ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.2815.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2815/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce P. L., podnikajícího pod obchodním jménem P. L., A. R., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. H., o zaplacení 29 700 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu Praha - západ pod spisovou značkou 3 C 528/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. září 1999 č.j. 26 Co 42/99 - 54, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 31. 8. 1998 č.j. 3 C 528/96 - 40 uložil žalovanému zaplatit žalobci 29 700 Kč spolu s 19% úrokem od 24. 5. 1996 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 26. 10. 1994 uzavřena smlouva o zprostředkování prodeje domu v obci N. č. p. 161, který byl ve vlastnictví žalovaného, přičemž ve smlouvě byla za zprostředkování prodeje domu dohodnuta pro žalobce odměna ve výši 3% z prodejní ceny 990 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobce splnil závazek z této smlouvy, neboť vyvinul iniciativu k získání zájemce o koupi předmětného domu a vedl jednání potřebná k uzavření kupní smlouvy, proto žalobci podle ust. §775 obč. zák. náleží odměna za zprostředkování prodeje v dohodnuté výši.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 9. 1999 č.j. 26 Co 42/99 - 54 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci 29 700 Kč s příslušenstvím, zamítl a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nesplnil svůj závazek obstarat zájemci uzavření kupní smlouvy, neboť pouhé dání inzerátu v časopise, uveřejnění nabídky prodeje ve vývěsce žalobce a umožnění prohlídky nemovitosti zájemci nelze považoval za činnost v důsledku níž by došlo přičiněním žalobce k uzavření kupní smlouvy. Žalobci proto nevzniklo právo na odměnu ve smyslu uzavřené zprostředkovatelské smlouvy.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodnil tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ust. §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Dovolatel namítá, že právní závěr odvolacího soudu vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, na něž odvolací soud odkazuje, ale ve skutečnosti odvolací soud skutkový stav zjištěný soudem I. stupně přehodnotil a dospěl k naprosto opačnému právnímu posouzení nároku žalobce, aniž by důkazy v rámci zásady přímosti sám opakoval. Takový postup je podle dovolatele v rozporu s ust. §122 odst. 1 o. s. ř. a ust. §123 o. s. ř. Žalobce se dále dovolává i dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., když považuje zjištění odvolacího soudu - že činnost vyvinutou žalobcem nelze považovat za splnění závazku vyplývajícího ze zprostředkovatelské smlouvy - za zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Vytýká odvolacímu soudu, že se vůbec nezmiňuje, proč dospěl k opačnému právnímu názoru než soud prvního stupně a na základě čeho rozhodl, že se žalobce o uzavření kupní smlouvy mezi žalovaným a J. R. /zájemcem o koupi/ nepřičinil. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání je v dané věci přípustné (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně ve věci samé /§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř. a vychází z dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. b) a c) o. s. ř.
Dovolací soud pak přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v souladu s ustanovením §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle ust. §220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změní rozhodnutí, jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav.
V daném případě dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, když změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §220 odst. l občanského soudního řádu, jestliže podle jeho názoru soud prvního stupně ve věci sice správně zjistil skutkový stav, avšak z takto zjištěného skutkového stavu dospěl k nesprávnému právnímu závěru. V odůvodnění svého rozsudku na str. 3 odvolací soud na správně zjištěný skutkový stav v dané věci v podrobnostech odkázal. Odvolací soud skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně nepřehodnotil, ale z takto zjištěného skutkového stavu učinil odlišný právní závěr, že nebyla splněna podmínka pro poskytnutí odměny zprostředkovateli /žalobci/ podle ust. §774 obč. zák., tj. obstarat zájemci /žalovanému/ přičiněním zprostředkovatele /žalobce/ uzavření kupní smlouvy .
Odvolacímu soudu tedy nelze vytýkat, že neprováděl další důkazy nad rozsah dokazování soudu prvního stupně, a že právní hodnocení nároku na odměnu z uzavřené zprostředkovatelské smlouvy učinil na základě skutkového stavu, který vyplynul z důkazů provedených soudem prvního stupně. V posuzovaném případě nebylo povinností odvolacího soudu opakovat důkazy provedené soudem prvního stupně, protože nevycházel z jiného skutkového stavu než soud prvního stupně, ale na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně dospěl k odlišnému právnímu závěru, že žalobce nesplnil závazek vyplývající ze smlouvy o zprostředkování a nemá proto nárok na zprostředkovatelskou odměnu. Pro takový případ povinnost opakování důkazů z ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř. nevyplývá.
Dále se dovolací soud zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů nevyplynuly ani jinak nevyšly najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Skutková zjištění odvolacího soudu, podstatná pro závěr, zda se zprostředkovatel /žalobce/ přičinil o obstarání uzavření kupní smlouvy a zda má zprostředkovatel /žalobce/ nárok na odměnu z uzavřené zprostředkovatelské smlouvy podle ust. §744 o. s. ř., jsou s odkazem na zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně popsána na straně 3 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Tyto skutkové okolnosti, zejména skutečností - podání inzerátu žalobcem a žalovaným, uveřejnění nabídky prodeje, umožnění prohlídky nemovitosti, na základě kterých dospěl odvolací soud k právnímu závěru, že uvedenou činnost žalobce nelze posoudit jako splnění předmětného závazku ze smlouvy, byly odvolacím soudem převzaty ze skutkového zjištění soudem prvního stupně, který provedl dokazování výslechem účastníků, svědka R. a provedením listinných důkazů. Odvolací soud hodnotil tyto důkazy na str. 4 odůvodnění rozsudku postupem, který odpovídá §132 o. s. ř. Soud přitom respektoval požadavky, jež jsou na něj kladeny ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. V hodnocení důkazů odvolacím soudem neshledal dovolací soud z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti logický rozpor. Není možno ani konstatovat, že by odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, či že by odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b) ani c) o. s. ř. není naplněn. Právní závěr odvolacího soudu že žalobce uzavření kupní smlouvy neobstaral a že žalovaný kupní smlouvu neuzavřel jeho přičiněním by mohl být předmětem dovolacího důvodu podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ale tento dovolací důvod nebyl v dovolání uplatněn. Podle ust. §242 odst. 3, věty první o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Podle ust. §242 odst. 3, věty druhé o. s. ř. je dovolací soud povinen i bez návrhu přihlédnout i k vadám uvedeným v §237 o. s. ř. Protože takové vady nebyly dovolatelem namítány a ani se z obsahu spisu nepodávají, nezbylo, než dovolání žalobce jako nedůvodné zamítnout (§243 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť ze spisu se nepodává, že by žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. listopadu 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová