ECLI:CZ:NS:2000:4.ND.319.2000.1
sp. zn. 4 Nd 319/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky ve věci řízení o opravném prostředku podaném Ing. E. P., proti rozhodnutí Ministerstva obrany ČR - Finanční sekce, ze dne 10. 5. 2000 č. j.: 45/3-2087/2000-3071, rozhodl o důvodnosti nesouhlasu Vrchního soudu v Praze s postoupením věci od Vrchního soudu v Olomouci podle §105 odst. 3 o. s. ř. takto:
Příslušným k projednání a rozhodnutí ve věci je Vrchní soud v Olomouci.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu výše uvedenou věc s tím, aby rozhodl podle §105 odst. 3 o. s. ř., neboť nesouhlasí s jejím postoupením od Vrchního soudu v Olomouci jeho usnesením ze dne 16. 6. 2000 č. j. 2 A 416/2000-9.
Z předloženého spisu vyplývá, že věc napadla u Vrchního soudu v Olomouci, přičemž podání bylo označeno jako opravný prostředek proti rozhodnutí Ministerstva obrany ČR. Tímto rozhodnutím ze dne 10. 5. 2000 bylo zamítnuto odvolání ing. E. P., proti rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 20. 3. 2000 ve věci odchodného z titulu propuštění jmenovaného ze služebního poměru vojáka.
Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení, jímž věc postoupil Vrchnímu soudu v Praze, uvedl, že v posuzované věci jde o právo na peněžitou dávku vojáka z povolání, který byl za určitých podmínek propuštěn ze služebního poměru a jedná se tedy o návrh vyplývající ze zaměstnaneckého poměru upraveného veřejným právem. V daném případě se jedná o rozhodování o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle části páté, hlavy druhé o. s. ř. Ve smyslu §246 odst. 2 o. s. ř. je vrchní soud věcně příslušný k přezkoumávání rozhodnutí ústředních orgánů České republiky, s výjimkou věcí důchodového a nemocenského zabezpečení a hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání podle předpisů o zaměstnanosti. Podle ust. §246a odst. 1 o. s. ř. (v usnesení je nesprávně uvedeno ust. §246c odst. 1) je místně příslušným soud, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává, není-li stanoveno jinak. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo obrany České republiky sídlí v Praze, je příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci Vrchní soud v Praze.
Vrchní soud v Praze ve své předkládací zprávě vůči těmto závěrům vyslovil nesouhlasný názor, když zároveň poukázal na příslušná ustanovení zák. č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání, zák. č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění a zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, z nichž je patrné, že proti rozhodnutí Ministerstva obrany, coby odvolacího orgánu lze dále podat opravný prostředek k soudu ve správním soudnictví, a to podle třetí hlavy páté části o. s. ř. Příslušnost soudů k řízení o opravných prostředcích ve správním soudnictví je v takovém případě upravena zejména v ustanovení §246a ust. 2 o. s. ř. a místně příslušným je věcně příslušný soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, tedy Vrchní soud v Olomouci. Vrchní soud v Praze se proto u Nejvyššího soudu domáhá rozhodnutí podle §105 odst. 3 o. s. ř.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že napadené rozhodnutí Ministerstva obrany České republiky a jemu předcházející rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 20. 3. 2000, o přiznání odchodného, byly vydány podle §142 odst. 1 zák. č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Z ustanovení §142 odst. 4, téhož zákona vyplývá, že není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě podle tohoto zákona ustanovení zvláštních předpisů, přičemž poznámkou pod čarou označenou číslem 41 je odkázáno na konkrétní ustanovení, m. j. §9, 110 až 112 a §117 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení §111 odst. 1 tohoto zákona proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva obrany o dávce lze podat písemné odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal. Podle odst. 3 téhož ustanovení zákona odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže společně nadřízený služebnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Podle odst. 5 téhož ustanovení zákona proti rozhodnutí odvolacího orgánu o odvolání lze podat opravný prostředek. O opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí rozhoduje soud, přičemž poznámkou pod čarou označenou číslem 61 je výslovně odkázáno na ustanovení §246 a 250 l o. s. ř. Podle ustanovení §246 odst. 2 o. s. ř. je vrchní soud věcně příslušný k přezkoumávání rozhodnutí ústředního orgánu České republiky, s výjimkou věcí důchodového a nemocenského zabezpečení, důchodového pojištění a hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání podle předpisů o zaměstnanosti. Pokud jde o ustanovení §250 l o. s. ř., tak toto je obsaženo v hlavě třetí části páté občanského soudního řádu, podle jejichž ustanovení se postupuje v případech, ve kterých zákon svěřuje soudům rozhodování o opravných prostředcích proti nepravomocným rozhodnutím správních orgánů. Podle §246a odst. 2 o. s. ř. je v řízení podle hlavy třetí části páté místně příslušný obecný soud navrhovatele anebo krajský soud, v jehož obvodu je tento soud.
Z výše uvedeného tudíž lze vyvodit závěr, že argumenty obsažené v předkládací zprávě Vrchního soudu v Praze jsou správné a opírají se o platnou právní úpravu problematiky přiznávání výsluhových náležitostí vojáků, v daném případě odchodného. O této dávce nejprve rozhoduje Vojenský úřad sociálního zabezpečení, o případném odvolání proti jeho rozhodnutí Ministerstvo obrany České republiky a proti jeho rozhodnutí je možné postupovat podle platných ustanovení hlavy třetí části páté o. s. ř. V takovém případě je věcně příslušným k projednání věci vrchní soud a místně příslušným ten soud, v jehož obvodu má navrhovatel - občan bydliště (§85 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže navrhovatel má bydliště v Bystřici pod Hostýnem, což je v okrese Kroměříž, je evidentní, že příslušným je Vrchní soud v Olomouci. Proto bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení §105 odst. 3 o. s. ř. tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. října 2000
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec