ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.1964.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 1964/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci nezletilého D. D., narozeného dne 23. 4. 1991, zastoupeného Okresním úřadem v L. jako opatrovníkem, syna J. D., a A. D., o úpravu práv a povinností pro případ rozchodu a rozvodu rodičů, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn,. 6 Nc 229/97, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. dubna 2000, č.j. 10 Co 60/99-184, takto:
Dovolání otce se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 16. listopadu 1998, č.j. 6 Nc 229/97, jímž byl nezletilý svěřen do výchovy matky, a to i pro dobu po rozvodu, otci uloženo platit od 1. října 1997 výživné 3.000,- Kč měsíčně, splatné vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky, a stejně tak i ode dne právní moci výroku o rozvodu manželství, nedoplatek na výživném za dobu od 1. října 1997 do 30. listopadu 1998 v částce 34.000,- Kč otci uloženo zaplatit ve splátkách 2.000,- Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek, a upraven styk otce s nezletilým tak, že je oprávněn se s nezletilým stýkat každý lichý týden v roce od pátku 17 hodin do neděle 18 hodin, každý rok od 26. prosince 9 hodin do 30. prosince 18 hodin, po dobu čtyř týdnů v letních prázdninách s tím, že termín styku otec oznámí matce vždy do 30. dubna každého roku a v každém lichém roce po dobu jednoho týdne v zimních prázdninách od soboty 9 hodin do následující soboty 18 hodin, s tím, že otec nezletilého převezme vždy v místě bydliště matky a po ukončení styku předá matce v místě jejího bydliště, ve výroku o výživném zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a jinak (ve všech ostatních výrocích) potvrdil.
Otec v podaném dovolání, jež směřuje pouze proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu tomuto soudu vytýká, že jeho závěr o tom, že nejsou dány předpoklady pro svěření nezletilého do střídavé výchovy rodičů, je v rozporu se skutečnými zájmy dítěte i Úmluvou o právech dítěte, jež je součástí právního řádu ČR. Poukazuje na to, že při střídavé výchově po dobu jednoho roku by nezletilý mohl pobývat v Kanadě s dovolatelem, jejímž je státním občanem, kde se narodil, strávil zde dětství, kde má též příbuzné a kde má mnohem více podnětů k rozvoji své osobnosti. Vysvětluje, že jeho současný pobyt v České republice je vynucený, aby tak mohl být se svým synem. Sám se hodlá do Kanady vrátit a rozhodnutí soudu mu prakticky znemožňuje příležitost se s nezletilým pravidelně stýkat. Uzavírá, že řízení před odvolacím soudem trpí vadami, které naplňují prakticky veškeré dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b/, c/, d/ o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výrocích o úpravě výchovy nezletilého a o úpravě styku otce s nezletilým. Z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., u potvrzujících výroků odvolacího soudu přichází v úvahu ustanovení §238 odst. 2 o.s.ř. či §239 o.s.ř. Podle těchto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, nebo jestliže odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nebo - nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ve věci samé - jestliže odvolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§238 odst. 2 písm. b/, §239 odst. 3 o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti zrušujícímu rozsudku odvolacího soudu a rozsudku odvolacího soudu potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výchovu nezletilých dětí a jejich styk s rodičem, jemuž nebyly svěřeny do výchovy (§26, §27 a §50 zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc v těchto výrocích byla výjimkou ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ či §239 odst. 3 o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není přípustné.
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo, že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. tu spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Vady uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ať už by se týkaly soudu (písm. a/, g/), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení (písm. e/) však z obsahu spisu nevyplývají a dovolatelem nejsou ani tvrzeny. Obdobně z obsahu spisu nevyplývá ani jiná vada, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), kterou dovolatel ani nikterak blíže neobjasňuje. Námitky dovolatele představují ve skutečnosti dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. K těmto dovolacím důvodům může ovšem dovolací soud přihlédnout jen tehdy, jestliže je dovolání přípustné podle ustanovení §238, §238a či §239 o.s.ř., což v posuzované věci, jak již bylo vysvětleno, splněno není.
Protože rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném výroku není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. postižen a protože z hlediska ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce nezletilého - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věta první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. listopadu 2000
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková