ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1527.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1527/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci Z. Ř., syna D. Ř. a otce Z. Ř., o výchově a výživě, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod spisovou zn. P 381/93, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. prosince 1999, č.j. 10 Co 659/99-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 10.6.1999, č.j. P 381/93-103, snížil výživné určené otci předchozím rozvodovým rozsudkem z částky 600,- Kč na 400,- Kč měsíčně s platností od 1.11.1994. Dalším výrokem svěřil tehdy ještě nezletilého Z. do výchovy otci a matce stanovil výživné ve výši 400,- Kč měsíčně od právní moci rozsudku. Po zpětvzetí návrhu otce zastavil řízení o předběžném opatření o výchově nezletilého.
K odvolání matky Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. prosince 1999, č.j. 10 Co 659/99-117, změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o výživném otce tak, že návrh otce na snížení výživného zamítl. Odvolací řízení ohledně vyživovací povinnosti matky zastavil. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal otec (dále jen dovolatel) dovolání, kterým napadl výrok, jímž byl jeho návrh na snížení výživného zamítnut. Přípustnost dovolání odůvodnil odkazem na ustanovení §238 a 238a odst. 1 o.s.ř., a podal jej z důvodů uvedených v ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.
Po zjištění že dovolání bylo v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. l o.s.ř., a to ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. l o.s.ř., že splňuje formální i obsahové znaky dle ustanovení §241 odst.2 o.s.ř., a obsahuje způsobilý dovolací důvod dle ustanovení §241 odst.3 písm. c/, d/ o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože podle ustanovení §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, nebo potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V odstavci druhém pod písm. b/ se pak stanoví, že dovolání podle odstavce prvého není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, pokud nejde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) otcovství nebo mateřství, nebo o nezrušitelného osvojení.
Zbývá ještě posoudit existenci některého z důvodů přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 odst.1 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. K těmto vadám dovolací soud přihlíží dle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolatel žádný důvod dle uvedeného ustanovení neuvedl a z obsahu spisu žádný takový důvod nevyplývá. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).
Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud, jako soud dovolací dovolání odmítl dle ustanovení §243b odst. 4 s přihlédnutím k ustanovení §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. protože směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z ustanovení §243b odst. 4, 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř protože dovolatel v dovolacím řízení neuspěl a ostatním z účastníků žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2000
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení : Marie Plhalová