ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1797.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1797/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci nezletilé M. O., zastoupené Okresním úřadem v Č. jako opatrovníkem, dcery E. O. a L. Č., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. P 230/91, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. března 2000, č.j. 8 Co 351/2000-79, takto:
Dovolání otce se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7. prosince 1999, č.j. P 230/91-52, jímž bylo výživné otce k nezletilé zvýšeno od 1. července 1999 do 30. září 1999 na 500,- Kč měsíčně a od 1. října 1999 na 580,- Kč měsíčně, splatných vždy do 5. dne každého měsíce předem k rukám matky, s tím, že nedoplatek výživného vzniklý zvýšením za dobu od 1. července 1999 do 7. prosince 1999 ve výši 1.140,- Kč je otec povinen uhradit ve splátkách 100,- Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje únorem 2000, ve výroku o zvýšení výživného potvrdil a ve výroku o nedoplatku výživného změnil tak, že za dobu od 1. července 1999 do 28. března 2000 činí 1.830,- Kč a otci se ukládá jej splácet ve splátkách 100,- Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek k rukám matky, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.
Otec v podaném dovolání, jež směřuje do výroku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zvýšení výživného potvrzen, namítá, že soud prvního stupně nevzal náležitě v úvahu rozhodné skutečnosti, t.j. potřeby oprávněné a možnosti povinného. K jednání odvolacího soudu, nařízenému na den 28.3.2000 v 10.15 hodin, se dostavil se zpožděním, způsobeným dopravními problémy v 10.18 hod., avšak byl hned předvolán k vyhlášení rozsudku. Má za to, že tímto postupem odvolacího soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem, takže „možnost dovolání\" dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Navrhuje, aby Vrchní soud (správně Nejvyšší soud) rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanovení §237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve výroku o výživném pro nezletilé dítě, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. či §239 o.s.ř. Podle těchto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, nebo jestliže odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení (§238 odst. 2 písm. b/, §239 odst. 3 o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky upravující výživné rodičů k nezletilým dětem (§85 a násl. zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ či §239 odst. 3 o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ a §239 odst. 1, 2 o.s.ř. není přípustné.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti.
Protože jiné vady řízení podle §237 ost. 1 o.s.ř. tvrzeny nebyly a z obsahu spisu ani nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současné důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadou, na níž poukazuje dovolatel. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, který účastníku odnímá možnost realizovat ta procesní práva, která mu zákon přiznává. Tím je právo účastníka, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti (článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR jako součást ústavního pořádku České republiky). To ovšem neznamená, že by soud nemohl jednat a rozhodnout ve věci bez jeho přítomnosti; účastníku je však vždy povinen poskytnout možnost, aby věc v jeho přítomnosti projednána byla. Ustanovení §115 o.s.ř. ukládá soudu, aby - nestanoví-li zákon jinak - nařídil k projednání věci jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba, přičemž předvolání musí být doručeno účastníkům tak, aby měli dostatek času k přípravě. Na účastníku pak je, zda svého práva využije, či nikoli. Podle §101 odst. 2 o.s.ř. pokračuje soud v řízení, i když jsou účastníci nečinní; nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, aniž požádal z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat věc v jeho nepřítomnosti.
O takový případ jde i v projednávané věci. Dovolatel odvolací jednání, k němuž byl řádně předvolán, zmeškal a sám ani netvrdí, že by o odročení odvolacího jednání požádal; dostavil se teprve k vyhlášení rozsudku. Podle obsahu protokolu o jednání odvolacího soudu dne 28.3.2000 na č. listu 76 jednání (jemuž byla přítomna matka nezletilé) počalo v 10.15 hod. a skončilo v 10.30 hod. vyhlášením rozsudku; otec se dostavil před vyhlášením rozsudku 10.25 hod. O správnosti protokolu o jednání odvolacího soudu není důvodu pochybovat, neboť ohledně dostavení se otce k jednání až před vyhlášením rozsudku je ve shodě s jeho vyjádřením (a to ani ohledně časového vymezení, neboť lze pokládat za vyloučené, že by jednání, během nějž byl rekapitulován dosavadní průběh řízení, přečteno otcovo odvolání, jakož i listinné zprávy o výdělcích obou rodičů, o výši otcova důchodu, o vedení L. Č. v evidenci uchazečů o zaměstnání, vyjádření soudkyně k otcem vznesené námitce podjatosti a zachycen matčin přednes a její odpověď na dotaz soudu, mohlo proběhnut v otcem uváděném rozsahu pouhých tří minut).
Jestliže tedy odvolací soud za uvedených okolností jednal v otcově nepřítomnosti, nepochybil, neboť tak v souladu s cit. ustanoveními o.s.ř. mohl učinit, nelze v této skutečnosti spatřovat naplnění ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., protože nejde o nesprávný postup soudu, jímž by dovolateli možnost jednat před soudem odňal.
Námitky dovolatele, představující ve skutečnosti dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, by byly zohlednitelné a dovolací soud by k nim mohl přihlédnout jen tehdy, jestliže by dovolání bylo přípustné podle ustanovení §238 či §239 o.s.ř., což, jak již bylo vyloženo, v daném případě splněno není.
Protože rozsudek odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., ani ostatními vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. postižen a protože z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení §243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2000
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková