ECLI:CZ:NS:2000:33.CDO.2747.2000.1
sp. zn. 33 Cdo 2747/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. Š. proti žalovanému J. J., o 109.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, pod sp. zn. 9 C 193/98, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2000 č. j. 62 Co 383/2000 - 68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 21. dubna 2000 č. j. 9 C 193/98 - 56 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 109.800,- Kč s příslušenstvím, rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. srpna 2000 č. j. 62 Co 383/2000 - 68 odmítl odvolání žalobce pro opožděnost (§218 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Podáním ze dne 16. 10. 2000, jež bylo adresováno Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně a bylo podáno na poštu 19. 10. 2000, podal žalobce dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Navrhuje zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu bylo žalobci i žalovanému doručeno dne 6. 9. 2000, a tohoto dne nabylo právní moci (§167 odst. 2, §159 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci usnesení odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 6. 9. 2000, a skončila dne 6. 10. 2000 (pátek). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalobce ze dne 18. 10. 2000 bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto, aniž bylo třeba zabývat se otázkou jeho přípustnosti.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první, o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo (§142 odst. 1 o. s. ř.) a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. prosince 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová