Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2000, sp. zn. 29 Cdo 2646/99 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2646.99.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2646.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2646/99 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M. t., a. s., proti žalovanému K. G., o zaplacení částky 159 484 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 412/94, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 1999 č. j. 28 Co 35/99-63, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Městský soud v Brně usnesením ze dne 14. března 1995 č. j. 47 C 412/94-25 uložil žalovanému pořádkovou pokutu ve výši 500 Kč, neboť žalovaný nesplnil výzvu soudu ze dne 4. ledna 1995, v níž soud žádal doložení některých skutečností. Usnesením ze dne 11. března 1999 č. j. 28 Co 35/99-63 Krajský soud v Brně odmítl odvolání žalovaného proti shora označenému usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že byl v roce 1995 dlouhodobě vážně nemocen, a to i v době, kdy mu mělo být doručeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. března 1995. Žalovaný se nedozvěděl, že zásilka byla uložena na poště, neboť mu to nebylo pracovníkem pošty oznámeno. O usnesení se dozvěděl až z upomínky o zaplacení dne 9. října 1995. Žalovaný dále uvedl, že písemnosti zasílané soudem vždy řádně přebíral a uložené povinnosti plnil. Uložení pořádkové pokuty bylo proto tvrdým opatřením. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně. Současně požádal o prominutí pořádkové pokuty. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., bylo však podáno opožděně. Podle ustanovení §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle ustanovení §57 odst. 2 věty prvé o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§57 odst. 3 o. s. ř.). Podle ustanovení §46 odst. 1 a 2 o. s. ř. lze adresátu doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle ustanovení §167 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §159 odst. 1 a §201 o. s. ř. nabývá usnesení odvolacího soudu právní moci doručením účastníku řízení. V daném případě z doručenky na č. l. 68 verte vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo žalovanému doručeno postupem podle §46 odst. 2 druhé a třetí věty o. s. ř. dne 15. dubna 1999, kdy byla zásilka uložena na poště. Pro tento závěr je bez významu skutečnost, že žalovaný si zásilku na poště osobně vyzvedl dne 29. dubna 1999. Lhůta pro podání dovolání tedy uplynula dne 15. května 1999. Dovolání žalovaného však bylo sepsáno až dne 26. května 1999 a soudu prvního stupně doručeno dne 28. května 1999, tedy opožděně. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) dovolání odmítl. Nejvyšší soud pro úplnost podotýká, že předseda senátu, který pořádkovou pokutu uložil, ji může podle §53 odst. 2 o. s. ř. dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla pokuta uložena. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. listopadu 2000 JUDr. Zdeněk D e s, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/29/2000
Spisová značka:29 Cdo 2646/99
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2646.99.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18