ECLI:CZ:NS:2000:33.CDO.1282.2000.1
sp. zn. 33 Cdo 1282/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. D., proti žalovaným 1) J. M. 2) A. M. o 250.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 75/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. ledna 2000 č. j. 21 Co 165/99 - 201, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.475 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich právního zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. ledna 2000 č. j. 21 Co 165/99 - 201 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. června 1999 č. j. 10 C 75/94 - 173, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobkyni 250.000 Kč s 3% úrokem z prodlení od 10.12.1993 do zaplacení proti vrácení osobního automobilu značky Renault 19, a současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Soud druhého stupně dále rozhodl, že změna návrhu žalobkyně obsažená v jejím odvolání se nepřipouští a o nákladech odvolacího řízení. Rozhodl též o tom, že se proti tomuto rozhodnutí nepřipouští dovolání. Návrhu žalovaných na vyslovení přípustnosti dovolání proti svému rozsudku odvolací soud nevyhověl proto, že „ pro výsledek tohoto sporu neměl zásadní význam právní problém, ale zjištění skutkového stavu."
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Namítá, že skutková zjištění soudů nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka zejména poukazuje na to, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ustanovením §120 o.s.ř., když neprovedl žalobkyní navržený důkaz výslechem svědka Ch., pracovníka Celní správy v Hradci Králové, dále okresní soud vydával za shodná tvrzení, která měla podstatný vliv na rozhodnutí soudu, která však shodnými nebyla a tato tvrzení odvolací soud převzal do svého odůvodnění potvrzujícího rozsudku. Dovolatelka namítá, že soud pochybil, když při rozhodování ve věci řádně nezjistil skutkový stav věci, přičemž se opíral o důkazy nevěrohodné a samotným odvolacím soudem zpochybněné. Jedná se zejména o znalecký posudek znalce Ing. H. Soudy rovněž nepostupovaly v souladu s ustanovením §132 o.s.ř., a to jednak v otázce posouzení předběžné otázky platnosti kupní smlouvy a jednak v otázce posouzení technického stavu vozidla v době prodeje. Dovolatelka poukazuje též na to, že odvolací soud nepostupoval v souladu s §212 o.s.ř. a neprojednal věc v mezích, v jakých se jich žalobkyně jako odvolatelka domáhala - nepřezkoumal výrok o náhradě nákladů řízení, ve kterém byly tyto náklady soudem prvního stupně nesprávně vyčísleny.
Žalovaní navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl z důvodu jeho nepřípustnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř, projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje-li ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tedy o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl správně také vyložen.
Protože postupem podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. může být dovolání připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu nevyhověl-li odvolací soud jeho návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání jen z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Tímto dovolacím důvodem vymezené právní otázky musí mít - jak plyne ze shora uvedeného - zásadní význam, neboť jen taková právní otázka, která byla pro rozhodnutí věci určující, může vést k závěru o splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) a c) neslouží k řešení právních otázek, ale nápravě případných pochybení, spočívajících v tom, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování; k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z těchto důvodů tedy nemůže být přípustnost dovolání založena podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §238 a §239 odst. 1 není v této věci přípustné (soud prvního stupně v dřívější zrušeném rozsudku rozhodl stejně jako v pozdějším rozsudku, který potvrdil soud druhého stupně) a protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani dovolatelé netvrdí), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Námitky dovolatelky však nesměřovaly k dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., podle kterého rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolatelka ani netvrdila, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Uplatněné námitky dovolatelky, které představují dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) a c) o.s.ř. však - jak je uvedeno výše - závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. neodůvodňují.
Z uvedeného vyplývá, že proti napadenému rozsudku není dovolání žalobkyně přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly každému ze žalovaných v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměněn za jeden úkon právní služby ve výši 4.700 Kč a v paušální částce náhrad ve výši 75 Kč (srov.§7, §9, §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb.) celkem ve výši 4.775 Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř. uložil, aby tyto náklady každému ze žalovaných uhradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení v celkové výšce 9.540 Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalované v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. května 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková