ECLI:CZ:NS:2000:3.TVO.132.2000.1
sp. zn. 3 Tvo 132/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. listopadu 2000 stížnost obžalovaného A. U., trvale bytem Č. L., J. ul. 1827/31, t. č. ve vazbě ve V. v. V O., podanou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. října 2000 č. j. 2 Ntv 13/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 8/99, a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu rozhodl takto:
Stížnost obžalovaného A. U. se z a m í t á .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením ze dne 16. 10. 2000 č. j. 2 Ntv 13/2000, rozhodl Vrchní soud v Olomouci podle §71 odst. 3 tr. řádu o prodloužení vazby obžalovaného A. U., v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 8/99, do 20. prosince 2000.
V zákonné lhůtě podal obžalovaný A. U. proti citovanému usnesení stížnost, v jejímž písemném vyhotovení namítá nezákonnost jeho dalšího držení ve vazbě. Tak jako v předchozích stížnostech uvádí, že je sice pravdou, že je stíhán pro závažný trestný čin, ovšem v průběhu celého trestního řízení nedal nikdy najevo, že by se skrýval, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání či trestu. Má trvalé bydliště, je ženatý a v případě propuštění na svobodu chce žít se svojí rodinou. V této souvislosti znovu poukazuje na nabídku písemného slibu, kterou učinil již dne 1. 9. 1999. Nesouhlasí s argumentací vrchního soudu o jeho údajné snaze prodlužovat soudní řízení, která nemá podle jeho názoru oporu ve spise. Navrhl proto, aby napadené usnesení vrchního soudu bylo zrušeno a aby byl obžalovaný z vazby propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal ve smyslu ustanovení §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení i tu část řízení, které mu předcházelo a shledal, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně jak v otázce vazebních důvodů, tak ohledně podmínek stanovených pro opětovné prodloužení vazby obžalovaného na dobu přesahující dva roky.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že ve věci obžalovaného A. U. Krajský soud v Brně dne 3. 8. 2000 rozsudkem sp. zn. 10 T 8/99-831 již podruhé meritorně rozhodl a to tak, že obžalovaného uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákona, spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a uložil mu trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, který má vykonat ve věznici s ostrahou. Tento rozsudek dosud nenabyl právní moci, neboť jej obžalovaný A. U. spolu se spoluobžalovaným F. F. napadli odvoláním a věc se v současné době nachází u Vrchního soudu v Olomouci, jako soudu odvolacího.
Obžalovaný A. U. je ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Do vazby byl vzat usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 2. 1998, sp. zn. 2 Ntv 23/98. Vazba obžalovaného nad dva roky byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 7. 2000 č. j. 3 Ntv 8/2000 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 9. 2000 č. j. 3 Tvo 105/2000 do 31. října 2000.
Návrh na opětovné prodloužení vazby obžalovaného nad dva roky byl podán předsedou senátu Vrchního soudu v Olomouci v patnáctidenní lhůtě uvedené v ustanovení §71 odst. 6 tr. řádu.
S napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci je nutno souhlasit především v tom, že nadále trvají důvody vazby obžalovaného A. U. podle §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, vrchní soud v tomto směru rozvedl, v jakých okolnostech tyto důvody spatřuje. Ostatně i Nejvyšší soud České republiky se již třikrát podrobně vazebními důvody zabýval, naposledy v rozhodnutí ze dne 7. 9. 2000 č. j. 3 Tvo 105/2000. V těchto rozhodnutích rozebírá, na základě jakých skutečností a úvah tyto důvody shledává, přičemž se vypořádal i s námitkami obžalovaného. Od posledního rozhodnutí Nejvyššího soudu nedošlo v řízení ke změnám, které by u obžalovaného zpochybňovaly důvody vazby podle výše uvedeného zákonného ustanovení, nebo vylučovaly obavu, že jeho propuštěním na svobodu by mohlo dojít k podstatnému ztížení nebo dokonce ke zmaření účelu trestního řízení, jak má na mysli ustanovení §1 odst. 1 tr. řádu. Protože není smyslem tohoto řízení opakování již jednou užitých přesvědčivých argumentů, postačí obžalovaného odkázat na odůvodnění předchozích rozhodnutí.
Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného rozhodnutí ani v tom, jestliže vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro opětovné prodloužení vazby vyplývajících z ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu. Pokud trestní stíhání obžalovaného A. U. nebylo skončeno ve stanovené lhůtě, stalo se tak z důvodů, které nemají povahu neodůvodněných průtahů. Jak již bylo uvedeno, projednávaná trestní věc se nachází ve stadiu odvolacího řízení, přičemž v dosud stanovených termínech nemohlo být provedeno, nikoliv z důvodů pochybení odvolacího soudu. Další termín konání veřejného zasedání je stanoven na den 16. 11. 2000.
Napadenému usnesení nelze nic vytknout ani pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného A. U. prodloužil. Doba do 20. prosince 2000 je ve smyslu ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu nezbytně nutnou a opodstatněnou.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud stížnost obžalovaného podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, když v napadeném rozhodnutí ani v řízení, které mu předcházelo, nebyly shledány takové nedostatky, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 8. listopadu 2000
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych