ECLI:CZ:NS:2000:4.TVO.123.2000.1
sp. zn. 4 Tvo 123/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 31. října 2000 stížnost obžalovaného Š. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2000, sp. zn. 10 Ntv 13/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 95/99, nyní v odvolacím řízení před Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 10 To 156/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného Š. K. z a m í t á.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením byla v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 5 T 95/99, nyní ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze, podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného Š. K. do 31. 1. 2001.
V zákonné lhůtě podal proti usnesení stížnost obžalovaný prostřednictvím svého obhájce. Závěry vrchního soudu pokládá za věcně nesprávné a neodůvodněné. Vrchní soud se především nevypořádal s otázkou, proč byla v řízení před soudem prvního stupně vyčerpána dvouletá vazební lhůta, když stěžovatel je toho názoru, že tomu tak bylo pro průtahy v řízení. Závěr o existenci vazebního důvodu podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. rovněž nemá oporu v důkazech. Není totiž pravdou tvrzení vrchního soudu, že obžalovaný neměl v rozhodné době zaměstnání ani jiný zdroj obživy. Vlastnil, a nadále vlastní živnostenské oprávnění k provozování hostinské činnosti, dále prodal družstevní byt, za který získal částku několika set tisíc Kč, takže disponuje potřebnými financemi. Správný není ani závěr o neexistenci trvalého bydliště obžalovaného, neboť po celou dobu sdílí trvalé bydliště společně se svou matkou v L., kde má možnost bydlet i nadále. Těmito skutečnostmi je pak zcela vyvrácena obava z toho, že by se obžalovaný na svobodě skrýval nebo uprchnul. Neexistují tedy žádné konkrétní okolnosti, které by úvahu o vazbě odůvodňovaly, a proto se domáhal, aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Na podkladě podané stížnosti Nejvyšší soud České republiky podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, jež napadenému usnesení předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Řízení se v současné době nachází ve stadiu, kdy Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 5 T 95/99, uznal obžalovaného společně s dalšími třemi spolupachateli vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2, písm. a), b) tr. zák., jehož se podle rozsudku dopustil tím, že dne 30. 10. 1998 kolem 11.50 hod. v N. P., okres J., v P. ul. čp. 6728 po předchozí vzájemné dohodě a rozdělení úkolů mezi sebou s cílem vyloupit prodejnu mobilních telefonů, obžalovaný Š. K. čekal jako řidič v osobním vozidle zn. Favorit SPZ LBK 99-30, zaparkovaném za prodejnou připraven odvézt po akci spoluobžalované z místa činu, obžalovaní S. A. K. a L. N. hlídali okolí místa činu, když obžalovaný M. F. maskován parukou a čepicí vstoupil do prodejny, přičemž s pomocí plynové pistole donutil přítomného prodejce R. V., aby si lehl na zem, kde mu nasadil kovová pouta, a poté z regálu a vitrín odcizil dvacet kusů mobilních telefonů, příslušenství k nim a další telekomunikační techniku v celkové hodnotě 201 769,-Kč, následně z prodejního pultu odcizil plechovou pokladnu v hodnotě 360,- Kč s finanční hotovostí ve výši 38 320,60,- Kč, čímž se tak všichni společně podíleli na vzniku škody ve výši nejméně 240 449,60,- Kč a následným poškozením některých odcizených věcí způsobili škodu ve výši nejméně 43 447,- Kč. Za to byl obžalovanému uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen i trest propadnutí věci, a to samonabíjecí plynové pistole zn. IWG mod. P 900, ráže 9 mm, repliky plastové pistole a repliky stříbrné plastové pistole. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl společně a nerozdílně se spoluobžalovanými zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozenému T. C., s. r. o. se sídlem v T., T. 902 škodu ve výši 43 447,- Kč. Proti rozsudku podal obžalovaný Š. K. odvolání, které bude projednáno Vrchním soudem v Praze ve veřejném zasedání, jehož termín stanovil předseda senátu na den 23. 11. 2000.
Obžalovaný Š. K. byl vzat do vazby na podkladě usnesení, jež vydal soudce Okresního soudu v Jičíně dne 31. 10. 1998, sp. zn. Nt 146/98, když shledal vazební důvod podle §67 písm. a), b) tr. ř.( účinného do 31. 12. 1998 ). Vazba počala dnem zadržení, t. j. 30. 10. 1998. Usnesením ze dne 15. 8. 2000, sp. zn. 5 T 95/99 omezil Krajský soud v Hradci Králové důvod vazby u tohoto obžalovaného jen na ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. ( ve znění zák. č. 166/1998 Sb.).
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že návrh na prodloužení lhůty trvání vazby byl předložen osobou k tomu ve smyslu §71 odst. 5 tr. ř. oprávněnou, a ve lhůtě, která je stanovena §71 odst. 6 tr. ř.
Obava, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak reálně hrozícímu nepravomocně uloženému vysokému trestu, za který je nutno trest odnětí svobody v trvání sedmi let považovat, je i v nynějším stadiu řízení plně podložena zjištěními, která v tomto ohledu byla učiněna již v přípravném řízení, a která se, jak patrno z průběhu dokazování, nezměnila. Obžalovaný opakovaně uvedl, že je ( v době zadržení ) bez zaměstnání, žije pouze z toho, co si vydělá hrou v karty. Měl sice živnostenský list, avšak v souvislosti s rozvodem manželství podnikání zcela zanechal, protože ho bývalá manželka se svou rodinou o všechen majetek připravili. Nemá trvalé bydliště, a pokud uvádí adresu B. ul. 920 v L., žije tam jeho matka, u níž se nezdržuje. Fakticky bydlí porůznu, u děvčat, případně přespává v autě. Uvedené údaje jsou v naprostém rozporu se zněním stížnostních námitek, které mimo jejich tvrzení, nejsou obsahem spisu nikterak verifikovány. Obava, specifikovaná v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. za tohoto stavu věci trvá i nadále, proto Vrchní soud v Praze nepochybil, pokud konstatoval existenci tohoto vazebního důvodu.
Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného rozhodnutí ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby, vyplývajících z ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. Pokud trestní stíhání obžalovaného nebylo a nebude ukončeno ve lhůtě dvou let, děje se tak z důvodů, které rozhodně nemají povahu neodůvodněných průtahů v trestním řízení. Délka dosavadního řízení byla primárně ovlivněna nutností provádět obsáhlé dokazování, přičemž dokazování bylo podmíněno také součinností s řadou dalších subjektů - tlumočníci, znalci, což vedlo k prodloužení řízení. Doba, kterou si až dosud trestní řízení vyžádalo, není důsledkem nějaké zřejmé liknavosti orgánů činných v trestním řízení, jež by se např. projevila dlouhodobou nečinností v projednávané věci. Trestní řízení bylo vedeno tak, aby bylo urychleně dokončeno a proto lze důvodně usoudit, že pokud trestní stíhání nebylo skončeno ve lhůtě dvou let, stalo se tak z důvodů, jež mají povahu závažných důvodů ve smyslu ustanovení §71 odst. 3 tr. ř.
S napadeným rozhodnutím se lze ztotožnit i pokud jde o další podmínku, která předpokládá, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu §71 odst. 3 tr. ř. Vzhledem k okolnostem nyní projednávané trestné činnosti, zejména způsobu, jakým měla být provedena a následku, který tím měl vzniknout, je zřejmé, že další trvání vazby je nezbytné též k dosažení účelu trestního řízení podle §1 odst. 1 tr. ř., protože to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestného činu, na potrestání jeho pachatele a na předcházení trestné činnosti. Dosažení tohoto účelu by nebylo možné bez přítomnosti obžalovaného, který je nadto ohrožen uložením citelného trestu.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry Vrchního soudu v Praze i pokud jde o dobu, na kterou vazbu obžalovaného Š. K. prodloužil. Uvedená lhůta poskytuje přiměřený časový prostor k tomu, aby příslušný senát vrchního soudu provedl odvolací řízení. Doba do 31. 1. 2001 je z tohoto pohledu dobou nezbytně nutnou a požadavkům odvolacího řízení zcela přiměřenou.
Vzhledem k tomu, že stížnost obžalovaného Š. K. nebyla shledána důvodnou, Nejvyšší soud ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. října 2000
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á