ECLI:CZ:NS:2000:3.TZ.223.2000.1
sp. zn. 3 Tz 223/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného V. K., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 24. března 2000 sp. zn. 1 Zt 69/2000, a podle §268 odst. 2 tr. ř. ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením okresní státní zástupkyně v Berouně ze dne 24. března 2000 sp. zn. 1 Zt 69/2000 a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Toto usnesení se zrušuje.
Okresní státní zástupkyni v Berouně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
Odůvodnění:
Dne 13. ledna 2000 vyšetřovatel Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Berouně sdělil obvinění V. K. pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že neplnil svou povinnost jako otec přispívat na výživu svého zletilého studujícího syna R. K., částkou 850 Kč měsíčně k jeho rukám a za období od 1. března 1999 do 8. listopadu 1999 tak způsobil na výživném dluh ve výši 7650 Kč, a stejně tak neplnil svou povinnost přispívat jako otec na výživu svého zletilého studujícího syna R. K., částkou 800 Kč měsíčně k rukám matky A. K. a za období od 1. března 1978 do 5. ledna 2000 tak způsobil na tomto výživném dluh ve výši 8800 Kč, kdy výše výživného u obou synů vyplývala z rozsudku Okresního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. května 1995 sp. zn. P 757/87, který nabyl právní moci dne 12. 7. 1995. Opatření o sdělení obvinění převzal V. K. dne 20. ledna 2000.
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně usnesením ze dne 24. března 2000 sp. zn. 1 Zt 69/2000, které nabylo právní moci dne 8. dubna 2000, trestní stíhání vedené proti V. K. pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavila, protože dospěla k závěru, že v daném případě nejde o trestný čin. Svůj závěr, že jednání, pro které byl V. K. stíhán, není trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., odůvodnila státní zástupkyně tím, že obviněný V. K. na výživné na syna R. K., zaviněně neplatil v době od 1. března 1999 do 30. června 1999, neboť dne 30. června 1999 R. K. ukončil přípravu na své budoucí povolání v podobě studia na jazykové škole a obviněný tedy neplnil svou vyživovací povinnost pouze po dobu čtyř měsíců. Neplnění vyživovací povinnosti v takto krátkém období pak nelze považovat za soustavné neplnění vyživovací povinnosti, přičemž jen soustavné nebo déle trvající neplnění zákonné povinnosti vyživovat jiného, lze postihnout jako trestný čin. Pokud jde o neplnění vyživovací povinnosti na syna R. K., nar. 15. září 1978, obviněný V. K. ve stíhaném období v částkách 800 Kč měsíčně sice výživné zaviněně nehradil, ale ve školním roce 1999 až 2000 dobrovolně uhradil dvakrát finanční částku ve výši 10 000 Kč na synovo jednoleté pomaturitní jazykové studium a tímto způsobem svou vyživovací povinnost v daném období splnil.
Usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 24. března 2000 sp. zn. 1 Zt 69/2000, jímž bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání vedeného proti V. K., bylo podle doručenky založené ve spisovém materiálu převzato obviněným dne 4. dubna 2000.
Proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 24. března 2000 sp. zn. 1 Zt 69/2000 podal ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 tr. ř. v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti. Uvedl, že tímto usnesením byl ve prospěch obviněného V. K. porušen zákon v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení jeho vydání předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. V průběhu vyšetřování nebylo provedeno dokazování v rozsahu potřebném pro objasnění věci tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V důsledku neúplného důkazního řízení pak došlo také k nesprávnému hodnocení provedených důkazů, což vedlo k nesprávnému rozhodnutí o důvodnosti trestního postihu obviněného V. K. Závěr státní zástupkyně, že obviněný V. K. v rozhodném období vůči svému synovi R. K. splnil svou vyživovací povinnost, nebyl podle ministra spravedlnosti žádným z procesně provedených důkazů podložen.
V důsledku těchto vad došlo k chybnému právnímu posouzení jednání obviněného, které vedlo k nezákonnému rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného V. K.
Ministr spravedlnosti ve své stížnosti pro porušení zákona na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 24. března 2000 sp. zn. 1 Zt 69/2000 byl porušen zákon ve prospěch obviněného V. K., a to v ustanovení §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení jeho vydání předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 24. března 2000 sp. zn. 1 Zt 69/2000 zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě této stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen.
Lze především souhlasit se stížností pro porušení zákona, že v průběhu vyšetřování v této trestní věci nebyl procesním způsobem proveden žádný důkaz, který by umožňoval závěr, že obviněný V. K. dlužné výživné za období od 1. března 1999 do 5. ledna 2000 na syna R. K., uhradil formou zaplacení školného na jeho jazykové studium. Státní zástupkyně údaj o zaplacení školného ve výši 20 000 Kč obviněným na studium syna R. K. čerpala toliko z nepravomocného rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 15. listopadu 1999 sp. zn. 4 C 132/99, jímž byl zamítnut návrh R. K. a R. K. na zvýšení výživného proti žalovanému V. K. Toto rozhodnutí v odůvodnění obsahuje konstatování, že žalovaný V. K. zaplatil dobrovolně zvýšené náklady spojené se studiem syna R. K. v částce 20 000 Kč, jak shodně potvrdili žalovaný V. K. i svědkyně A. K. Dobu úhrady této částky však rozhodnutí Okresního soudu v Berouně neuvádí. Sám obviněný V. K., když byl k věci v průběhu vyšetřování vyslýchán, připustil, že na výživu svého syna R. K. přispíval až do měsíců února roku 1999, ovšem od měsíce března 1999 na jeho výživu již ničím nepřispěl. Zcela shodně pak vypovídal i R. K. a jeho matka A. K., k jejímž rukám měl obviněný výživné na syna Richarda hradit.
Jak bylo zjištěno, proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 15. listopadu 1999 sp. zn. 4 C 132/99, jímž byl zamítnut návrh R. K. a R. K. na zvýšení výživného podaný proti žalovanému V. K., bylo žalobci podáno odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. května 2000 sp. zn. 26 Co 181/2000 změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve prospěch obou žalobců, kdy jejich návrh na zvýšení výživného shledal důvodným. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí pak vyplývá, že odvolací soud z předložených stvrzenek zjistil, že školné v částce 20 000 Kč na studium R. K. bylo V. K. uhrazeno v roce 1995 a 1996. Pokud jde o vyživovací povinnost obviněného vůči R. K., podle citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Praze trvala tato povinnost do 31. srpna 1999.
Je tedy zřejmé, že skutkové i právní závěry, které učinila státní zástupkyně v této věci nemají oporu v provedených důkazech.
Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, jež mu předcházelo byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., napadené usnesení zrušil a přikázal státní zástupkyni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla. Zrušení napadeného rozhodnutí mu umožnila skutečnost, že ve věci byly splněny podmínky uvedené v ustanovení §272 tr. ř.
Povinností státní zástupkyně v novém řízení především bude doplnit dokazování v naznačeném směru tak, aby mohla věc posoudit také z hledisek, na které poukázal Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 1. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch