ECLI:CZ:NS:2000:33.CDO.1204.2000.1
sp. zn. 33 Cdo 1204/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce JUDr. V. J. proti žalovanému Ing. L. P., o 5.640 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Plzni pod sp. zn. 23 C 21/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. října 1999 č. j. 15 Co 594/99 - 47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 15. března 1999 č. j. 23 C 21/99 - 30 uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 3.400 Kč s 21% úrokem z prodlení od 26. 7. 1999 do zaplacení, řízení co do částky 2.240 Kč s 21% úrokem od 26. 7. 1998 do zaplacení zastavil a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného v rozsahu částky 1.700 Kč s přísl. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. října 1999 č. j. 15 Co 594/99 - 47 změnil rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené tak, že žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas dovolání, v němž namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního posouzení. Uplatnil tak dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., je třeba v případě, že je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle §238 odst. 1 a §239 o. s. ř. Ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. připouští dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, avšak druhý odstavec téhož ustanovení tuto přípustnost dovolání omezuje ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč.
Jak vyplývá z dovolání napadeného výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni, bylo jím rozhodnuto pouze o peněžitém plnění v částce 1.700 Kč s příslušenstvím, tedy o částce nepřesahující hranici předpokládanou v ustanovení §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Podané dovolání proto nebylo podle ustanovení §238 o. s .ř. přípustné.
V posuzované věci nebyly dány předpoklady přípustnosti dovolání podle ust. §238 a §239 o. s. ř., přičemž nebyl namítán ani žádný z dovolacích důvodu předpokládaných ustanovením §237 odst. 1 o. s. ř. a ani takový důvod zakládající přípustnost dovolání zjištěn nebyl; dovolacímu soudu nezbylo, než z uvedených důvodů žalobcem podané dovolání odmítnout jako nepřípustné podle §243b odst. 4 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž se tak bylo možno zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situaci, kdy žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. května 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková