k žalobcem navrženým důkazům.
Názor dovolatele není správný.
Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je takový (nesprávný) postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. Účastník řízení zatížený povinností tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky, nemá v procesním slova smyslu právo na to, aby byl soudem proveden jím navržený důkaz (např. jeho výslech podle §131 o. s. ř.). Výpověď účastníka v rámci jeho výslechu nelze zaměňovat s jeho vyjádřením či přednesem k věci. Jde pouze o jeden z možných důkazních prostředků (§125 o. s. ř.), o jejichž provedení rozhoduje podle své úvahy soud ) §120 odst. 1, věta druhá o. s. ř.). Neprovedení důkazu (např. výslechu účastníka) navrženého ve sporném řízení procesní stranou zatíženou důkazním břemenem k prokázání okolnosti důležité pro rozhodnutí o věci může představovat jen vadu řízení (jinou než uvedenou v §237 odst. 1 o. s. ř.), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která naplňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Rovněž nepřihlédnutí k důkazům, které byly provedeny v provedeny v průběhu řízení, naplňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b) resp. c) o. s. ř. K takovýmto vadám ovšem v dovolacím řízení lze přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Dovolatel se tedy mohl vyjádřit k provedeným důkazům, aniž by musel být ve věci opakovaně vyslechnut. O toto vyjádření resp. přednes mohl soud požádat. Toto vyjádření mohl konečně učinit součástí svého závěrečného návrhu. Přednesení závěrečného návrhu odvolací soud dovolateli umožnil.
Přípustnost dovolání tedy není dána ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Z obsahu spisu se nepodává ani existence jiných vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl, přičemž se již nemohl zabývat námitkou žalobce, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a úspěšné žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. prosince 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová