Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2000, sp. zn. 30 Cdo 570/2000 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.570.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.570.2000.1
sp. zn. 30 Cdo 570/2000 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) JUDr. M. N. a B) JUDr. J. S., proti žalované K. b., a. s., o nařízení předběžného opatření,vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 Nc 41/99, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 1999, č. j. 23 Co 540/99 - 76, takto: Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.12.1999, č. j. 23 Co 540/99-76, se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 6. 5. 1998, č. j. 5 Nc 25/98-18, zakázal K. b., a. s., převést na jiného vlastnické právo k domu č. 25 na st. parcele č. 1251/4 s kotelnou a garážemi v obci a katastrálním území S., část P. a zatížit tyto nemovitosti zástavním právem nebo věcnými břemeny. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, v němž napadla oprávněnost tohoto předběžného opatření, vznesla námitku nedostatku aktivní legitimace na straně žalobců a zároveň vznesla námitku podjatosti soudců Okresního soudu v Semilech i Krajského soudu v Hradci Králové v dané věci. O námitce podjatosti soudců krajského soudu rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 1999, č.j. Nco 89/99-47, a vyslovil, že soudci JUDr. P. M., JUDr. J. Č., Mgr. V. L., Dr. Mgr. M. P., J. J., promovaný právník, V. K. a JUDr. M. H. nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí předmětné věci. Nato Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, usnesením ze dne 30.6.1999, č.j. 25 Co 567/98 - 51, že soudci Okresního soudu v Semilech jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování předmětné věci, shora označené usnesení Okresního soudu v Semilech zrušil a věc přikázal k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jičíně. Ten usnesením ze dne 29. 9. 1999, č.j. Nc 41/99-65, nařídil, na návrh žalobců, předběžné opatření, jímž zakázal K. b., a. s., převést na jiného vlastnické právo k domu č. 25 na stavební parcele č. 1251/4 s kotelnou a garážemi v obci a katastrálním území S., část P. a zatížit tyto nemovitosti zástavním právem nebo věcnými břemeny. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, v němž namítala, že pro vydání předběžného opatření nejsou splněny zákonem předpokládané skutečnosti a nejsou k němu dány žádné důvody a opakovaně uplatnila námitku nedostatku aktivní legitimace na straně navrhovatelů. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 12. 1999 změnil usnesení Okresního soudu v Jičíně tak, že do výroku doplnil omezení předběžného opatření do doby zániku smlouvy o sdružení, uzavřené dne 5. 11. 1970 mezi S. b. č., Okresním soudem v Semilech, Krajskou prokuraturou v Hradci Králové, Ú. č. a. a Českým statistickým úřadem v Praze. Usnesení krajského soudu nabylo právní moci dne 13. 1. 2000. Proti uvedenému usnesení podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost a důvodnost odůvodnila odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. g/ a b/, občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) tedy z důvodů, že ve věci rozhodovali vyloučení soudci a že žalobci nebyli aktivně legitimováni jako účastníci řízení. Odvolacímu soudu vytkla, že o odvolání rozhodovali vyloučení soudci, což odůvodnila skutečností, že Vrchní soud v Praze ve svém usnesení, jímž rozhodoval o vyloučení soudců Krajského soudu v Hradci Králové, jmenovitě stanovil, kteří soudci tohoto soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování v této věci. Mezi soudci, kteří nejsou vyloučeni, však není jmenována soudkyně JUDr. M. V., která v předmětné věci rozhodovala. Z toho žalovaná dovodila, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně a je tedy naplněn důvod přípustnosti dovolání §237 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. a zároveň dovolací důvod dle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. Dále žalovaná uvedla, že v celém průběhu řízení se žádný ze soudů nevypořádal řádně s její námitkou nedostatku aktivní legitimace na straně žalobců, kteří podle jejího názoru, nejsou aktivně legitimováni k podání návrhu na předběžné opatření, jelikož nejsou účastníky sdružení, ze kterého jsou odvozována práva, jež mají být vydáním předběžného opatření ochraňována. V této skutečnosti žalovaná spatřuje rovněž dovolací důvod dle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., t.j. že žalobci, kteří v řízení vystupovali jako účastníci řízení neměli způsobilost být účastníky tohoto řízení. V závěru pak žalovaná uvedla, že pro vydání předběžného opatření nebyly splněny zákonem předpokládané skutečnosti a nejsou k němu dány ani právní důvody. Soud podle jejího názoru vycházel při svém rozhodování vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci i z nesprávného posuzování důkazů a listin. Navrhovatelé se k dovolání nevyjádřili. Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou dle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., jejíž zástupce má právnické vzdělání, bylo podáno ve lhůtě dle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a má všechny náležitosti požadované ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř., že se opírá o způsobilé důvody přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. g/ a písm. b/ o.s.ř., přičemž vychází z dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval posouzením otázky přípustnosti dovolání. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští. V dané věci je dovolání podáno proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření. Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje ustanovení §238a o.s.ř. s tím, že podle odst. 1 písm. a/ je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, ovšem ve větě za středníkem jsou vyjmenována usnesení, ohledně kterých uvedený princip neplatí. Mezi těmito případy je uvedeno usnesení o předběžném opatření. Jak je uvedeno výše, ve věci rozhodoval senát Krajského soudu v Hradci Králové pod předsednictvím JUDr. M. V. Ze skutečnosti, že Vrchní soud v Praze svým, shora označeným rozhodnutím, nevyloučil zmíněnou soudkyni z projednávání věci, nelze automaticky dovozovat její podjatost. Námitku podjatosti vznesla žalovaná ve svém podání ze dne 20.5.1998, kterým podala odvolání proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 6.5.1998. Formulovala ji slovy: „Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Semilech je též účastníkem citovaného sdružení, .....je zde dána úvaha o vhodnosti rozhodování v dané věci soudci dotčeného soudu, ale v daném případě, s ohledem na strukturu soustavy soudů, též o vhodnosti rozhodování ve věci soudci „nadřízeného\" Krajského soudu v Hradci Králové. Odpůrce proto žádá, aby v této části bylo jeho odvolání považováno za námitku podjatosti a aby bylo posouzeno a rozhodnuto, zda rozhodováním nemá být pověřen jiný, v dané problematice nezainteresovaný soud.\" Nato Vrchní soud v Praze, usnesením ze dne 11.12.1998, č.j. Nco 325/98-42, rozhodl, že soudci uvedeného soudu, ve výroku jmenovitě uvedení, nejsou vyloučeni z rozhodování o námitce podjatosti soudců Okresního soudu v Semilech, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 Co 567/98. Jednalo se o soudce senátu, který podle rozvrhu práce měl rozhodnout o námitce podjatosti soudců Okresního soudu v Semilech, a soudců senátu, který tento senát zastupuje. Dalším usnesením ze dne 27. dubna 1999, č.j. Nco 89/99-47, rozhodl, že ve výroku uvedení soudci Krajského soudu v Hradci Králové nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí předmětné věci. Jednalo se o soudce, kteří podle rozvrhu práce rozhodují o odvoláních proti rozhodnutí Okresního soudu v Semilech, a soudců senátu zmíněný senát zastupujícího. V obou usneseních Vrchní soud v Praze poukázal na skutečnost, že do působnosti Krajského soudu v Hradci Králové nespadá řešení otázek, týkajících se sídla Okresního soudu v Semilech. Podle ustálené již judikatury českých soudců v řízení o vyloučení soudce z projednávání věci, ten účastník, který vyloučení soudce navrhuje, musí ohledně každého soudce, jehož podjatost namítá, uvést konkrétně skutečnosti, pro které považuje označeného soudce za vyloučeného. K tomu v dovolání nedošlo. Ze skutečnosti, že žádný ze soudců senátu odvolacího soudu, který v předmětné věci rozhodoval (předsedkyně senátu JUDr. M. V., přísedící JUDr. Z. J. a Mgr. J. D.), není ve výroku shora označeného usnesení Vrchního soudu v Praze jmenován jako soudce, který není vyloučen, nelze bez dalšího dovozovat, že vyloučeni jsou. U všech soudů České republiky existuje rozvrh práce, ze kterého jasně vyplývá, který soudce či senát bude rozhodovat konkrétní věc, což je jednou ze základních podmínek zákonnosti a transparentnosti soudnictví. Pokud žalovaná namítla podjatost všech soudců Okresního soudu v Semilech a shora citovaným způsobem zpochybnila vhodnost rozhodování věci soudci „nadřízeného\" Krajského soudu v Hradci Králové, její námitka nesměřovala proti všem soudcům zmíněného odvolacího soudu, ale jen proti těm, kteří jsou, podle rozvrhu práce, „nadřízenými\" soudci Okresnímu soudu v Semilech, t.j. soudci senátu, kteří podle rozvrhu práce rozhodují o opravných prostředcích proti rozhodnutím Okresního soudu v Semilech, jako soudu prvního stupně, a soudci senátu zmíněný senát zastupujícího. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není tedy stiženo vadou dle ustanovení §237 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. Pokud jde o další důvod dovolání uváděný žalovanou, tedy nedostatek aktivní legitimace na straně žalobců, a z toho plynoucí jejich procesní nezpůsobilost, dovolací soud dospěl k závěru, že soud druhého stupně rozhodl správně, když nepovažoval tuto námitku žalované za důvodnou a ztotožnil se s názorem odvolacího soudu. V řízení o předběžném opatření je postačující, aby žalobci své právní nástupnictví osvědčili, což tito učinili předložením smlouvy o převodu práv a povinností uzavřené s Č. a. k.. Č. a. k. byla dle ustanovení §46 zákona č.. 128/1990 Sb. ustanovena právním nástupcem Ú. č. a. a dle ustanovení §69 zákona č. 85/1996 Sb. byla současná Č. a. k. ustanovena právním nástupcem předchozí. K tomu je nutno dále uvést, že žalovaná sice námitku nedostatku aktivní legitimace žalobců v průběhu řízení opakovaně tvrdila, avšak své tvrzení nepodložila žádným přesvědčivým důkazem. Na základě výše uvedeného dospěl dovolací soud k závěru, že zde důvod přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ není dán. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolací soud, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), toto dovolání odmítl jako nepřípustné, dle ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř., za použití ustanovení §218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. listopadu 2000 JUDr. František D u c h o ň , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/22/2000
Spisová značka:30 Cdo 570/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.570.2000.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18