Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 05.10.2000, sp. zn. 30 Cdo 2309/2000 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2309.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2309.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2309/2000 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobce B. p. P., státního podniku v likvidaci, proti žalovanému J. Z., o určení práva hospodaření k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 38/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.10.1999, č.j. 55 Co 520/99-117, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.10.1999, č.j. 55 Co 520/99-117, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Označeným usnesením Městský soud v Praze odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. května 1999, č.j. 22 C 38/95-106. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že napadený rozsudek byl žalovanému doručován do vlastních rukou tak, že dne 8.6.1999 byl učiněn první pokus o doručení, při kterém nebyl žalovaný zastižen. Byl tedy vyrozuměn o tom, že mu bude zásilka doručována den následující. Když se nezdařil ani tento druhý pokus ze dne 9.6.1999, byla zásilka uložena na poště v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. Dnem následujícím, t.j. od 10.6.1999, počala běžet třídenní lhůta k vyzvednutí zásilky, jejíž poslední den je považován za den doručení. Vzhledem ke skutečnosti, že 12.6 byla sobota a 13.6. neděle, připadl poslední den této lhůty na 14. červen 1999. Dnem následujícím, t.j od 15.6.1999, počala běžet 15ti denní lhůta k odvolání, která skočila dne 19.6.1999. Pokud žalovaný podal odvolání dne 2.7.1999, učinil tak opožděně. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 10.11.1999, podal žalovaný (dále jen dovolatel) dovolání, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. a podal je z důvodu dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatel uvedl, že v době, kdy mu byl doručován rozsudek soudu prvního stupně, se ve svém bydlišti nezdržoval, protože pobýval u svých rodičů, s jejichž pomocí tehdy pečoval o svou, tehdy nemocnou, nezletilou dceru. Rozsudek si vyzvedl na poště bezprostředně po svém návratu dne 21.6.1999, takže odvolání podal včas. Navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto (§238a odst. 1 písm. e/, §218 odst. 1 o.s.ř.). Rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu je dán ustanovením §242 o.s.ř. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle odstavce třetího tohoto ustanovení lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v §237, a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny. Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu dovolací soud uznal, že dovolání nelze upřít důvodnost. Z obsahu spisu vyplývá, že v době doručování a uložení písemnosti na poště se dovolatel prokazatelně v místě bydliště nezdržoval, protože byl u svých rodičů, což bylo doloženo svědeckými výpověďmi matky žalovaného, paní V. Z., jeho tety V. J., případně M. V. Podle nich žalovaný odjel do S. v prvním červnovém víkendu roku 1999 (sobota 5.6., neděle 6.6.) a pobýval tam 14 dnů. Nebyly tedy splněny zákonné podmínky pro náhradní doručení rozsudku soudu prvního stupně dle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. , které m.j. vyžaduje, aby se adresát v místě doručení zdržoval. Dovolatelův nesouhlas se závěry odvolacího soudu, je v konkrétním případě uplatnitelný v rámci dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v §237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti, ovšem jen v případě, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.). V přezkoumávaném případě tomu tak je. Proto dovolací soud napadené usnesení zrušil dle ustanovení §243b odst. l, 5 o.s.ř. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm bude tento soud postupovat dle ustanovení §243d o.s.ř. Proti tomuto usnesení není další opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. října 2000 JUDr. František D u c h o ň , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/05/2000
Spisová značka:30 Cdo 2309/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2309.2000.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18