ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.968.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 968/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele V. C., o neplatnost usnesení valné hromady A., spol. s r. o., o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2000, č.j. 7 Cmo 1252/99-23, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 1999, č.j. 23 Cm 328/98-7, kterým tento soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady A., s.r.o. (dále jen „společnost\") konané dne 22.6.1999 tak, že žalobu zamítl.
V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že článek VII. společenské smlouvy ve znění dodatku č. 2 společnosti zněl: „1. Statutárním orgánem společnosti jsou jednatelé. Jednatelé společnosti jsou všichni společníci. Jednatelé jednají v rozsahu stanoveném zákonem a čl. VII.a této smlouvy. 2. Valná hromada může ustanovit na svém jednání jednatelem společnosti i osobu, která není společníkem. 3. Jmenování a odvolání jednatelů může provádět valná hromada.\" Tento bod společenské smlouvy je v souladu s kogentním ustanovením §125 odst. 1 písm. f) obch. zák. K odvolání navrhovatele z funkce jednatele došlo v souladu se zákonem a společenskou smlouvou. Ani zákon, ani společenská smlouva nerozlišují - pokud jde o režim odvolání z funkce - mezi prvními jednateli uvedenými ve společenské smlouvě a dalšími jednateli jmenovanými valnou hromadou. Ani argument, že k odvolání navrhovatele z funkce jednatele došlo nepřípustně, protože k němu nedošlo podle §141 obch. zák., tj. změnou společenské smlouvy v údaji o počtu jednatelů, neobstojí. Došlo jen k uvolnění jednoho ze čtyř jednatelských míst, jejichž počet ve společenské smlouvě určen nebyl a která nemusela být nutně obsazena jen společníky.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel, zastoupený advokátem, v otevřené lhůtě dovolání.
Co do přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř., co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.
Uvedl, že posuzovaná společenská smlouva vznikla za působnosti hospodářského zákoníku v souladu s ustanovením §106a tohoto zákona, kdy byl podle tehdy platné úpravy statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným každý společník. Po nabytí účinnosti obchodního zákoníku musela být společenská smlouva uvedena do souladu s ním. Výlučné postavení společníků jako statutárních orgánů zůstalo zachováno, což bylo upraveno ve společenské smlouvě ustanovením, že jednateli jsou všichni společníci. Zakotvení této zásady bylo výsledkem snahy zachovat v souladu s konstrukcí původní společenské smlouvy vyvážené a zcela rovnocenné postavení všech společníků.
Odvolací soud však zužuje posouzení celé věci na soulad rozhodnutí valné hromady s kogentním ustanovením §125 odst. 1 písm. f) obch. zák. a nebere v úvahu práva a povinnosti společníků vyplývající ze společenské smlouvy, která zakotvuje pro každého společníka právo být současně jednatelem společnosti a tudíž celý proces případného odvolání společníka z funkce zpřísňuje, neboť může vést pouze přes změnu společenské smlouvy. Názor soudu, že došlo jen k uvolnění jednoho z jednatelských míst, jejichž počet ve společenské smlouvě určen nebyl a která nemusela být nutně obsazena jen společníky, je nesprávný. Počet jednatelských míst ve společnosti není sice určen číselně, ale je jednoznačně určen počtem společníků.
Předpokladem pro uplatnění ustanovení §125 odst. 1 písm. f) obch. zák. je tedy změna společenské smlouvy, ve které by muselo být změněno ustanovení o tom, že jednateli společnosti jsou všichni společníci, čímž by bylo ze společenské smlouvy vypuštěno toto jejich právo. Dokud k takové změně společenské smlouvy nedojde, má každý společník právo být jednatelem společnosti.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Obchodní zákoník, kterému je podřízena posuzovaná společenská smlouva, nepřipouští, aby společenská smlouva založila neodvolatelnost jednatele společnosti s ručením omezeným, jak to umožňuje pro statutární orgány osobních společností. U kapitálových společností vychází zákon z toho, že vazby mezi společností a společníkem nejsou osobní, ale kapitálové, a tomu je podřízena i úprava orgánů těchto společností. Jestliže tedy ustanovení §125 odst. 1 písm. f) obch. zák. upravuje obecnou možnost odvolání jednatele valnou hromadou, nemůže společenská smlouva upravit jeho odvolání v rozporu s tímto kogentním ustanovením zákona. Účelu sledovaného dle tvrzení dovolatele společenskou smlouvou, totiž toho, že na odvolání jednatele se musí dohodnout všichni společníci, by bylo možno dosáhnout pouze stanovením 100 % většiny hlasů potřebných pro takové rozhodnutí na valné hromadě, nikoli však tím, že společenská smlouva odejme valné hromadě jednu z působností, kterou jí - bez možnosti odchylky - zákon kogentním ustanovením svěřuje.
Souhlasit však je třeba s tvrzením dovolatele, že ve společenské smlouvě je určen počet jednatelů společnosti tím, že prohlašuje za první jednatele po účinnosti obchodního zákoníku všechny společníky. Počet jednatelů společnosti je tedy dán počtem společníků, které měla společnost ke dni účinnosti obchodního zákoníku. Jestliže společnost jednoho jednatele odvolala, je podle §135 odst. 2 ve vazbě na ustanovení §194 odst. 2 první věta obch. zák. valná hromada povinna zvolit do tří měsíců nového jednatele anebo musí dojít ke změně společenské smlouvy co do počtu jednatelů. To však nic nemění na tom, že námitka dovolatele co do důvodu neplatnosti napadeného usnesení valné hromady je nedůvodná a rozhodnutí odvolacího soudu je v tom směru správné.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť ze spisu se nepodává, že by společnosti, která měla ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. října 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová