ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2489.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2489/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. P. proti žalovanému D. J., o 1.358 Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 244/96, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. ledna 1999 č. j. 18 C 244/96 - 44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. října 1997 č. j. 18 C 244/96 - 40 zastavil řízení co do částky 1 358 Kč pro zpětvzetí návrhu podle ust. §96 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobci nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 3 500 Kč.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. ledna 1999 č. j. 18 C 244/96 - 44 potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadené části výroku I., pokud jím bylo řízení zastaveno co do částky 171,70 Kč a změnil výrok II. o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že z obsahu spisu nelze dovodit procesní pochybení soudu prvního stupně v otázce posouzení rozsahu dispozitivního úkonu žalobce a nelze tedy mít pochybnosti o tom v jakém rozsahu mělo být řízení zastaveno.
Proti citovanému usnesení podal žalobce včas dovolání. Jeho přípustnost opírá o ust. §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, protože výrok I. tohoto usnesení o zastavení řízení do částky 1.358 Kč nepotvrdil. V dovolání zejména uvedl, že soud prvního stupně nesprávně zastavil řízení co do částky 1 358 Kč, neboť žalobce vzal žalobu zpět pouze v rozsahu 1 186, 80 Kč a soud nesprávně opravil dne 30. října 1997 protokol z jednání dne 9. října 1997 tak, že připsal text „ Později bere zmocněnec žalobu zpět v plném rozsahu.\", i když tento procesní úkon žalobce neučinil. Žalobce nebyl s dodatečně provedenou úpravou protokolu o jednání seznámen a žalobci tak nebyla dána reálná možnost se k této opravě vyjádřit, čímž mu byla odňata možnost jednat před soudem o této skutečnosti. Právní závěr odvolacího soudu, že se v daném případě jednalo o opravu protokolu podle ust. §40 odst. 3 o. s. ř. je nesprávný, neboť je pouze nepřímo dovozován z ostatních přednesů účastníků a jejich právních zástupců, což je v rozporu z ust. §95 a §96 o. s. ř., neboť dispozice s žalobou je výhradním právem žalobce. Odvolací soud nevyzval účastníky a jejich právní zástupce, aby se k následné opravě protokolu vyjádřili a měl tato vyjádření při svém rozhodování vzít v úvahu. navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky Olomouce, případně i soudu prvního stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení příslušnému soudu.
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkerm (ust. §240 odst. 1 o. s. ř.), jehož přípustnost dovolatel dovozuje z ust. §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f), §241 odst. 3 písm. b), d) o. s. ř., přezkoumal věc a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení je upravena v ustanovení §238a o. s. ř. a §239 o. s. ř. V posuzovaném případě jde o potvrzující usnesení odvolacího soudu, neboť žalobce podal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pouze v rozsahu 171,70 Kč a odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v této napadené části výroku potvrdil. Jde-li o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, právní úprava připouští dovolání jen ve třech případech. V prvním z nich je dovolání přípustné proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu (§238a odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil na návrh či bez návrhu odvolací soud podle ust. §239 odst. 1 o. s. ř. ve výroku svého potvrzujícího usnesení. Ve třetím případě (§239 odst. 2 o. s. ř.) je dovolání přípustné proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu také tehdy, jestliže odvolací soud při splnění dalších předpokladů nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci odvolací soud potvrdil v napadené části usnesení soudu prvního stupně, aniž současně vyslovil přípustnost dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. Protože žalobce nenavrhoval vyslovení přípustnosti dovolání, nelze o ní uvažovat v intencích ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. Jelikož se zároveň nejedná ani o případ přípustnosti dovolání podle §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., mohlo by dovolání v této věci být přípustné jedině za podmínek stanovených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže je dán některý z důvodů v něm uvedených Dovolatel sám v dovolání dovozuje, že rozhodnutím odvolacího soudu, který potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a v jehož důsledku bylo řízení zastaveno, mu byla odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup, jímž soud znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. Zákon spojuje odnětí možnosti jednat pře soudem výslovně s postupem soudu, a to nesprávným, tj. faktickou činností, která sama o sobě nemá výraz v soudním rozhodnutí. O vadu, která je z hlediska ust. §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. významná jde jen tehdy, jestliže postup soudu se projevil v průběhu řízení (nikoliv při rozhodování) a jestliže současně šlo o postup nesprávný (v rozporu se zákony či obecně závaznými právními předpisy). O takovou situaci jde např. tehdy, když odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání, ačkoliv nešlo o případ uvedený v ust. §214 odst. 2 o. s. ř., nebo tehdy, když odvolací soud řádně a včas účastníka řízení nepředvolal k jednání, dále tehdy, když soud projednal věc v rozporu s ust. §101 odst. 4 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka řízení apod. O takový případ ovšem nejde v dané věci, neboť závěr odvolacího soudu o rozsahu zpětvzetí žaloby žalobcem a o provedení opravy protokolu z jednání soudem prvního stupně se projevil v rozhodnutí a nikoliv ve faktickém podle zákona nesprávném, postupu soudu. Věc byla v odvolacím řízení rozhodnuta správně bez nařízení jednání, neboť se jednalo o případ výslovně upravený v ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., podle něhož jednání k projednání odvolání není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti usnesení.
V daném případě se tedy neuplatní přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a platí, že správnost právního posouzení, včetně jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohla být v dovolacím řízení přezkoumána pouze za předpokladu, že zákon připouští dovolání proti rozhodnutí, v němž byl tento závěr vysloven. Žalobcem podané dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil v odvoláním napadené části usnesení soudu prvního stupně, v němž nešlo o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu, a nejsou splněny podmínky uvedené v ust. §239 o. s. ř., není přípustné.
Dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl pro nepřípustnost.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení - za situace, kdy žalobce nebyl úspěšný a procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s řízením o dovolání náklady nevznikly - je odůvodněno ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová