ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.2730.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 2730/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci navrhovatelky J. P., proti odpůrci L. P., o rozvod manželství a úpravu práv a povinností k nezletilé J. P., narozené 9.8.l983, zastoupené Městskou částí v P., jako opatrovníkem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C l30/94, o dovolání odpůrce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 1999, č.j. 16 Co 477/99-171, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4.6.l998, č.j. 28 C l30/94-l28, bylo manželství účastníků rozvedeno, nezletilá dcera účastníků byla pro dobu po rozvodu svěřena matce a otci byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé měsíčním výživným ve výši 3.500,- Kč k rukám matky.
K odvolání odpůrce, které směřovalo pouze proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o úpravě práv a povinností rodičů vůči nezletilé, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. listopadu 1999, č.j. 16 Co 477/99-171, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výchově nezletilé a o nákladech řízení. Výrok o výživném za dobu od 30.9.1998 rovněž potvrdil. Zrušil pouze výrok o výživném pro dobu od 1.10.1998 a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 17.1.2000, napadl odpůrce (dále jen dovolatel) dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (t.j. že odvolací soud rozhodoval ve věci, která nepatři do pravomoci tohoto soudu, jako soudu obecného s tím, že ji měl řešit senát soudu opatrovnického) a ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. (t.j. že mu, jako účastníku řízení o rozvod, byla odňata možnost jednat před soudem). Podle jeho přesvědčení od 1.8.1998, t.j. od účinnosti zákona č. 91/1998 Sb., který novelizoval zákon o rodině, vznikla hmotně-právní i procesně-právní překážka rozhodování ve věci o rozvod manželství a výchovu a výživu nezletilých dětí s tím, že podle ustanovení §25 takto novelizovaného zákona o rodině nelze manželství rozvést, dokud nenabude právní moci usnesení o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které soud vydá v řízení dle ustanovení §176 o.s.ř. Od účinnosti novely zákona o rodině tak v řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí dle §26 odst. 1 zákona o rodině může rozhodnout jen specializovaný senát příslušného soudu a nikoli senát soudu obecného, jak se stalo v případě rozsudku soudu prvního stupně. Ten byl sice vyhlášen 4.6.1998, ale byl doručen až po 1.8.1998. Důsledkem shora uvedeného je podle závěru dovolatele skutečnost, že podá-li účastník řízení v takovémto případě odvolání i jen proti výroku o výchově, nemůže nabýt právní moci ani výrok o rozvodu manželství.
Pokud jde o důvod přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., dovolatel namítá, že se prostřednictvím svého právního zástupce omluvil z jednání odvolacího soudu, ten jednal a rozhodl bez jeho účasti, čímž mu odňal možnost jednat před soudem. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření navrhovatelka navrhla odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost.
Po zjištění, že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, jak to vyžaduje ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., že je podané ve lhůtě určené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení §241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože dle ustanovení §236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné.
Předmětem dovolání je rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci výchovy nezletilé dcery účastníků pro dobu po rozvodu a částečně i ve výroku o výživném, placeném otcem na výchovu nezletilé. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř. vylučuje. Navíc se jedná o řízení ve věci upravené zákonem o rodině ve smyslu ustanovení §238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
Dovolatel však tvrdí, že rozsudek odvolacího soudu trpí vadami dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/, f/, o.s.ř., t.j. vadami, kterými lze napadnout každé rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud se zjistí jejich přítomnost, má to za následek zrušení rozhodnutí odvolacího soudu pro zmatečnost. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dána pouze tehdy, pokud napadené rozhodnutí uvedené vady skutečně má. Nestačí tedy jen existenci těchto vad tvrdit.
Zákon číslo 91/1998 Sb., kterým byl novelizován zákon o rodině, nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1998. Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně, který byl předmětem odvolacího řízení, byl vyhlášen dne 4. června 1998, tedy ještě za účinnosti zákona o rodině ve znění před novelou, provedenou zák.č. 91/1998 Sb. Přechodná ustanovení tohoto zákona obsažená v čl. VIII. stanoví v odst. 5, že ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. srpnem 1998. Vznik těchto právních vztahů, jako i práva a povinnosti z nich vzniklé do 31. července 1998, se však posuzují podle dosavadních předpisů. Podle ustanovení §154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Při právním posouzení věci (rozumí se tím, jak procesně právní, tak i hmotně právní posouzení), je tak dán okamžik rozhodujícího stavu v těch věcech, kde dochází ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu mezi účastníky. Takovým právním vztahem je v přezkoumávané věci zánik manželství účastníků rozvodem a právní důsledky z toho vyplývající. Ty soud prvního stupně řešil podle ustanovení §24 až 26 zákona o rodině ve znění platném do 31.7.1998. Dovolatelem namítaná vada dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není tedy v této věci dána.
Stejná situace platí i pokud jde o dovolatelem namítanou vadu dle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., t.j. že mu jako účastníku řízení byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem. Z protokolu o jednání odvolacího soudu vyplývá, že dovolatel byl u tohoto jednání zastoupen J. D. v substituci jím zvoleného advokáta JUDr. L. Ch. Ta při jednání, po přednesu odvolání, omluvila nepřítomnost dovolatele u jednání ze zdravotních důvodů, o odročení jednání nepožádala. Pokud, za uvedené situace, odvolací soud rozhodl v jeho nepřítomnosti, nelze v tomto postupu spatřovat postup nesprávný ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Zbývá posoudit, zda řízení nebylo postiženo některou z dalších vad, uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., ke kterým dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti dle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. Dovolatel se žádné další vady dle uvedeného ustanovení nedovolává a dovolací soud existenci takové vady z obsahu spisu nezjistil. Ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení řízení byl podán, a soud byl správně obsazen (§237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).
Na základě shora uvedených skutečnosti odmítl dovolací soud podané dovolání dle ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2000
JUDr. František D u c h o ň , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová