ECLI:CZ:NS:2000:32.CDO.473.2000.1
sp. zn. 32 Cdo 473/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: Š.,a. s., zast. advokátem, proti žalovaným: 1) H. K., a. s., 2) F. n. m. Č. r., o 43.497,- Kč s přísl., vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 599/95, k dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 1999, č. j. 8 Cmo 8/98-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl výše označeným napadeným rozsudkem k odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 9. 4. 1997, č. j. 24 Cm 599/95-27, že „I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ohledně žalovaného 2) takto: V části směřující vůči žalovanému 2) se žaloba zamítá. Žalovaný 2) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z výroku se vypouštějí slova „s tím, že v rozsahu plnění jednoho žalovaného zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného\". II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů odvolacího řízení Kč 1.740,- do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku\".
Soud prvního stupně shora uvedeným rozsudkem rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci Kč 43.497,- a na účet jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení Kč 7.130,-, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že v rozsahu plnění jednoho žalovaného zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného.
Předmětná částka, kterou žalobce vymáhal, představuje poplatek z prodlení s placením faktury č. 5980386/91, kterou byla právnímu předchůdci žalovaného 1) vyúčtována cena dodávky na základě hospodářské smlouvy. Poplatek z prodlení je vymáhán za období prodlení od 1. 11. 1992 do 31. 12. 1992 podle ust. §378 odst. 1 hospodářského zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „hosp. zák.\").
Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k přechodu závazku k zaplacení poplatku z prodlení na právního předchůdce žalovaného 1) jako nabyvatele privatizovaného majetku podle §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť tento právní předchůdce vznikl již dne 10. 2. 1992 a nemohlo proto dojít ani ke vzniku závazku žalovaného 2) ze zákonného ručení ve smyslu odst. 3 cit. ustanovení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odkazem na ust. §238 odst. 1 písm. a) a §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. v podstatě s odůvodněním, že majetková sankce, která je předmětem řízení, je akcesorickým závazkem vzniklým z porušení základního závazku vyplývajícího ze smlouvy, tj. zaplatit cenu za dodávku, a tedy dnem 10. 2. 1992 přešla na právního předchůdce žalovaného 1) i tato sankce spolu se základním závazkem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací se musel nejprve zabývat otázkou, zda je dovolání žalobce přípustné, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (ust. §236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel se dovolává důvodu přípustnosti podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle něhož dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení písm. a) odstavce 2 cit. ustanovení však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč. V posuzovaném případě činí vymáhaná částka 43.497,- Kč, přičemž se jedná o věc obchodní.
Poněvadž dovolací soud nezjistil ze spisu ani případný jiný důvod přípustnosti dovolání, zejména podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř., k němuž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ust. §242 odst. 3 o. s. ř.), nezbylo mu, než dovolání jako nepřípustné odmítnout (ust. §218 odst. 1 písm. c) ve vazbě na §243b odst. 4 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §146 odst. 2 věta první (analogicky) v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Žalobce jako dovolatel zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, ostatním účastníkům podle spisu náklady v řízení o dovolání, na jejichž náhradu by měli právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. října 2000
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová