ECLI:CZ:NS:2000:4.TVO.122.2000.1
sp. zn. 4 Tvo 122/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. října 2000 stížnost obžalovaného I. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2000, sp. zn. 10 Ntv 12/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného I. H. zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2000, sp. zn. 10 Ntv 12/2000, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného I. H. do 5. 2. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný I. H. prostřednictvím svého obhájce včasnou stížnost. Uvádí v ní, že napadené usnesení se nezabývá tím, proč by propuštěním obžalovaného na svobodu bylo zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, obžalovaný páchal trestnou činnost ve stavu zmenšené příčetnosti, resocializace je u něho možná, je ochoten podstoupit léčení. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a propustil jej z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.
Předně bylo zjištěno, že návrh na prodloužení vazby byl v souladu s ustanovením §71 odst. 6 tr. ř. podán včas předsedou senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec. Obžalovaný I. H. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 8 Nt 1363/98, s účinností od 5. 10. 1998 z důvodů uvedených v §67 písm. b), c) tr. ř. tehdy účinného, nyní se nachází ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.
Obžalovaný I. H. je na základě obžaloby podané Krajským státním zastupitelstvím Ústí nad Labem, pobočka Liberec stíhán pro trestné činy loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a pro pokusy trestných činů neoprávněného užívání cizí věci podle §8 odst. 1, §249 odst. 1 tr. zák. V této trestní věci bylo 5x odročováno hlavní líčení především z důvodu nedostavení se svědků k výslechu, přičemž někteří svědci nebyli k hlavnímu líčení předvedeni ani orgány Policie ČR, o kteréžto předvedení soud požádal.
Důvody vazby obžalovaného I. H. podle §67 odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřuje Nejvyšší soud v existenci dopisu na č. l. 72 - 74 trestního spisu, jehož obsahem je snaha působit na poškozeného M. F. v zájmu obžalovaného I. H. Jelikož doposud nebyli v hlavním líčení vyslechnuti všichni navržení svědci, je odůvodněná obava, že obžalovaný I. H. na ně bude působit a mařit tak objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. S ohledem na charakter a rozsah posuzované trestné činnosti, s přihlédnutím k jeho trestné činnosti, za kterou byl v minulosti odsouzen, je odůvodněná obava, že obžalovaný na svobodě bude pokračovat v majetkové trestné činnosti. Je u něho tedy dán i vazební důvod podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Pokud jde o podmínky §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby obžalovaného I. H., spatřuje je Nejvyšší soud v jiných závažných důvodech - nedostavování se svědků k hlavnímu líčení, jejichž účast se nepodařilo zajistit ani žádostí Policii ČR o předvedení, znemožňujících trestní stíhání skončit ve dvouleté lhůtě trvání vazby. Pokud by byl obžalovaný I. H. propuštěn na svobodu, hrozí reálné nebezpečí, že by působil na dosud soudem nevyslechnuté svědky a přinejmenším tak podstatně ztěžoval dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.).
Prodloužení vazby obžalovaného do 5. 2. 2001, tedy na dobu nezbytně nutnou podle §71 odst. 3 tr. ř., je opodstatněné, a proto Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obžalovaného jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. října 2000
Předseda senátu:
JUDr. J. P.