ECLI:CZ:NS:2000:3.TZ.238.2000.1
sp. zn. 3 Tz 238/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, č. j. 31 To 141/98, ze dne 27. 4. 1998, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2T 789/97 a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 27. 4. 1998, č. j. 31 To 141/98, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §254 odst. 1 a §256 tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona v neprospěch obviněného M. M.
Citované usnesení, jakož i rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 1. 1998, sp. zn. 2T 789/97, ve výroku o vině trestným činem podle §209 odst. 1 písm.a) tr. zákona a v celém výroku o trestu, se zrušují .
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení a část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v České Lípě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 2T 789/97, ze dne 21. 1. 1998 byl obviněný M. M. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona a poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona a byl za to odsouzen podle §209 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině, týkajícího se prvního skutku, bylo zjištění soudu, že dne 18. 5. 1997 společně s J. Z. v E. ulici v N. B., okr. Č. L., odcizil ke škodě firmy D. - D. I. S. N. B. 150 kusů zámkové dlažby v hodnotě 1.110,- Kč, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 3. 1993, sp. zn. 4T 476/92, pro trestné činy podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákona odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, z něhož byl dne 12. 6. 1995 podmíněně propuštěn.
Druhého skutku se obviněný dopustil jednáním, spočívajícím v tom, že dne 19. 5. 1997 na Obvodním oddělení Policie ČR v Novém Boru, okres Česká Lípa, oznámil, že mu bylo odcizeno osobní vozidlo Škoda 100 SPZ CLC 37-99, ačkoliv to nebyla pravda, neboť dne 18. 5. 1997 do tohoto vozidla naložil odcizenou dlažbu a byl vyrušen policejní hlídkou, přičemž z místa utekl a J. Z. byl posléze zadržen a obviněný tedy nahlásil odcizení vozidla proto, aby zakryl svou trestnou činnost.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť jej obviněný napadl odvoláním, kterým se zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec. Ten po provedeném odvolacím řízení usnesením ze dne 27. 4. 1998, č. j. 31 To 141/98, podané odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. M. V jejím písemném vyhotovení nesouhlasí s názorem obou soudů, že obviněný zažalovanými skutky byl mimo trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona uznán vinným i trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona. V této souvislosti poukazuje především na skutečnost, že v případě právní kvalifikace jednání obviněného podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona je nutné způsobení vážné újmy na jiných než majetkových právech a dále existenci podvodného jednání, spočívajícího v uvedení někoho v omyl. V projednávaném případě však nelze uvažovat o způsobení vážné újmy, neboť obviněný dne 19. 5. 1997 oznámil odcizení vozidla, které však bylo předešlého dne v nočních hodinách zajištěno policií v souvislosti s odcizením dlažby. Následujícího dne se obviněný k trestné činnosti doznal.
Za závažnější argument o beztrestnosti jednání obviněného v tomto směru považuje ministr spravedlnosti tu skutečnost, že oznámení o odcizení vozidla učinil v době, kdy byl podezřelý ze spáchání majetkové trestné činnosti, jíž se měl dopustit právě prostřednictvím údajně odcizeného vozidla. Jeho jednání je proto třeba považovat za součást jeho obhajoby a kriminalizace takového jednání by byla v rozporu s právem obviněného na obhajobu, a to i za situace, kdy se zatím nacházel pouze v postavení osoby podezřelé ze spáchání trestné činnosti.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 27. 4. 1998, č. j. 31 To 141/98, pokud jím zůstal nedotčen výrok o vině obviněného M. M. trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona a výrok o trestu, byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 a §256 tr. řádu a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona v neprospěch obviněného, podle §269 odst. 2 tr. řádu aby zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec v napadené části, jakož i výroky o vině trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona a o výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 1. 1998, sp. zn. 2T 789/97, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu, eventuelně podle §271 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky ve smyslu ustanovení §267 odst. 1 tr. řádu přezkoumal z podnětu podané stížnosti výrok napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná, neboť zákon porušen byl.
Podle §254 odst. 1 tr. řádu nezamítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.
Podle §256 tr. řádu odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona se trestného činu poškozování cizích práv dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl.
Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně provedl v rámci hlavního líčení dostatek důkazů, potřebných k náležitému objasnění obou zažalovaných skutků. Ze správných skutkových zjištění učinil i správné závěry právní, pokud obžalovaného M. M. uznal v prvním skutku vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zákona.
Pokud jde o druhý zažalovaný skutek, spočívající v tom, že obžalovaný dne 19. 5. 1997 na Obvodním oddělení Policie ČR v Novém Boru, okr. Česká Lípa oznámil, že mu bylo odcizeno osobní vozidlo ŠKODA 100 SPZ 37-99, ačkoliv to nebyla pravda, neboť dne 18. 5. 1997 do tohoto vozidla naložil odcizenou dlažbu a byl vyrušen policejní hlídkou, přičemž z místa utekl a J. Z. byl posléze zadržen a obviněný tedy nahlásil odcizení vozidla proto, aby zakryl svou trestnou činnost, nelze s přijatým právním názorem soudu prvního stupně v tom, že uvedené jednání naplňuje zákonné znaky trestného činu poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona, souhlasit.
Naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu je podmíněno způsobením vážné újmy na jiných než majetkových právech a dále existencí podvodného jednání, spočívajícího v uvedení někoho v omyl nebo využitím něčího omylu. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že se musí jednat o újmu vážnou. Zda však jde v konkrétním případě o vážnou újmu na právech, musí soud posoudit se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu, zejména se zřetelem k tomu, o jaké právo šlo, jaká byla intenzita újmy na tomto právu a jaké následky to mělo pro poškozeného, zejména zda šlo o následek lehce nebo obtížně odstranitelný, popř. již zcela neodstranitelný.
Z výše popsaného zažalovaného skutku vyplývá, že v projednávané věci obviněný dne 19. 5. 1997 oznámil policii odcizení vozidla, které však bylo předešlého dne v nočních hodinách policií zajištěno v souvislosti s odcizením dlažby. Následujícího dne se obviněný ke spáchání trestné činnosti doznal. Je tedy zřejmé, že obviněný sice jednal podvodným způsobem, s ohledem na okolnosti případu však oznámením obviněného nedošlo ke způsobení žádné vážné újmy na právech policistů, ani jiného subjektu.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že pokud soud prvního stupně právně kvalifikoval jednání obviněného ve druhém zažalovaném skutku jako trestný čin poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona, porušil zákon v tomto zákonném ustanovení. Protože ani odvolací soud neodstranil uvedené pochybení v rámci odvolacího řízení, sám porušil zákon v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu a tím, že podané odvolání obviněného zamítl, v ustanovení §256 tr. řádu v neprospěch obviněného. Podle §268 odst. 2 tr. řádu tedy vyslovil porušení zákona v uvedeném směru a podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, jakož i rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 1. 1998, sp. zn. 2T 789/97, ve výroku o vině trestným činem podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zákona a v celém výroku o trestu zrušil. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení a část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V souladu s návrhem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu a Okresnímu soudu v České Lípě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Je tomu tak proto, že soud prvního stupně bude muset vedle naznačených závěrů o vině obviněného znovu rozhodnout o trestu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2000
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h