ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1922.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1922/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Zemědělské družstvo Ch., proti žalovanému J. T., o 86.512,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 9 C 32/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2000, č.j. 15 Co 264/2000-118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.000,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 19. 1. 2000, č.j. 9 C 32/99-83, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 86.512,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 1. 8. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a nákladech řízení státu. Po obsáhlém dokazování výslechem svědků a obsahem předložených listin dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat, že účastníci uzavřeli smlouvu o prodeji 18 kusů býků, z níž by žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci část kupní ceny v žalované výši (§409 a násl. obch. zák.). Žalovaný až dosud žádné finanční prostředky z tvrzené kupní smlouvy neobdržel, proto se ani neobohatil. Zjištěný skutkový stav tak nelze posuzovat ani z hlediska ust. §451 obč. zák. a násl. o bezdůvodném obohacení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15.5.200, č.j. 15 Co 264/2000-118, shora označený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o povinnosti žalobce hradit žalovanému náklady odvolacího řízení; návrhu na připuštění dovolání, vznesenému žalobcem, nevyhověl. Po doplnění dokazování obsahem přihlášky žalovaného ke konkurznímu řízení vedenému ve vztahu k úpadci J. P., a.s., shledal zjištění skutkového stavu soudem prvního stupně postačujícím pro závěry ve věci, že účastníci neučinili úkony, které by směřovaly k uzavření kupní smlouvy jako dvoustranného právního úkonu a souhlasil se závěrem, že účastníky nebyla kupní smlouva uzavřena. S námitkami žalobce, podle nichž hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně je v rozporu se zásadami logiky a podle nichž žalovaný neunesl důkazní břemeno v řízení, odvolací soud nesouhlasil. Bylo naopak na žalobci, aby prokázal, že se žalovaným uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo 18 kusů jatečních býků; smlouvu atypickou potud, že povinnost kupujícího nespočívala v zaplacení kupní ceny, ale pouze její části (přebytku po kompenzaci již splatné pohledávky žalovaného za žalobcem). Tvrzená smlouva nebyla uzavřena písemně, výpověď předsedy družstva jako statutárního orgánu družstva o průběhu jednání byla rozporuplná, k závěru o uzavření smlouvy mezi účastníky nebylo možno dospět ani na podkladě písemného záznamu schůze představenstva žalobce ze dne 3.1.1997 či písemného ujednání účastníků ze dne 8.1.1997. Pokud by mezi účastníky byla kupní smlouva uzavřena, povinností žalobce by bylo za předmět koupě zaplatit. Ujednání, že býci budou dopraveni na jatky a poraženi, o vázanosti zaplacení kupní ceny po prodeji býků na jatkách, stanovení minimální ceny představenstvem (ve vztahu k jatkám, nikoli k žalovanému) však ve prospěch tvrzení žalobce o uzavření kupní smlouvy účastníky nesvědčí. Odvolací soud dovodil, že žalobce souhlasil, aby kupní cena za býky, které žalobce dodal na jatky, byla zaplacena žalovanému, čímž určil místo plnění úhrady dluhu tak, že dlužník, t.j. J. P., a.s., má plnit nikoli na adresu žalobce, ale na adresu žalovaného. Tento závěr podle odvolacího soudu koresponduje nejen s výpovědí předsedy družstva, ale i s tvrzením žalovaného, že smyslem toho bylo zajištění plnění úhrady pohledávky žalovaného za žalobcem. Tvrzení žalobce, že žalovanému předal více býků jen proto, aby je žalovaný mohl ihned na jatkách porazit a bez jakéhokoli zisku kupní cenu odevzdat žalobci, postrádá logiky. Uzavření kupní smlouvy mezi účastníky žalobce neprokázal, plnění (se smluvním závazkem předat je žalobci) žalovaný neobdržel. Odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným a potvrdil jej, včetně vedlejších výroků; návrhu žalobce na připuštění dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nevyhověl a s odůvodněním, že žalobce nepředložil k řešení v dovolacím řízení žádné otázky zásadního právního významu, jak předpokládá ust. §239 odst. 2 o.s.ř. Takovou není otázka, zda se žalovaný mohl přihlásit jako věřitel pohledávky za úpadcem do konkurzního řízení vedeného proti úpadci, aniž by byl vlastníkem nezaplaceného zboží a zda v souvislosti s tímto chováním žalovaného byla platně uzavřena ústní kupní smlouva mezi žalobcem a žalovaným. Podle názoru odvolacího soudu jde o otázky specifické pro projednávanou věc, k zobecnění je nelze využít. Přihlásit se jako věřitel do konkurzního řízení může každý, kdo o sobě tvrdí, že je věřitelem úpadce, posouzení, zda byla účastníky uzavřena kupní smlouva je otázkou skutkových zjištění.
Ve včasném dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce, zastoupen advokátem, navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ust. §239 odst. 2 o.s.ř. připustil proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, neboť otázky, které žalobce (dále dovolatel) učinil předmětem dovolacího přezkumu, jsou zásadního právního významu pro rozhodnutí ve věci. Uvedl, že odvolací soud shledal žalobcem formulované otázky specifickými pro toto řízení, které nelze zobecnit. Nic však odvolacímu soudu nebránilo, aby i bez návrhu vyslovil přípustnost dovolání, protože jde o rozhodnutí zásadního významu. Zopakoval, že za dostatečně obecnou otázku zásadního právního významu považuje posouzení, zda se žalovaný mohl přihlásit jako věřitel pohledávky 301.512,- Kč za úpadcem J., a.s. P. do konkurzního řízení vedeného proti úpadci, aniž by byl vlastníkem nezaplaceného zboží, dále posouzení, zda v souvislosti s tímto chováním žalovaného byla mezi účastníky platně uzavřena ústní kupní smlouva na 18 kusů býků, tedy, zda účastník může v jednom soudním řízení tvrdit, že smlouvu neuzavřel a není vlastníkem určitého zboží, aby v jiném řízení jako vlastník tohoto zboží vystupoval a konečně, zda faktura vystavená J. P., a.s., jako odběratelem žalovanému jako dodavateli, žalovaným podepsaná a orazítkovaná, je účetním dokladem potvrzujícím i předcházející smluvní vztah mezi účastníky. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání neshledal, že by soud v posuzované věci řešil otázky zásadního právního významu. Žalobce dlužil žalovanému nezanedbatelnou částku, dával najevo nedobytnost pohledávky žalovaného; posléze se účastníci dohodli, že žalobce prodá býky a z výtěžku zaplatí žalovanému dluh. Kupní smlouvu ohledně jatečních zvířat účastníci neuzavřeli, nebyl pro to důvod, na odevzdání býků na porážku se žalovaný nepodílel. Žalobce bez účasti žalovaného dával na jatkách přepisovat doklady na žalovaného, aby zajistil, že na jeho adresu budou peníze skutečně poukázány. Žalovaný však žádné peníze nedostal, a proto neshledává pochybení, když ve snaze o návratnost alespoň části finančních prostředků podal přihlášku do konkurzního řízení proti úpadci J. P., a.s.; doklady vystavené jatkami byly na jméno žalovaného. Navrhl, aby dovolání jako nedůvodné bylo zamítnuto.
Ze spisu je zřejmé, že dovolání žalobce bylo podáno včas a že po formální i obsahové stránce odpovídá náležitostem pro dovolání jako mimořádný opravný prostředek stanoveným v §241 odst. 1, 2 o.s.ř.
Ježto dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně (v pořadí první) potvrzen, zabýval se dovolací soud přípustností podaného dovolání.
O případ vad taxativně uvedených v ust. §237 odst.1 o.s.ř., jež činí rozhodnutí zmatečným a dovolání pro něž je vždy přípustné (s výjimkou rozhodnutí ve věcech uvedených v ust. §237 odst.2 o.s.ř.) se v posuzované věci nejedná. Dovolatel je výslovně nenamítal a dovolací soud, který je povinen k nim přihlédnout vždy, aniž byly výslovně vzneseny, žádnou z těchto vad neshledal.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné, jestliže jeho přípustnost odvolací soud vyslovil ve výroku svého rozsudku (§239 odst.1 o.s.ř.) nebo jde o situaci, kdy za podmínek ust. §238 odst.1 písm. b/ o.s.ř. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto jinak, než jeho dřívějším rozsudkem, který byl zrušen a konečně, jestliže odvolací soud (při splnění dalších v ustanovení §239 odst. 2 uvedených předpokladů) nevyhověl návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání a dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Tuto otázku dovolací soud řeší jako předběžnou a jeho kladně vyjádřeným závěrem se dovolání stává přípustným.
S ohledem na rozhodné okolnosti věci nepřicházejí v posuzované věci v úvahu závěry o přípustnosti dovolání ve smyslu ust. §239 odst. 1 o.s.ř. ani §238 odst.1 písm. b/ o.s.ř. Bylo tedy namístě, aby dovolací soud sám posoudil, zda potvrzujícím rozsudkem odvolací soud řešil právní otázky zásadního významu a to nejen ve vztahu k věci samé, ale i pro rozhodovací činnost soudů proto, že tato otázka nebyla dosud jednotně řešena v rozhodovací praxi (§239 odst.2 o.s.ř.). Otázku předestřenou dovolatelem na místě prvém dovolací soud neshledal otázkou právní, významnou pro závěry ve věci. Jde totiž v podstatě o posouzení chování účastníka z hlediska věrohodnosti jejich tvrzení ve vztahu k uzavření kupní smlouvy, přičemž právní posouzení - závěr, zda lze dovodit, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu či nikoli - odvisí od závěru skutkového zjištění. Obdobně je tomu i ohledně otázky uvedené na místě druhém. Dovolacímu soudu nezbylo, než konstatovat, že i úvaha, zda v souvislosti s chováním žalovaného byla účastníky platně uzavřena kupní smlouva, odvisí od zhodnocení tohoto chování za pomoci všech důkazů, jimiž tvrzení toho kterého účastníka může být potvrzeno či vyvráceno. Odvolací soud se sice výslovně nezabýval otázkou vznesenou dovolatelem na místě třetím, dovolací soud se však zabýval i touto. Posouzení faktury vystavené J. P., a.s., opatřené podpisem žalovaného a razítkem z hlediska povahy této listiny, její vypovídací hodnoty a váhy pro závěry ve věci, přichází v úvahu rovněž jen v kontextu s dalšími důkazy, z nich po hodnocení podle zásad ust. §132 o.s.ř. lze volnou soudcovskou úvahou posoudit, zda tento listinný důkaz (§129 o.s.ř.) svědčí pro závěr o vůli účastníků uzavřít kupní smlouvu, či nikoli. Jde opět o důsledek procesu hodnocení důkazů ke zjištění skutkového stavu. Žádná z dovolatelem vznesených otázek nemá povahu otázky právní, pro níž je rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu, jak předpokládá ust. §239 odst.2 o.s.ř., když právní závěry odvolacího soudu odvisí od dovolatelem zpochybňovaných skutkových závěrů obou stupňů. Posouzení zásadního významu dovolatelem uplatněných otázek proto odpadá.
Základní předpoklady pro závěr ve smyslu ust. §239 odst.2 o.s.ř. dovolací soud neshledal, dovolání proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné, bylo proto podle ust. §218 odst.1 písm. c/ o.s.ř. (§243b odst.4 věta první o.s.ř.) odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ust. §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř. a v dovolacím řízení úspěšnému žalovanému přisouzena náhrada nákladů tohoto řízení za jeden úkon a režijní paušál (§7, §13 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2000
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková