ECLI:CZ:NS:2000:3.TVO.140.2000.1
sp. zn. 3 Tvo 140/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2000 stížnost obžalovaného T. Z., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2000, č. j. 5 Ntv 13/2000-2228, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 13/2000, a podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2000, č. j. 5 Ntv 13/2000-2228 byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena lhůta trvání vazby obžalovaného T. Z. v této trestní věci do 28. února 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný včasnou stížnost. Namítl, že v této trestní věci sice byl za majetkové trestné činy nepravomocně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedm a půl roku, ovšem je přesvědčen, že v odvolacím řízení se prokáže jeho nevina a bude obžaloby zproštěn. Nelze proto tvrdit, že mu hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody, o což vrchní soud opírá důvod jeho vazby ve smyslu §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Z ničeho také nevyplývá, že by na svobodě chtěl, resp. mohl v trestné činnosti této povahy pokračovat, takže jeho vazba není důvodná ani z hlediska ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Celé řízení trvá neúměrně dlouho a nelze proto ani tvrdit, že by ze "závažných důvodů" nemohlo být již skončeno. Obžalovaný proto v petitu svého řádného opravného prostředku navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a znovu bylo podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto tak, že návrh předsedy senátu Městského soudu v Praze na další prodloužení jeho vazby nad dvouletý zákonný limit se podle §71 odst. 3 tr. ř. zamítá.
Když Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Obžalovaný T. Z. je v této trestní věci stíhán pro mimořádně závažnou majetkovou trestnou činnost, přičemž lhůta trvání jeho vazby již byla opakovaně podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena - naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2000, č. j. 5 Ntv 9/2000-1931, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2000, č. j. 3 Tvo 86/2000-1937, do 15. listopadu 2000. Důvody vazby obžalovaného, tak jak byly konstatovány ve zmíněných dřívějších soudních rozhodnutích i v napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2000, č. j. 5 Ntv 13/2000-2228, se přirozeně nezměnily. V období od posledního prodloužení vazby soud prvního stupně činil všechny procesní úkony bez jakýchkoli průtahů a rozhodl ve věci odsuzujícím rozsudkem, proti němuž podal obžalovaný odvolání. Veřejné zasedání odvolacího soudu bylo nařízeno na 17. 1. 2001, tedy na lhůtu kratší než tři měsíce od předložení spisu, což je termín, který je s přihlédnutím k závažnosti této trestní věci, její složitosti a rozsahu spisového materiálu o ní, naprosto přiměřený. Protože i předseda senátu soudu prvního stupně podal návrh na další prodloužení této vazby obžalovaného T. Z. ve lhůtě upravené v ustanovení §71 odst. 6 tr. ř. a lhůta, na kterou byla vazba tohoto obžalovaného opakovaně prodloužena, nepřesahuje lhůtu uvedenou v ustanovení §71 odst. 4 tr. ř., Nejvyšší soud se s napadeným usnesením vrchního soudu plně identifikoval a stížnost obžalovaného T. Z. proti němu jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Fastner