ECLI:CZ:NS:2000:3.TVO.95.2000.1
sp. zn. 3 Tvo 95/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2000 stížnost JUDr. J. P., obhájce obžalovaného M. Ch., proti usnesení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2000 sp. zn. 11 To 170/99-3828 v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 15/98 a rozhodl podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu takto:
Stížnost se z a m í t á .
Odůvodnění:
U Vrchního soudu v Praze je vedeno odvolací řízení o odvolání obžalovaného M. Ch. a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře sp. zn. 9 T 15/98 ze dne 3. 3. 1999.
V průběhu odvolacího řízení JUDr. J. P. jako obhájce obžalovaného M. Ch. od 23. srpna 1999 do 3. března 2000 bez dostatečné omluvy nevyhověl výzvě, která mu byla dána podle trestního řádu a k veřejnému zasedání se opakovaně nedostavil. Předseda senátu Vrchního soudu v Praze proto rozhodl usnesením ze dne 6. dubna 2000 sp. zn. 11 To 170/99 tak, že podle §66 odst. 3 tr. řádu předal jmenovaného advokáta České advokátní komoře ke kárnému postihu.
Uvedené rozhodnutí JUDr. J. P. napadl dle poučení o opravných prostředcích stížností. V jejím obsáhlém písemném vyhotovení rozebírá jednotlivé případy nedostavení se k soudu a uvádí, že ze strany předsedy senátu vrchního soudu byl v písemném projevu vystaven opakovanému hrubému napadnutí, které není podloženo ničím jiným, než chybným výkladem zákona v otázce omluvy u jednání. Současně žádá, aby bylo posouzeno, zda se kárného provinění nedopustil svým projevem předseda odvolacího senátu. V závěru navrhl, aby napadené usnesení předsedy senátu vrchního soudu, kterým se předává ke kárnému řízení ČAK, bylo zrušeno.
Stejně jako u stížností obviněného Ch., které byly v rámci odvolacího řízení u Vrchního soudu v Praze podány, se Nejvyšší soud České republiky musel v neveřejném zasedání i v tomto případě nejprve zabývat otázkou, zda do rozhodnutí o předání advokáta ke kárnému řízení podle §66 odst. 3 tr. řádu, které je vydáno v rámci odvolacího řízení je přípustný opravný prostředek. Obdobně jako ve svém rozhodnutí sp. zn. 3 Tvo 91/2000 (týkajícího se obžalovaného Ch., jinak klienta stěžovatele) je Nejvyšší soud toho názoru, že v projednávaném případě stížnost přípustná není. Vedle argumentace, že podle §147 odst. 2 tr. řádu lze napadnout rozhodnutí soudu popř. státního zástupce jen v případech, kdy to zákon vysloveně připouští a jestliže rozhodují v prvním stupni, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že v projednávaném případě jde o opatření pořádkového charakteru, nikoliv o meritorní rozhodnutí. Otázku, zda se JUDr. P. skutečně jednáním, popsaným a odůvodněným v napadeném rozhodnutí dopustil či nedopustil kárného provinění, je oprávněn řešit jiný orgán, v tomto případě kárný senát České advokátní komory.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že v projednávaném případě i když napadené usnesení obsahuje poučení o možnosti opravného prostředku, jde o rozhodnutí soudu druhého stupně, proti němuž stížnost přípustná není. Proto, pokud byla stížnost proti výše uvedenému usnesení podána, Nejvyššímu soudu nezbylo, než postupovat podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu a jako nedůvodnou ji zamítnout. Podrobně byla problematika přípustnosti stížností proti rozhodnutím soudu druhého stupně rozebrána v předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu v této trestní věci (3 Tvo 91, 92, 93/2000) a proto se stěžovatel na jejich odůvodnění odkazuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustná stížnost.
V Brně dne 24. srpna 2000
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h