ECLI:CZ:NS:2000:33.CDO.825.2000.1
sp. zn. 33 Cdo 825/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce S. o. u. s., proti žalovaným 1) T., s. r. o., 2) Ing. J. P. o 19.146 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 C 155/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. listopadu 1999 č. j. 10 Co 308/99 - 127, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. listopadu 1999 č. j. 10 Co 308/99 - 127, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti první žalované zaplatit žalobci 19.146 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 26.5.19995 do zaplacení tak, že se žaloba zamítá, se odmítá.
II. Dovolání žalobce proti výroku II rozsudku krajského soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání první žalované do výroku o zamítnutí žaloby proti druhému žalovanému, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 29. ledna 1999 č. j. 8 C 155/95 - 109 uložil prvé žalované zaplatit žalobci částku 19.146 Kč s 18% úrokem z prodlení od 26. května 1995 do zaplacení, vůči druhému žalovanému žalobu zamítl a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání prvé žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. listopadu 1999 č.j. 10 Co 308/99 - 127 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti první žalované zaplatit žalobci 19.146 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl a odvolání první žalované do výroku, kterým byla zamítnuta žaloba proti druhému žalovanému, odmítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas dovolání, v němž namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu a z nesprávného právního posouzení věci. Uplatnil tak dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písm. c), d) o. s. ř.
Dovolání směřující proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti 1) žalované zaplatit žalobci 19.146 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 26. 5. 1995 do zaplacení tak, že se žaloba zamítá, není přípustné.
Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., je třeba v případě, že je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle §238 odst.1 a §239 o. s. ř. Ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. připouští dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, avšak druhý odstavec téhož ustanovení tuto přípustnost dovolání omezuje ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč.
Jak vyplývá z dovolání napadeného výroku I. rozsudku Krajského soudu v Plzni, bylo jím rozhodnuto pouze o peněžitém plnění v částce 19.146 Kč s příslušenstvím, tedy o částce nepřesahující hranici předpokládanou v ustanovení §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Podané dovolání do výroku I. rozsudku odvolacího soudu, proto nebylo podle ustanovení §238 o. s. ř. přípustné.
V posuzované věci v souvislosti s výše uvedeným samostatným nárokem žalobce vůči první žalované nebyly dány předpoklady přípustnosti dovolání podle ust. §238 a §239 o. s. ř., přičemž nebyl namítán ani žádný z dovolacích důvodu předpokládaných ustanovením §237 odst. 1 o. s. ř. a ani takový důvod zakládající přípustnost dovolání zjištěn nebyl; dovolacímu soudu nezbylo, než z uvedených důvodů žalobcem podané dovolání do výroku I. rozsudku Krajského soudu v Plzni odmítnout jako nepřípustné podle §243b odst. 4 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se tak bylo možno v tomto rozsahu zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí.
Dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání 1) žalované do výroku, kterým byla žaloba zamítnuta proti 2) žalovanému, je přípustné ve smyslu ust. §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.
V souzeném případě došlo rozhodnutím soudu prvního stupně k rozštěpení uplatněného práva v důsledku toho, že soud dospěl k závěru, že na straně druhého žalovaného není dána pasivní legitimace a žalobě bylo vyhověno pouze ve vztahu k první žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaní byli v postavení samostatného společenství ve smyslu ust. §91 odst. 1 o. s. ř., kdy každý účastník jedná jen sám za sebe a jeho úkony nemají vliv na práva a povinnosti ostatních společníků, nebyla první žalovaná oprávněna k odvolání proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, který se týkal výlučně vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným.
Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že z povahy odvolání jakožto opravného prostředku vyplývá, že je může podat jen účastník, jemuž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena újma v jeho právech. V odvolání proto může uplatňovat jen takové okolnosti, které se týkají jeho právní sféry a které směřují k odstranění újmy způsobené v jeho právech. Okolnost, zda druhý žalovaný měl pasivní legitimaci, se právní sféry první žalované nedotýká; námitku v tomto směru by byl legitimován uplatnit pouze žalobce, který však - jak je zřejmé z obsahu spisu - odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal. Již z tohoto důvodu nebylo možno dovodit, že by řízení před soudy bylo postiženo vadou ve smyslu §237 odst. 1 či §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Protože rozsudek odvolacího soudu ve výroku II je i z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. května 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková