ECLI:CZ:NS:2000:5.ND.346.2000.1
sp. zn. 5 Nd 346/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. v právní věci žalobce I. R., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 111/98, o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudcům Vrchního soudu v Praze takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. L. R. , JUDr. Z. F. a JUDr. N. Ž. n e j s o u vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 111/98.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené věci žalobce ve svém podání ze dne 22. 1. 2000 mimo jiné vznesl námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze a požádal o delegování věci k Vrchnímu soudu v Olomouci, a to „pro zajištění nezávislosti soudu a §54 odst. 1 zákona o soudcích.\"
Soudkyně Vrchního soudu v Praze - členky senátu 1 Co, kterých by se námitka podjatosti mohla týkat, JUDr. L. Ř., JUDr. Z. F. i JUDr. N. Ž. ve svých vyjádřeních shodně uvedly, že k věci ani k účastníkům nemají žádný osobní vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, pro které by mohly být vyloučeny z projednávání a rozhodování této věci. JUDr. L. Ř. dále uvedla, že žalobce zná pouze ze spisů předcházejících této věci, na jejichž vyřizování se podílela, přičemž na výsledku řízení nemá zájem.
Nejvyšší soud jako soud nadřízený ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. projednal námitku podjatosti vznesenou proti soudcům Vrchního soudu v Praze a zjistil, že není důvodná. Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. O vyloučení v tomto smyslu lze však rozhodovat jen ve vztahu ke konkrétním osobám soudců, kteří se podílejí nebo mohou podílet na rozhodování věci. Vzhledem k tomu nemohl Nejvyšší soud rozhodovat o vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze, resp. o vyloučení tohoto soudu jako celku. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, proto tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť. Z dikce ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. je pak zřejmé, že z podnětu námitky podjatosti může být uvedený poměr zjišťován jen u soudců, kteří se podílejí na projednávání a rozhodování právě té věci, v níž byla námitka podjatosti vznesena. Proto i Nejvyšší soud rozhodoval jen o vyloučení těch soudců Vrchního soudu v Praze, kteří se mohou podílet podle rozvrhu práce na projednávání a rozhodování věci žalobce (tedy na přezkoumávání rozhodnutí Městského soudu v Praze o zastavení řízení a na rozhodování o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudcům Městského soudu v Praze), a to jako členové senátu, jemuž byla předmětná věc přidělena.
V projednávané věci však žádný z důvodů podjatosti podle §14 odst. 1 o. s. ř. zjištěn nebyl. Poukaz žalobce na potřebu nezávislého rozhodnutí je značně neurčitý a sám o sobě nestačí k tomu, aby vylučoval soudce Vrchního soudu v Praze, vůči nimž námitka podjatosti směřuje, z možnosti nezávislého a nestranného posouzení věci, když ani nikdo z těchto soudců žalobce osobně nezná. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných a konkrétních důvodů, které mu zcela zjevně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Žalobcem uváděný důvod není tohoto charakteru a pochybnost o nepodjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze nelze dovodit ani z jejich vyjádření, v němž potvrzují, že k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah, který by jim mohl bránit v nestranném rozhodnutí. O jejich případné podjatosti pak nesvědčí ani jiná skutečnost uvedená ve spise. Nejsou-li tedy z uvedených důvodů vyloučeny soudkyně Vrchního soudu v Praze, kterým přísluší ve věci rozhodovat, nemohl Nejvyšší soud akceptovat ani návrh žalobce na delegaci věci Vrchnímu soudu v Olomouci ve smyslu §12 odst. 1 o. s. ř., neboť tento postup by byl namístě pouze v případě, kdyby byli vyloučeni všichni soudci Vrchního soudu v Praze. Proto Nejvyšší soud rozhodl o námitce podjatosti tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2000
JUDr. František P ú r y
předseda senátu