ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1914.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1914/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Y. J., proti žalovanému I. J., o výživné rozvedené manželky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 109/94, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2000, č.j. 37 Co 69/2000-202, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2000, č.j. 37 Co 69/2000-202, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením v záhlaví označeným odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v V Brně ze dne 20. září 1999, č.j. 31 C 109/94-193, jímž bylo žalovanému uloženo přispívat žalobkyni částkou 1.100,- Kč měsíčně pro dobu od 14. 3. 1994 do 31. 8. 1997, celkem 45.736,- Kč, ve splátkách 2.000,- Kč měsíčně vždy do každého 10. dne v měsíci k rukám žalobkyně, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, dále zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 15.500,- Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit Českému státu - Městskému soudu v Brně soudní poplatek 915,- Kč. Odvolací soud vycházel z údajů pošty na doručence zásilky, obsahující rozsudek soudu prvního stupně. Podle nich byla zásilka doručována žalovanému do vlastních rukou dne 9. 12. 1999. Protože nebyl zastižen, byla mu zanechána informace o dalším doručení dne 10. 12. 1999. Jelikož nebyl opětovně doručovatelem zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, byla zásilka tohoto dne uložena u doručující pošty a žalovaný byl o tom vyrozuměn. Doručenka obsahuje krom těchto údajů otisk razítka pošty a podpis pracovníka dodací pošty. Žalovaný si zásilku vyzvedl dne 22. 12. 1999. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky náhradního doručení podle §47 odst. 2 o.s.ř. byly v daném případě splněny, když doručenku zásilky, jež obsahovala rozsudek soudu prvního stupně s náležitým poučením o možnosti podat proti němu odvolání a vykazovala uvedené údaje, pokládal za veřejnou listinu ve smyslu §134 o.s.ř., z jejíhož obsahu proto třeba vycházet. Za den doručení rozsudku soudu prvního stupně pokládal den 13. 12. 1999. Patnáctidenní lhůta k odvolání žalovanému skončila dne 28. 12. 1999. Jestliže odvolání podal osobně na soudu prvního stupně až dne 6. 1. 2000, učinil tak opožděně (§218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
V podaném dovolání, jež opírá o ustanovení §241 odst. 3 písm. a/, b/ o.s.ř. žalovaný namítá, že poštovní doručovatel neučinil druhý pokus o doručení. Pokus o doručení byl učiněn pouze dne 9. 12. 1999 a po jeho neúspěchu bylo dovolateli, který se v místě doručení zdržoval, do schránky v místě jeho bydliště uloženo oznámení pošty, že má uloženu zásilku, kterou si může vyzvednout ve lhůtě patnácti dnů. Požaduje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§l0a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§240 odst. l o.s.ř.), a že je přípustné podle §238a odst. l písm. e/ o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Výrok napadeného usnesení odvolacího soudu vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu §2l8 odst. l písm. a/ o.s.ř. opožděně, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty podle §204 odst. l o.s.ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozsudku soudu prvního stupně, zahrnuje tento závěr logicky i zjištění, že rozsudek byl účastníku řádně doručen; jen řádné doručení má za následek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je rozsudek doručován. Posouzení, zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručení rozsudku) a z šetření o okolnostech, která jsou z hlediska této právní úpravy významná.
Nesouhlas se závěry odvolacího soudu, jež dovolání obsahuje, je v dovolacím řízení uplatnitelný v rámci dovolacích důvodů podle §24l odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. Ve smyslu §24l odst. 3 písm. b/ o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v §237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; podle §242 odst. 3 o.s.ř. k takové vadě ostatně přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti.
Podle §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanoví v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. vyhláška č. 78/l989 Sb. ve znění vyhlášky č. 58/l99l Sb. (poštovní řád).
Podle svého obsahu doručenka deklaruje též, že adresát se v místě doručení zdržuje (srov. text „nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje...\").
Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné a od listin soukromých se liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§l34 o.s.ř.). Uvedený důsledek, lze ovšem spojovat jen s takovou doručenkou, jež obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje zmíněná příloha poštovního řádu v bodech l8, l9 a 20; tj. s doručenkou, v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty.
Jsou-li splněny tyto podmínky, učiní odvolací soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení §47 odst. 2, §204 odst. l a §2l8 odst. l písm. a/ o.s.ř. přímo ze spisu (v něm založené doručenky), a dospěje-li k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, odmítne je, aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§2l4 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je tudíž ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup doručování dodržen nebyl nebo že se v místě doručování nezdržoval, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal; na tomto účastníku tedy spočívá tzv. důkazní břemeno.
Jestliže však doručenka znaky veřejné listiny nemá, soud při šetření, zda bylo odvolání podáno včas, této konstrukce využít nemůže; závěr o tom, že podmínky náhradního doručení přesto byly v daném případě splněny, musí tedy být (řádně) jinak odůvodněn, a to zvláště v případě, že je účastníkem zpochybňován. Soud je při tomto šetření povinen prověřit správnost tvrzení odvolatele i bez toho, že sám nabídne prostředky, jimiž je lze prokázat. Požadavky na toto šetření vyplývají z toho, že jeho případná neúplnost nebo správnost, a jemu odpovídající nesprávnost závěru o opožděnosti odvolání, se dotýkají základního procesního práva účastníka na opravný prostředek proti prvoinstančnímu rozhodnutí resp. na jeho věcné projednání (článek 90 zákona č. l/l993 Sb., Ústavy České republiky, článek 36 odst. l Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR č. 2/l993Sb., ustanovení §20l o.s.ř.).
Odvolací soud vycházel především z toho, že doručenka zásilky, obsahující rozsudek soudu prvního stupně, je veřejnou listinou ve smyslu ustanovení §l34 o.s.ř., protože obsahuje potřebné náležitosti. Tento závěr však nelze sdílet, neboť doručenka obsahuje pouze jediný podpis pracovníka pošty, ač - jak již bylo vyloženo - stanovenou náležitostí doručenky je nejen podpis doručovatele v souvislosti s jeho výzvou adresátu na určitý den nového doručení, ale též podpis pověřeného pracovníka pošty spolu s razítkem pošty při uložení zásilky na poště. Krom toho ručně psané datum výzvy dne 9. 12. nese v označení dne zřetelné znaky přepsání (patrně z číslice 8). Za tohoto stavu proto nemohl odvolací soud vycházet z toho, že doručenka má povahu veřejné listiny ve smyslu §l34 o.s.ř. Pak ovšem nemohl ani výsledek šetření o podmínkách náhradního doručení založit na důsledcích, jež by naopak z existence veřejné listiny vyplývaly, v daném případě tedy závěr o tom, že byly učiněny dva řádné postupné pokusy o doručení v označených dnech s následným uložením zásilky na dodací poště při druhém pokusu o doručení.
Na odvolacím soudu tudíž bylo z uvedeného pohledu náležitě objasnit okolnosti doručování zásilky dovolateli, což však neučinil, ač je to pro posouzení správnosti doručení nezbytné. Z uvedeného vyplývá, že řádné doručení uložením předpokládá - za splnění podmínky, že se adresát v místě bydliště zdržuje - předchozí předem avizovaný pokus doručovatele o opětovné doručení. Pokud poštovní doručovatel písemnost doručovanou do vlastních rukou hned po prvém bezúspěšném pokusu o doručení uložil na poště, jak namítá dovolatel v dovolání, ačkoli se měl znovu pokusit ji doručit (§47 odst. 2 o.s.ř.), neuplatní se ustanovení poslední věty cit. ustanovení v tom, že se písemnost pokládá za doručenu třetí den po uložení, ale adresátovi začne plynout odvolací lhůta až ode dne, kdy potom písemnost na poště skutečně převzal, i když se tak stalo až po uplynutí tří dnů od jejího uložení. Z vyloženého plyne, že k platnému doručení písemnosti, která má být doručena účastníku do vlastních rukou, nedojde ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 věty třetí o.s.ř, nedošlo-li k novému pokusu o doručení (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 3. 4. 1975, Czf 1/75, zveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR, a SSR, část první, vyd. Praha 1986, str. 1087).
Jestliže tedy rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl odvolání podle §2l8 odst. l písm. a/ o.s.ř., co do šetření podmínek náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně spočívá na závěrech, zatížených jinou vadou řízení ve smyslu §242 odst. 3 (§24l odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), nemůže být posouzeno jako správné. Podle §243b odst. l, 2 o.s.ř. je proto Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. l, věta druhá, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. l, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2000
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková