ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2402.99.1
sp. zn. 30 Cdo 2402/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce F. R. a.s. proti žalované I. F., o 13.281,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, pod sp. zn. 13 C 149/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. dubna 1999, č.j. 25 Co 597/98-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.175,- Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 4. 1999, č.j. 25 Co 597/98-50, změnil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 1998, č.j. 13 C 149/97-26 ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 13.281,70 Kč s 1 % úrokem za každý den prodlení od 11. 12. 1994 do zaplacení tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 13.281,70 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 11. 12. 1994 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku a nahradit náklady za řízení před soudem prvního stupně a za řízení odvolací. Rozsudek nabyl právní moci.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož závěrem navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Uvedla, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 23.705,10 Kč (13.281,70 Kč spolu s 10.423,40 Kč na přiznaném příslušenství ku dni právní moci rozsudku). Dovolání odůvodnila nesprávným právním posouzením věci ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. v části týkající se stanovení počátku běhu promlčecí doby u započteného nároku žalované proti žalobci. Žalovaná jej podle námitek mohla uplatnit až dne 1. 1. 1995, čemuž odpovídá den, ke kterému běh promlčecí doby uplynul, t.j. 1. 1. 1998. Písemný projev žalované směřující k započtení vzájemných pohledávek účastníků byl žalobci doručen nejpozději k 18. 8. 1997, tedy před skončením běhu promlčecí doby.
V písemném vyjádření k dovolání vyjádřil žalobce nesouhlas s dovoláním žalované, rozsudek odvolacího soudu shledával věcně správným a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání žalované směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, bylo podáno včas, oprávněným k tomu subjektem; vykazuje i náležitosti stanovené v §241 odst.1, 2 o.s.ř.
Dovolací soud se předně zabýval posouzením přípustnosti dovolání ve věci, neboť jen na podkladě přípustného dovolání může z hlediska uplatněných dovolacích důvodů posoudit správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a o dovolání rozhodnout (§236, §243b o.s.ř.).
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Vedle ustanovení §237 o.s.ř., na jehož podkladě lze pro taxativně uvedené vady napadnout každé rozhodnutí odvolacího soudu, s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že tu není, upravuje občanských soudní řád v ust. §238 odst. 1, 2 přípustnost dovolání m.j. proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Nepřipouští jej však ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (v obchodních věcech 50.000,- Kč). Věcí samou ve smyslu právě uvedeného ustanovení se rozumí nárok, který je předmětem řízení a jeho příslušenství, pokud jeho přisouzení žalobce uplatnil (§152 odst. 1, 2 o.s.ř.). Příslušenstvím ve smyslu ust. §121 odst. 3 obč. zák. jsou podle taxativního výčtu mimo jiné i úroky z prodlení. Při posouzení výše peněžitého nároku, významného z hlediska ust. §238 odst. 2 o.s.ř. se však k částce odpovídající příslušným úrokům z prodlení nepřihlíží. Soud o nich nerozhoduje výrokem ukládajícím přisouzení peněžitého plnění, nebo výrokem žalobu v této části zamítajícím; rozhoduje výrokem o úrocích z prodlení v závislosti na procentuální výši úroků ve smyslu prováděcího předpisu a době, po níž má být úrok z prodlení placen. Z něj lze na peněžitou částku odpovídající úroku z prodlení k určitému datu usoudit, nicméně ani tak nelze dovodit, že jím bylo rozhodnuto jako o peněžitém plnění ve smyslu ust. §238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
Dovolací soud neshledal, že by rozsudek odvolacího soudu byl stižen některou z vad ustanovení §237 odst.1 o.s.ř., a proto se zřetelem k důvodům, které jsou uvedeny, s odkazem na ust. §238 odst.1, 2 o.s.ř. bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné (§218 odst.1 písm. c/, §243b o.s.ř.). Za tohoto stavu se dovolací soud nezabýval posouzením oprávněnosti vznesených dovolacích námitek, neboť to zákon nepřipouští (§236 odst.1 o.s.ř.). Odpadlo i rozhodnutí o návrhu žalované na povolení odkladu vykonatelnosti ve smyslu ust. §243 o.s.ř., neboť zamítavé rozhodnutí o tomto návrhu dovolatele dovolací soud nevydává.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ust. §224 odst.1 o.s.ř. (§243b odst.4, §142 odst.1 o.s.ř.), neboť žalobce byl v řízení u dovolacího soudu plně úspěšný. Přísluší mu náhrada nákladů za zastoupení advokátem ve smyslu §6 a násl. vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, kdy sazba mimosmluvní odměny advokáta je vypočtena za jeden úkon právní služby
při tarifní hodnotě určené podle §7 cit. vyhlášky s přihlédnutím k paušální náhradě hotových výdajů advokáta podle §13 odst.3 cit. vyhlášky v částce 75,- Kč; celkem 1.175,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2000
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková