ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2574.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2574/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobců A) Z. H. a B) J. H., zastoupených advokátem, proti žalované G. R., společnost s r. o., o zaplacení 119 163 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod spisovou značkou 19 C 179/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. září 1999 č.j. 9 Co 656/99 - 76, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. září 1999 č.j. 9 Co 656/99 - 76 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 22. prosince 1998 č.j. 19 C 179/98 - 38 uložil žalované zaplatit žalobcům částku 119 163 Kč a náklady řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 16. června 1999 č. j.19 C 179/98 - 63 doplnil Okresní soud ve Frýdku -Místku uvedený rozsudek ve výroku I. a uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 119 163 Kč s tím, že plněním jednomu z žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost plnit druhému žalobci. Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů spojených s vydáním doplňujícího rozsudku. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci se žalovanou uzavřeli dne 15. června 1997 smlouvu o dílo na provedení stavebních prací, v níž se v čl. III. odst. 1 zhotovitel /žalovaná/ zavázal provést dílo v době do 6-ti měsíců od protokolárního předání staveniště. Soud vycházejíc z nesporně prokázaného protokolárního předání staveniště dne 10. srpna 1997, pak dospěl k závěru, že lhůta pro plnění uplynula 10. února 1998, proto od 11. února 1998 do 30. dubna 1998 je žalovaná v prodlení a žalobci se oprávněně domáhali zaplacení smluvní pokuty. Ujednání v. čl. III. odst. 3 předmětné smlouvy, ve kterém se účastníci dohodli na vypracování dodatku ke smlouvě, považoval za neplatné, neboť podle ust. §50b obč. zák. ve spojení s ust. §50a obč. zák. nebyla dohodnuta lhůta či termín k vypracování dodatku.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. září 1999 č.j. 9 Co 656/99 - 76 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud převzal skutková zjištění okresního soudu, vyvodil však z nich jiný právní závěr. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platné úmluvě o termínu zhotovení díla a tím je i pojmově vyloučen vznik prodlení zhotovitele /žalované/. Neztotožnil se s právním názorem soudu prvního stupně v tom, že pokud nebyla platně dohodnuta lhůta plnění podle čl. III. odst. 3 pro případ předání staveniště po 15. červenci 1997, platí podle čl. III. odst. 1 lhůta pro plnění do 6-ti měsíců ode dne protokolárního předání staveniště. Soud z obsahu smlouvy dovodil, že při takovém právním závěru by odstavec 3 ve smlouvě postrádal reálný smysl. Závěr, že i při neplatnosti odstavce 3 platí odstavec 1 čl. III. o ujednání 6-ti měsíční lhůty k provedení díla od protokolárního předání staveniště, by pak musel být podepřen odpovídajícím skutkovým tvrzením o úmluvě účastníků s tímto obsahem.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a vytýkají odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci /§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř./ v učiněném závěru o neplatnosti ujednání o termínu zhotovení díla a nesplnění podmínek pro vznik prodlení zhotovitele - žalované. Dovolatelé namítají, že neplatné ujednání v odstavci 3. čl. III. smlouvy o dohodě jiného termínu plnění v důsledku nepředání staveniště do určité lhůty, nemá vliv na platnost ostatního obsahu smlouvy o dílo a zhotovitel - žalovaná byla povinna splnit dílo ve lhůtě 6-ti měsíců od protokolárního předání staveniště, jak stanoví odstavec 1. čl. III. smlouvy. Dovolatel se dále domnívá, že i kdyby byl správný názor odvolacího soudu o neplatné úmluvě o termínu plnění, nastupoval by režim ust. §563 obč. zák., podle něhož žalobci žádali žalovaného o zhotovení díla do 10. února 1998. Dovolatelé navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./, bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř. a vychází z dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v souladu s ustanovením §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru že dovolání je důvodné.
Podle ust. §633 obč. zák. je zhotovitel díla povinen dílo provést podle smlouvy řádně a v dohodnuté době.
V dané věci se žalovaná zavázala ve smlouvě o dílo uzavřené účastníky řízení dne 15. června 1997 v čl. III. odst. 1 provést předmět díla do šesti měsíců od protokolárního předání staveniště.
Podle ust. §37 odst. obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Tímto ustanovením se sankce neplatnosti právního úkonu váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li neurčitý jeho obsah, to jest - mimo případy, kdy vůbec chybí určitá vůle - když se jednajícímu nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže jednající nedosáhl - vadným slovním nebo jiným zprostředkováním - jasného vyjádření své vůle.
Vůle žalovaného provést dílo do šesti měsíců od protokolárního předání staveniště, vtělená do předmětné smlouvy o dílo do čl. III. odst. 1, je svým projevem zcela určitá a srozumitelná, bez jakýchkoliv pochybností o jiném možném termínu plnění. Právně nezávazné smluvní ujednání účastníků v čl. III. odst. 3 o změně závazku o době plnění dohodou v případě prodlení žalobce s předáním staveniště po 15. 7. 1997 nemůže zpochybňovat určitost a srozumitelnost ujednání o době plnění v čl. III odst. 1.
Odvolací soud tedy věc nesprávně posoudil, dospěl-li k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platné úmluvě o termínu zhotovení díla. Žalovaná byla povinna provést dílo ve lhůtě do 6 měsíců od protokolárního předání staveniště dne 10. srpna 1997. Pokud tedy žalovaná tuto povinnost nesplnila, byla by ve smyslu ust. §517 obč. zák. od 11. února 1998 v prodlení se splněním díla. S ohledem na zjištěné skutkové okolnosti dané věci by se měl odvolací soud v dalším řízení zabývat možnou aplikací ust. §520 obč. zák., podle kterého k prodlení dlužníka nedojde, jestliže věřitel neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu, a dále pak aplikací ust. §545 odst. 3 obč. zák., podle kterého nevyplývá - li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.
Z výše uvedených důvodů nebylo možno považovat dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu za správný.
Podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Z této zásady vázanosti užitými dovolacími důvody představují výjimku vady řízení podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. a je-li dovolání přípustné i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterým dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda byly v dovolání uplatněny /§241 odst. 3 písm. b) o. s. ř./. Tyto vady řízení dovolatelé nenamítají a ani se z obsahu spisu nepodávají.
Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, proto Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst.1, část věty za středníkem o. s. ř. a §243b odst. 2, věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst.1, věta druhá a třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová