ECLI:CZ:NS:2000:4.TVO.133.2000.1
sp. zn. 4 Tvo 133/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. listopadu 2000 stížnost obžalovaného Z. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2000, sp. zn. 10 Ntv 15/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného Z. B. zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2000, sp. zn. 10 Ntv 15/2000, byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného Z. B. do 15. 4. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný Z. B. sám i prostřednictvím svého obhájce včasnou stížnost. Uvádí v ní, že bylo možno ukončit jeho trestní stíhání ve dvouleté vazební lhůtě, hlavní líčení bylo nařízeno po 4 měsících od nápadu obžaloby, daná trestní věc je jednoduchá skutkově i právně, problémy s předvoláváním svědkyně měl soud předpokládat, není pravda, že soud prováděl rozsáhlé dokazování, soud nepředvolal svědky obhajoby. Závěrem stěžovatel navrhl zrušení napadeného usnesení.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.
Předně bylo zjištěno, že návrh na prodloužení vazby byl v souladu s ustanovením §71 odst. 6 tr. ř. podán včas předsedou senátu Okresního soudu v Teplicích. Obžalovaný Z. B. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 11. 1998, sp. zn. 2 T 97/98, ve znění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 1999, sp. zn. 4 To 809/98, s účinností od 16. 11. 1998 z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. tehdy účinného, nyní se nachází ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř.
Na obžalovaného Z. B. byla 14. 4. 2000 podána obžaloba pro dva trestné činy obchodování se ženami podle §246 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a pro trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Dne 5. 5. 2000 byl v této trestní věci přibrán znalec, který podal znalecké posudky soudu dne 8. 8. 2000. Ve dnech 9. 8. 2000 a 8. 9. 2000 bylo rozhodováno o žádosti obžalovaného B. o propuštění z vazby. Dne 5. 9. 2000 bylo nařízeno hlavní líčení a vyzván obhájce, nechť sdělí jména svědků, které navrhuje obhajoba vyslechnout při hlavním líčení 27. 9. 2000, odpověď obhájce obdržel soud až 25. 9. 2000, 27. 9. 2000 bylo hlavní líčení odročeno na 15. 11. 2000 z důvodu nedostavení se předvolané svědkyně a předvolání svědků navržených obhajobou.
Důvody vazby obžalovaného Z. B. podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. spatřuje Nejvyšší soud stejně jako všechny soudy dříve rozhodující o vazbě tohoto obžalovaného zejména v jednání obžalovaného při svém zatčení (snaha uprchnout, předložení padělaných dokladů), v nemožnosti mu doručit předvolání k soudu pro jeho pobyt v cizině, aniž by sdělil soudu adresu pro doručování, v jeho předchozí trestné činnosti stejného charakteru.
Pokud jde o podmínky §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby obžalovaného Z. B., spatřuje je Nejvyšší soud v jiných závažných důvodech - nedostavování se svědků na hlavní líčení, nutnost doplnit důkazní řízení řadou znaleckých posudků, nedostatečná spolupráce obhajoby se soudem při navrhování svědků ke slyšení při hlavním líčení - znemožňujících trestní stíhání skončit ve dvouleté lhůtě trvání vazby. Nejvyšší soud nezjistil žádné průtahy v řízení, které by byly zaviněny nečinností orgánů činných v trestním řízení. Pokud by byl obžalovaný Z. B. propuštěn na svobodu, hrozí zcela reálné nebezpečí, že by uprchl a mařil tak dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.).
Prodloužení vazby do 15. 4. 2001, tedy na dobu nezbytně nutnou podle §71 odst. 3 tr. ř., a to i pro potřeby případného odvolacího řízení, je opodstatněné, a proto Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obžalovaného jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 8. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. J. P.