ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2168.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2168/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatelky J. K., zastoupené advokátkou, proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o starobní důchod, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Ca 259/99, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 13. dubna 2000, č.j. 1 Cao 68/2000-29, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze z 13. dubna 2000, č.j. 1 Cao 68/2000-29, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením v záhlaví označeným odmítl odvolání navrhovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 1999, č.j. 47 Ca 259/99-11, jímž potvrdil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení z 18.5.1999 č. 435 331 006, kterým byl navrhovatelce přiznán starobní důchod, od 31.3.1999 podle §29 zákona č.155/1995 Sb., ve výši 4.631,- Kč měsíčně a nepřiznal účastníkům náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že odvolání navrhovatelky je opožděné, protože zjistil, že navrhovatelka byla řádně poučena o lhůtě a o místu podání odvolání. Ze spisu pak zjistil, že rozsudek obdržela dne 4 .února 2000, a protože za den doručení rozsudku je třeba považovat 31. leden 2000 (pondělí), kdy došlo k náhradnímu doručení, posledním dnem zákonné odvolací lhůty bylo pak úterý 15. února 2000. Navrhovatelka si však vyzvedla rozsudek ve čtvrtek 4. února 2000 a odvolání podala poště k přepravě ve čtvrtek 17. února 2000, tedy po uplynutí odvolací lhůty. Dále odvolací soud uvedl, že navrhovatelka se v odvolání nezmínila a ani nenabídla soudu žádné důkazy o tom, že by se v době doručení v místě bydliště nezdržovala. Nezbylo mu proto než odvolání navrhovatelky jako opožděné odmítnout.
V dovolání, které navrhovatelka podala včas, u soudu prvního stupně, dne 9.5.2000, navrhovala zrušit, rozsudek Městského soudu v Praze z 2. prosince 1999, č.j. 47 Ca 259/99 (o potvrzení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o přiznání jí starobního důchodu ve výši 4.631,-Kč) a vrátit mu k dalšímu řízení. Uvedla, že ve svém odvolání odkazovala na konzultaci s právní zástupkyní ohledně zjištění, že pečovala o své nezletilé dcery L. M. a J. M., (které byly uznány posudkovou komisí sociálního zabezpečení v P. ze dne 8.1.1979 a 9.11.1981 jako mladistvé občanky se změněnou pracovní schopností). Obě byly odkázané na její péči, protože byly dlouhodobě těžce zdravotně postižené; vyvodila proto z toho, že měla účast na pojištění ve smyslu §5 odst.1 písm. r/ zákona č.155/1955 Sb., a proto byla osobou pojištěnou v době, kdy o ně pečovala. Namítala totiž nezapočtení asi 15 let pojištění v letech 1971-1985. K rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání, které měla podat opožděně, uvedla, že doloží potvrzení, proč nepřevzala zásilku na poště dřív, aby mohla podat odvolání v zákonné lhůtě a také uvedla, že jí nebyla známa skutečnost, že lhůta je počítána, jak je uvedeno v odůvodnění usnesení.
Přípisem Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2000, sp. zn. 30 Cdo 1444/2000, byl spis sp. zn. 47 Ca 259/99 vrácen soudu prvního stupně jako předčasně předložený, bez rozhodnutí o dovolání navrhovatelky s pokynem doložit důkaz - potvrzení, proč navrhovatelka nepřevzala zásilku na poště dříve, tedy tak, aby mohla podat odvolání v zákonné lhůtě.
Zástupkyně navrhovatelky na dotaz soudu prvního stupně přípisem ze dne 5.9.2000 předložila potvrzení o tom, že navrhovatelka byla ve dnech 23.1. až 3.2.2000 prostřednictvím cestovní kanceláře T. na zimní rekreaci v K. (viz. čl.l. 42 spisu); proto nemohla vyzvednout dříve zásilku na poště.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto je podle §238a odst.1 písm. e/ o. s. ř. dovolání přípustné.
Odvolací soud usnesením ze dne 13. dubna 2000, č.j. 1 Cao 68/2000-29, odmítnutí odvolání navrhovatelky odůvodnil opožděným podáním s poukazem na ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. kde se stanoví, že nebyl-li adresát písemnosti zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Z uvedeného ustanovení odvolací soud vycházel a měl za to, že podmínky náhradního doručení uložení byly splněny, že navrhovatelce přes výzvu z 26. ledna 2000 se nepodařilo písemnost doručit, zásilka byla uložena na poště (P.) dne 27. ledna 2000, o čemž byla vyrozuměna, proto je třeba za den doručení považovat 30. leden 2000, resp. následující pracovní den - tedy 31. leden 2000. Posledním dnem lhůty k podání odvolání tedy byl den 15. února (úterý). Navrhovatelka si zásilku vyzvedla 4. února a odvolání podala poště k přepravě ve čtvrtek 17. února 2000, tedy opožděně.
Dovolací soud vzhledem k předloženému potvrzení cestovní kanceláře T. (čl. 42 ) zjistil, že navrhovatelka jejím prostřednictvím v dnech 23.1.2000 - 3.2.2000 byla na zimní rekreaci v K. Za tohoto stavu se v době doručování zásilky nezdržovala v místě bydliště, a proto nebyly splněny zákonné podmínky pro náhradní doručování a když po návratu z rekreace si zásilku vyzvedla na poště dne 4.3.2000 a odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 47 Ca 259/99-11, podala k přepravě na poštu 17.2. 2000, učinila tak včas, v zákonné 15-denní lhůtě Nebylo možné proto usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání navrhovatelky pro její opožděnost považovat za správné, a proto nezbylo dovolacímu soudu než zrušit rozhodnutí odvolacího soud podle ustanovení §243b odst. 1 a 5 o. s. ř.
V tomto dalším řízení rozhodne odvolací soud o odvolání navrhovatelky i o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. října 2000
JUDr. Julie M u r á n s k á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová