ECLI:CZ:NS:2000:3.TZ.237.2000.1
sp. zn. 3 Tz 237/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Eduarda Teschlera a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a Mgr. Josefa Hendrycha stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. K., proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 3. 2000, sp. zn. 7 T 7/2000, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 3. 2000, sp. zn. 7 T 7/2000, b y l ve výroku o trestu p o r u š e n z á k o n v ustanovení §59 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného R. K.
Tento rozsudek se v části výroku o trestu, jíž byla obviněnému stanovena podle §59 odst. 2 tr. zák. povinnost zaplatit ve zkušební době celní dluh vyměřený Celním úřadem Č. T. ve výši 148.486,- Kč, zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek n e d o t č e n .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 6. 3. 2000, sp. zn. 7 Tz 7/2000, byl obviněný R. K. uznán vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1, §148 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 tr. zák. Podle výroku rozsudku se obviněný předmětné trestné činnosti dopustil jednáním spočívajícím v tom, že "dne 16. 11. 1999 v 15.45 hodin na hraničním přechodu v Ch., okres K., při přejezdu státní hranice z Polské republiky do České republiky osobním motorovým vozidlem tovární značky Škoda Octavia, nelegálně převážel větší množství cigaret, ukrytých v zavazadlovém prostoru vozidla v celkovém množství 555 kartónů (111000 ks), které nebyly označeny platnými kolky v tržní hodnotě 194.006,- Kč, které nepřihlásil k proclení, ač tak byl povinen, a tímto svým jednáním porušil ustanovení §80 odst. 1 celního zákona č. 13/1993 Sbírky, jakož i §4 odst. 1, 3 zákona č. 303/1993 Sbírky, neboť se tak vědomě chtěl obohatit a vyhnout platbě cla, spotřební daně a daně z přidané hodnoty, kdy pokud by nebyl zadržen tímto svým jednáním by způsobil České republiky na celním dluhu škodu v celkové výši 148.486,- Kč".
Za shora uvedené sbíhající se trestné činy byl obviněnému podle §148 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl za podmínek §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let a 6 měsíců. Současně byla obviněnému podle §59 odst. 2 tr. zák. uložena přiměřená povinnost spočívající v tom, aby ve zkušební době zaplatil celní dluh vyměřený Celním úřadem Č.T. ve výši 148.486,- Kč.
Soud dále rozhodl o uložení ochranného opatření, a to zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák., ohledně zajištěných 555 kartónů cigaret značky WEST FULL FLAVOR a WEST LIGHTS, uložených ve skladu Celního úřadu Č. T.
Tento rozsudek byl doručen obviněnému dne 24. 3. 2000 a státnímu zástupci 22. 3. 2000. Poněvadž žádná z oprávněných osob nepodala proti němu v zákonné lhůtě odvolání, nabyl rozsudek právní moci dne 4. 4. 2000 (§139 odst. 1 písm. b/aa) tr. ř.).
Ministr spravedlnosti České republiky napadl shora citovaný rozsudek stížností pro porušení zákona podle §266 odst. 1 tr. ř., přičemž tento mimořádný opravný prostředek uplatnil u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ve prospěch obviněného R. K.
Dle přesvědčení stěžovatele porušil Okresní soud v Karviné napadeným rozsudkem zákon ve výroku, týkajícím se použití ustanovení §59 odst. 2 tr. zák. V uvedeném směru poukázal především na to, že podle §59 odst. 2 tr. zák. při podmíněném odsouzení může soud obviněnému uložit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu má též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Okresní soud uložil proto obviněnému povinnost ve zkušební době zaplatit celní dluh vyměřený Celním úřadem Č. T. ve výši 148.486,- Kč. Přehlédl však, že podle ust. §283 písm. d) zákona č. 13/93 Sb. (celní zákon) celní dluh zaniká následným propadnutím zboží ve prospěch státu nebo jeho zabráním, jestliže celní dluh vznikl v souladu s §239 cit. zák. a zboží bylo zajištěno při jeho nezákonném dovozu. Nemohl proto současně vyslovit zabrání věcí a to 555 kartónů cigaret podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zákona a současně uložit obviněnému povinnost podle §59 odst. 2 tr. zák.: zaplatit ve zkušební době celní dluh vyměřený Celním úřadem Č. T. ve výši 148.486,- Kč. Pokud tak učinil, porušil v neprospěch obviněného R. K. zákon v ust. §59 odst. 2 tr. zák.
S ohledem na výše konstatované důvody proto ministr spravedlnosti v petitu stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl ve výroku podle §59 odst. 2 tr. zák. porušen zákon, a to v neprospěch obviněného. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a poté postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného pravomocného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen.
Nejprve je třeba uvést, že Okresní soud v Karviné provedl v posuzované věci po formální stránce bezchybné dokazování, v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž provedené důkazy správně vyhodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu a na základě tohoto postupu učinil správná a úplná skutková zjištění. Procesní postup okresního soudu byl tedy v souladu se zásadami obsaženými v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v průběhu řízení též nedošlo k porušení práva obviněného na obhajobu. Po právní stránce pak soud jednání obviněného (skutek) správně kvalifikoval jako pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1, §148 odst. 1 tr. zák., trestný čin porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1 tr. zák. a trestný čin porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1 tr. zák. Konečně ani námitky uplatněné ve stížnosti pro porušení zákona nesměřují proti výroku, jímž bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto o vině obviněného R. K.
Okresní soud rovněž správně zjistil, že zboží (neokolkované cigarety), které bylo předmětem nezákonného dovozu, bylo celními orgány zajištěno, a že následně Celní úřad Č. T. vydal rozhodnutí, jímž obviněnému vyměřil celní dluh ve výši 148.486,- Kč.
Podle §239 odst. 1 písm. a) zák. č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen celní zákon), celní dluh při dovozu vzniká nezákonným dovozem zboží, podléhajícímu dovoznímu clu, do tuzemska. Podle §249 celního zákona celní dluh podle §238 až 242 cit. zák. a §246 až 248 cit. zák. vzniká i tehdy, kdy se na zboží s vyjímkou omamných a psychotropních látek a padělaných peněz vztahují zákazy a omezení vývozu nebo dovozu. Z ustanovení §239 odst. 4 písm. a) celního zákona vyplývá, že dlužníkem je každá osoba, která takové zboží nezákonně dovezla.
Způsob zániku celního dluhu, který vznikl podle §239 celního zákona, je upraven v ustanovení §283 písm. d) tohoto zákona, podle něhož celní dluh zaniká následným propadnutím zboží ve prospěch státu nebo jeho zabráním, pokud bylo zboží zajištěno při jeho nezákonném dovozu.
Okresní soud v napadeném rozsudku podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o zabrání věci, a to 555 kartónů inkriminovaných cigaret. Šlo tedy o zboží, které bylo předmětem nezákonného dovozu ve smyslu ustanovení §239 celního zákona. Tento výrok rozsudku nepochybně odpovídá zákonu, neboť se současně jednalo o věci, které byly ke spáchané trestné činnosti ve vztahu uvedeném v §55 odst. 1 tr. zák. a obecný zájem současně vyžadoval, aby se takové zboží nedostalo do prodeje na tuzemském trhnu. Podle §73 odst. 2 tr. zák. se vlastníkem zabrané věci stává stát. Lze tedy dovodit, že s rozhodnutím soudu o uložení ochranného opatření - zabrání věci, jsou v posuzovaném případě spojeny účinky předpokládané v ustanovení §283 písm. d) celního zákona, tj. zánik celního dluhu.
Jestliže tedy okresní soud na jedné straně rozhodl o zabrání nezákonně dovezeného zboží a na straně druhé uložil obviněnému podle §59 odst. 2 tr. zák. povinnost zaplatit celní dluh, je zřejmé, že tato povinnost byla s ohledem na ustanovení §283 písm. d) celního zákona nesplnitelná, když zákon spojuje zánik celního dluhu s propadnutím nebo zabráním inkriminovaného zboží. Účelem a smyslem přiměřených omezení a povinností podle §59 odst. 2 tr. zák. přitom je, aby odsouzený vedl řádný život. Tohoto účelu nelze ovšem dosáhnout, jde-li o omezení a povinnosti nesplnitelné nebo odporuje-li jejich obsah zákonu. Námitky uplatněné ve stížnosti pro porušení zákona proto Nejvyšší soud shledal plně důvodnými.
Poněvadž v napadeném rozsudku byly zjištěny vady výlučně ve výroku o trestu, musel Nejvyšší soud dále posoudit, zda jsou splněny podmínky §266 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže je trest ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
V posuzovaném případě bylo z důvodů rozvedených výše ve výroku o trestu nesprávně rozhodnuto podle §59 odst. 2 tr. zák. Tato vada ovšem dopadá na celý výrok o trestu, neboť podle §60 odst. 1 tr. zák. je jedním z důvodů, pro které může být rozhodnuto o nařízení podmíněně odloženého trestu odnětí svobody k výkonu, to, že odsouzený nevyhověl uloženým podmínkám. Mezi tyto podmínky lze zahrnout též nesplnění přiměřených omezení a povinností uložených podle §59 odst. 2 tr. zák. Poněvadž obviněnému byla stanovena povinnost, jejíž splnění s ohledem na účinky dalšího výroku rozsudku nebylo možné, znamená to současně, že v důsledku konstatované vady se uložený druh trestu (jako celek skládající se z několika výroků) stal nezákonným, neboť takto jej nebylo vůbec možno uložit. Na tomto základě bylo možno dovodit, že "uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu" ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., a že tedy byly splněny podmínky, za nichž lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl ve výroku o trestu porušen zákon v ustanovení §59 odst. 2 tr. zák., a to v neprospěch obviněného R. K. Z tohoto důvodu pak podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu ve vadné oddělitelné části a zrušil současně všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poněvadž výrok o trestu v nezrušené části splňuje kritéria a zásady pro dosažení účelu trestu i pro stanovení jeho druhu a výměry (§23, §31 tr. zák.) a ostatní výroky napadeného rozsudku odpovídají zákonu, ponechal Nejvyšší soud v těchto výrocích rozsudek nedotčen, aniž by sám musel dále ve věci rozhodnout podle §270 odst. 1, popř. §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 7 tr. ř.).
V Brně dne 2. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler