ECLI:CZ:NS:2000:3.TZ.236.2000.1
sp. zn. 3 Tz 236/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců Mgr. Josefa Hendrycha a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné M. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1999, č. j. 5 To 177/99-179, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 151/96, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1999, č. j. 5 To 177/99-179, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1, §256, §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné.
Toto usnesení a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 3. 1998, č. j. 8 T 151/96-155, se zrušují. Zrušují se též další rozhodnutí na obě tato zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodního soudu") ze dne 23. 3. 1998, č. j. 8 T 151/96-155 byla obviněná M. M. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť "dne 18. 4. 1995 v redakci časopisu TV magazín uplatnila nárok na výhru ve výši 100 000,- Kč ve čtenářské soutěži "Pan Štístko" a na základě toho poté shora uvedenou částku od zástupců vydavatele časopisu, společnosti A., s. r. o., i převzala, ačkoli věděla, že při uplatnění výhry předložila výtisk časopisu TV magazín č. 13/95 s padělaným hracím polem, na kterém je výherní číslo paděláno, způsobem blíže popsaným ve spise, čímž způsobila poškozenému, společnosti A., škodu ve výši 100 000, - Kč".
Při takto formulovaném výroku o vině uložil obvodní soud obviněné M. M. podle §250 odst. 2 tr. zák. osmiměsíční trest odnětí svobody, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti obviněné zaplatit společnostem A., s. r. o., a Č. a., s. r. o., každé 50 000,- Kč.
Odvolání obviněné proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 1998, č. j. 5 To 177/99-179, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Dne 4. 10. 2000 podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu ministr spravedlnosti České republiky (dále jen "ministr") ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona.
Ministr ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že z provedených důkazů pouze vyplynulo, že herní číslo vytištěné na výtisku časopisu TV magazín č. 13/1995, předloženém obviněnou při uplatnění nároku na výhru, je padělané, a to s největší pravděpodobností ručně. Žádným z těchto důkazů však nebylo prokázáno, že předmětné herní číslo padělala právě obviněná M. M., resp. že by při uplatnění nároku na výhru věděla, že je padělané. Naproti tomu bylo bezpečně zjištěno, že předmětný výtisk časopisu prošel od okamžiku, kdy byl vyroben, do okamžiku, kdy byl prodán, rukama řady osob: v konečné fázi na území České republiky nejméně od dovozce ze SRN přes distributora až k prodavači ve stánku PNS. Prakticky kdokoli na této trase měl k výtisku volný přístup, takže kdokoli jej mohl padělat, ať již s jakýmkoli úmyslem. Nejen způsobem hodnocení důkazů plynoucím z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., nýbrž i aplikací pravidel formální logiky, lze proto - za situace, kdy se nenabízí žádný dosud neprovedený relevantní důkaz, který by byl sto vnést do věci jasno - dospět k závěru, že neprokázalo-li se padělání výtisku obviněnou, pak za současně existující možnosti kohokoli jiného, kdo s časopisem přišel do styku, jej padělat, nelze učinit ani spolehlivé zjištění, že obviněná se posuzovaného trestného činu dopustila. Tyto zásady pro hodnocení důkazů však nalézací soud nerespektoval a odvolací soud v rámci své přezkumné pravomoci ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. také ne.
V petitu ministrovy stížnosti pro porušení zákona bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon, toto usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř., popř. podle §270 odst. 1 tr. ř.
Když Nejvyšší soud podle §267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Rozsudek ze dne 23. 3. 1998, č. j. 8 T 151/96-155, je již třetím rozhodnutím, jímž obvodní soud o podané obžalobě rozhodl. Poprvé tak učinil trestním příkazem ze dne 10. 12. 1996, č. j. 8 T 151/96-90, kterým obviněnou M. M. odsoudil za stíhaný trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §258 odst. 1 písm. a), §259 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na dvouletou zkušební dobu. (Dále rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněné nahradit způsobenou škodu). Na základě odporu podaného obviněnou M. M. byl tento trestní příkaz ze zákona (§314g odst. 2 tr. ř.) zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. V tomto hlavním líčení rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 4. 1997, č. j. 8 T 151/96-117, jímž obviněnou M. M. obžaloby zprostil z důvodu §226 písm. a) tr. ř., tj. že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla stíhána. (Dalším výrokem byli poškození podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení v občanskoprávních věcech). K odvolání státního zástupce však bylo i toto druhé meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno, a sice podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 1997, č. j. 5 To 462/97-132, s tím, že věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle §262 tr. ř. bylo odvolacím soudem nařízeno, aby věc byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem.
Vzhledem k tomu, že řízení před soudem prvního stupně po zrušení citovaného zprošťujícího rozsudku (§264 tr. ř.) konal jiný samosoudce, byly podle §219 odst. 2 tr. ř. provedeny v hlavním líčení všechny důkazy znovu. Z porovnání protokolů o hlavních líčeních konaných před a po zrušení zprošťujícího rozsudku je však zřejmé, že jejich obsah nedoznal relevantních změn. Soud prvního stupně ve svém dalším (odsuzujícím) rozsudku z 23. 3. 1998, č. j. 8 T 151/96-155, sice obsah provedených důkazů podrobně reprodukuje, avšak nehodnotí je způsobem předpokládaným v ustanovení §125 tr. ř. Podle této zákonné směrnice pro obsah odůvodnění rozsudku soud "..stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu..". V odůvodnění odsuzujícího rozsudku je skutkové zjištění soudu prvního stupně fakticky postaveno pouze na větě: "Z provedených důkazů je zřejmé, že jediným, kdo s časopisem disponoval po jeho zakoupení byla právě obžalovaná a nikdo jiný tedy nemohl výherní číslo do hracího pole vepsat. Proto také byla obžalovaná uznána vinnou.." (2. odstavec na str. 4). Rozsudek soudu prvního stupně je proto v této základní otázce viny nepřezkoumatelný, na což měl odvolací soud reagovat jeho zrušením podle §258 písm. b) tr. ř. (pro neúplnost jeho skutkových zjištění a proto, že se nalézací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí) a vrácením věci podle §259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Jestliže tak neučinil a svým usnesením ze dne 30. 4. 1999, č. j. 5 To 177/99-179, odvolání obviněné proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně zamítl, pak postupoval v rozporu jak s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř., o přezkumné povinnosti odvolacího soudu, tak i s ustanovením §256 tr. ř., o zamítnutí nedůvodného odvolání. Rovněž odůvodnění tohoto usnesení odvolacího soudu je v uvedeném směru kusé, když i odvolací soud založil závěr o tom, že obviněná M. M. se stíhaného skutku dopustila, pouze na zjištění, že ".. vina obžalované byla prokázána, neboť ona byla jediná, kdo s předmětným časopisem disponovala a měla nepochybně možnost výherní číslo do hracího pole vepsat".
Ve stížnosti pro porušení zákona je případně poukázáno na to, že existovalo asi 300 výtisků tohoto čísla TV magazínu, ve kterých bylo hrací pole volné, že tyto výtisky se nezjištěným způsobem dostaly do oběhu a že předmětný výtisk prošel od okamžiku výroby až do jeho prodeje rukama celé řady osob. Ministr také správně připomíná, že ani z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ani z odůvodnění zamítavého usnesení odvolacího soudu není patrno, že provedenými důkazy - ať již přímo nebo nepřímo - bylo spolehlivě prokázáno, že to byla právě obviněná M. M., která předmětný výtisk padělala, nebo alespoň v době, kdy u jeho vydavatele uplatnila výhru, věděla, že je padělaný.
Pro tyto vady, které se týkají jak napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, tak i jemu předcházejícího řízení (základ však mají již v cit. kasačním rozhodnutí odvolacího soudu ohledně zprošťujícího rozsudku soudu prvního stupně a neopodstatněném a nezdůvodněném nařízení, aby věc byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem), Nejvyššímu soudu nezbylo, než podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že napadeným usnesením i v jemu předcházejícím řízení byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1, §256 a §2 odst. 5, 6 tr. ř., a to výlučně v neprospěch obviněné.
V důsledku tohoto výroku byl dalším výrokem rozsudku Nejvyššího soudu podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně. Současně byla zrušena též všechna další rozhodnutí na obě tato zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Posledním výrokem rozsudku odvolacího soudu pak bylo soudu prvního stupně podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. (Nejvyšší soud nemohl učinit vlastní rozhodnutí podle §271 odst. 1 tr. ř., jak navrhovala stížnost pro porušení zákona, neboť by nerozhodoval na podkladě skutkového stavu správně zjištěného v napadeném rozhodnutí). V novém hlavním líčení se obvodní soud pokusí provést svědecký výslech prodavače ve stánku PNS, který měl předmětný výtisk časopisu TV magazín č. 13/1995 obviněné M. M. prodat a podle obsahu jeho výpovědi, i svědecký výslech dalších osob, které s tímto výtiskem přišly na trase od výrobce až k prodavači do styku. Provedení dalších důkazů než těch, které byly provedeny v hlavním líčení předcházejícím odsuzujícímu rozsudku obvodního soudu ze dne 23. 3. 1998, č. j. 8 T 151/96-155, zatím nepřichází v úvahu. Ať již soud prvního stupně rozhodne ve věci zprošťujícím či odsuzujícím rozsudkem, bude muset tento rozsudek zdůvodnit způsobem předpokládaným v ustanovení §125 tr. ř. (samozřejmě nepůjde-li o zjednodušený písemný rozsudek podle §314d odst. 2 tr. ř.). Vzniknou-li o vině obviněné důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř. a contr.), pak i kdyby některé z provedených nepřímých důkazů (indicií) měly usvědčující charakter a kdyby vina obviněné byla sebepravděpodobnější, nebude v úvahu přicházet jiná alternativa, než její zproštění obžaloby podle pravidla in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) vycházejícího ze zásady prezumpce neviny podle §2 odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 2. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Fastner