ECLI:CZ:NS:2000:3.TZ.205.2000.1
sp. zn. 3 Tz 205/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 2. listopadu 2000 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 9 To 76/2000, v neprospěch obviněného M. R., a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu za splnění podmínek §272 tr. řádu rozhodl takto:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2000 sp. zn. 9 To 76/2000 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §254 odst. 1 a §256 tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §226 písm. b) tr. řádu ve prospěch obviněného M. R.
Citované usnesení i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 21 T 36/98, se zrušují .
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na citované usnesení i rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Na obviněného M. R. byla dne 26. 2. 1998 u Obvodního soudu pro Prahu 9 podána obžaloba, kterou mu bylo kladeno za vinu, že v době od 1. 1. 1993 do ledna 1995 včetně v Praze jako fyzická osoba podnikající na základě živnostenských listů s předmětem podnikání zpracovatelská činnost v oblasti dopravy, jeřábnických prací, půjčování motorových vozidel a vleků, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a koncesních listin s předmětem podnikání silniční motorová doprava - veřejná, nákladní, vnitrostátní a mezinárodní, silniční motorová doprava - neveřejná, osobní, nehromadná, vnitrostátní, silniční motorová doprava - veřejná, osobní, hromadná, nepravidelná, vnitrostátní a mezinárodní, vystavených Živnostenským odborem Obvodního úřadu v Praze 9, zaměstnával průběžně nejméně deset až dvacet zaměstnanců, kterým prováděl zákonné srážky ze mzdy, a to jak na pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, na sociální zabezpečení, tak i na daně z příjmu ze závislé činnosti, přičemž tyto částky v celkové výši 894.820,- Kč neodvedl a tím způsobil Finančnímu úřadu v Praze 9, škodu ve výši nejméně 134.930,- Kč, Pražské správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 9, škodu ve výši nejméně 641.026,- Kč a Zdravotní pojišťovně G. H. v likvidaci se sídlem v Praze 9, škodu ve výši nejméně 118.864,- Kč, čímž měl spáchat trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zákona.
Obvodní soud pro Prahu 9 tuto obžalobu projednal v hlavním líčení a rozsudkem ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 21T 36/98, obviněného M. R. obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil, neboť měl za to, že skutek, pro který byl obviněný postaven před soud, není trestným činem. I když nalézací soud vzal žalovaný skutek za prokázaný, dospěl k závěru, že jej nelze právně kvalifikovat podle §148 odst. 1, 2 písm. c) tr. řádu (jak učinil vyšetřovatel při vznesení obvinění), ani podle §147 odst. 1 tr. zákona, jak tvrdí podaná obžaloba. Podle názoru nalézacího soudu nelze této právní kvalifikace užít, neboť tato skutková podstata byla zakotvena v trestním zákoně až novelou z roku 1997, přičemž se trestnost činu podle §16 odst. 1 tr. zákona posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán a podle pozdějšího zákona se postupuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Aniž by soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí tuto právní konstrukci blíže rozebíral, tvrdí, že ji tu nelze na jednání obviněného M. R. aplikovat. V odůvodnění rozhodnutí nalézací soud dále rozvádí, z jakých důvodů nelze jednání obviněného právně posuzovat ani podle ustanovení §255 popř. §256 tr. zákona v tehdy platném znění.
Rozhodnutí soudu prvního stupně nenabylo bezprostředně právní moci, neboť státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného. Podaný řádný opravný prostředek projednal dne 15. 3. 2000 Městský soud v Praze a usnesením sp. zn. 9 To 76/2000 jej podle §256 tr. řádu jako nedůvodný zamítl. Z odůvodnění rozhodnutí je patrné, že se odvolací soud ztotožnil se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu. Poukazuje na to, že skutková podstata trestného činu podle §147 tr. zákona byla do trestního zákona zakotvena až s účinností od 1. 1. 1998, a proto nelze obviněného uznat vinným tímto trestným činem vzhledem k tomu, že doba ukončení páchání trestné činnosti je vymezena lednem roku 1995. Pokud jde o aplikaci ustanovení §255 tr. zákona, jíž se odvolatel v podaném odvolání domáhal, dospěl odvolací soud k závěru, že tato skutková podstata na jednání obviněného M. R. vůbec nedopadá. V této souvislosti uvádí, že uvedené ustanovení trestního zákona postihuje jednání toho, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. V daném případě by se muselo jednat o povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, kterou mají ze zákona např. rodiče vůči dětem nebo soudem ustanovený opatrovník vůči nezletilci, či např. advokát, notář, prokurista na základě dohody o plné moci, smlouvy příkazní nebo mandátní, obchodník s cennými papíry - makléř, pokud přijímá cizí cenné papíry k obchodům s nimi, příslušný zaměstnanec, jemuž vyplývá povinnost spravovat cizí majetek z pracovní smlouvy apod. Podle názoru odvolacího soudu je tedy zřejmé, že obviněný, jako zaměstnavatel plátců všech uvedených plateb, takovou povinnost ve smyslu ustanovení §255 tr. řádu rozhodně neměl.
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. řádu stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného M. R.
Stížnost pro porušení zákona vytýká rozhodnutí soudu druhého stupně nedostatečnou aplikaci ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu a z toho se odvíjející další vadný postup tohoto soudu. V dané věci nesouhlasí s právními názory obou soudů a poukazuje na skutečnost, že pokud novelou trestního zákona č. 253/1997 Sb. byla s účinností od 1. 1. 1998 zavedena nová skutková podstata trestného činu podle §147 tr. zákona, ještě neznamená, že by obdobná jednání spáchaná přede dnem nabytí účinnosti zmíněné novely byla beztrestná. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 6. 1997, sp. zn. 2 Tzn. 27/97, které tuto problematiku řeší a ve kterém byl publikován názor, že jednání zaměstnavatele, který vyplatí tzv. čisté mzdy zaměstnancům, ale neodvede za ně zálohy na daň z příjmů, pojistné na zdravotní pojištění nebo pojistné na sociální zabezpečení, a použije je k jinému účelu, naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zákona. Po účinnosti zák. č. 253/1997 Sb., tj. od 1. 1. 1998, připadá v úvahu posouzení takového jednání jako trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 tr. zákona, přičemž s přihlédnutím k době, kdy došlo ke spáchání trestné činnosti, je třeba z hlediska ustanovení §16 odst. 1 tr. zákona posoudit časovou působnost trestního zákona.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 76/2000, ze dne 15. 3. 2000 byl ve prospěch obviněného M. R. porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 a §256 tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, podle §269 odst. 2 tr. řádu aby citované usnesení zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu.
Z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen byl a podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §254 odst. 1 tr. řádu nezamítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které rozsudku předcházelo, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.
Podle §256 tr. řádu odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Podle §226 písm. b) tr. řádu soud zprostí obžalovaného obžaloby, není-li skutek, pro nějž je stíhán, trestným činem.
Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem prvního stupně, byl řádně zjištěn skutkový stav věci. Opatřené a v souladu se zákonem provedené důkazy nepochybně prokazují, že obviněný M. R. od 1. 1. 1993 do ledna roku 1995 zaměstnával nejméně deset až dvacet zaměstnanců, kterým prováděl zákonné srážky ze mzdy a to jak na pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, pojistném na sociální zabezpečení, jakož i daně z příjmu ze závislé činnosti. Tyto finanční prostředky však neodváděl příslušným subjektům a používal je v rámci své podnikatelské činnosti. Potud lze považovat zjištění soudu za správná.
Tato skutková zjištění však již soud prvního stupně (pomine-li se právní kvalifikace podle §148 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona, kterou užil vyšetřovatel) nesprávně právně posoudil, když dospěl k z závěru, že prokázané jednání obviněného M. R. nelze podřadit pod ustanovení §147 odst. 1 tr. zákona ani §255 tr. zákona ve znění účinném do 1. 1. 1998 a tudíž, že jeho počínání je ve svých důsledcích beztrestné.
Na rozdíl od soudu prvního stupně i soudu odvolacího, je Nejvyšší soud i nadále toho již publikovaného názoru, že prosté neodvedení sražených dávek a jejich použití k jinému účelu je nutno považovat za porušení povinnosti, vyplývající pro zaměstnavatele z příslušného zákona, podle které má opatrovat a spravovat cizí majetek. Takovýmto jednáním zaměstnavatel naplňuje formální znaky skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku. Trestnost neodvedení daně, pojistného na zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §255 tr. zákona (od 1. 1. 1998 podle §147 tr. zákona) je podmíněna zjištěním, že zaměstnavatel měl k dispozici potřebné finanční prostředky, tj. že příslušné částky ze mzdy zaměstnancům z jejich hrubých mezd skutečně srazil a v rozporu se zákonem je neodvedl oprávněným příjemcům, ale použil je k jiným účelům.
Pokud tedy nalézací soud dospěl k uvedeným skutkovým závěrům s tím, že obžalovaný měl svým jednáním způsobit značnou škodu, měl jednání obžalovaného M. R. právně posoudit jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 tr. zákona účinného do 31. 12. 1997. Po účinnosti novely (zák. č. 253/1997 Sb.), tj. od 1. 1. 1998, pak připadá v úvahu posouzení jednání obžalovaného podle speciální skutkové podstaty trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zákona. Vzhledem k této změně, a také s přihlédnutím k době spáchání trestné činnosti, měl dále nalézací soud zkoumat časovou působnost trestního zákona ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 tr. zákona a v celém souhrnu posoudit, zda právní kvalifikace podle citované novely je pro obžalovaného příznivější, než naznačená právní kvalifikace podle zákona účinného v době spáchání trestné činnosti. Protože tak soud prvního stupně neučinil a na místo toho obžalovaného M. R. podle §226 písm. b) tr. řádu obžaloby zprostil, porušil zákon v tomto ustanovení.
Protože uvedené pochybení neodstranil ani odvolací soud, sám porušil zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. řádu. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozhodnutími obou soudů byl porušen zákon ve prospěch obžalovaného M. R. v uvedených ustanoveních zákona.
Poté, co Nejvyšší soud zjistil, že stížnost pro porušení zákona byla podána včas a bylo o ní rozhodnuto ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. řádu, obě rozhodnutí podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. řádu pak přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby o ní znovu jednal a rozhodl.
Pokud soud prvního stupně při novém projednání věci dojde k závěru, že nedošlo ke změně skutkových zjištění, je při dalším postupu vázán právním názorem, uvedeným v tomto rozhodnutí (§270 odst. 4 tr. řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2000
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h