ECLI:CZ:NS:2000:33.CDO.2442.2000.1
sp. zn. 33 Cdo 2442/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce B. G. proti žalovanému P. S., o zaplacení částky 5 655 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 27 C 190/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. července 2000 č. j. 10 Co 284/2000-23, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město usnesením ze dne 12. října 1999 č. j. 27 C 190/99-8 žalobci uložil, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení dodal soudu ve dvojím vyhotovení řádně odůvodněné odvolání do usnesení ze dne 28. září 1999 č. j. 27 C 190/99-5. Soud prvního stupně tak rozhodl, neboť odvolání žalobce podané dne 7. října 1999 nesplňovalo náležitosti stanovené v §205 odst. 1 o. s. ř. V odvolání totiž nebylo uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí či postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.
Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, v němž nesouhlasil s výzvou k odstranění vad svého podání.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 28. července 2000 č. j. 10 Co 284/2000-23 odvolání odmítl. Odvolací soud dovodil, že podle ustanovení §202 odst. 2 písm. d) o. s. ř. není odvolání přípustné proti usnesení, jímž bylo vráceno podání k opravě.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež odůvodnil tím, že jeho odvolání proti usnesení okresního soudu mělo všechny náležitosti podle §42 odst. 4 a §205 o. s. ř. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Usnesení soudu prvního stupně, jímž byl žalobce vyzván k odůvodnění svého odvolání, je usnesením, jímž bylo podle §43 odst. 1 o. .s ř. podání vráceno k opravě nebo doplnění. Proti takovému usnesení není podle §202 odst. 2 písm. d) o. s. ř. odvolání přípustné. Odvolací soud proto správně odvolání žalobce podle §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2000
JUDr. Zdeněk D e s, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová