ECLI:CZ:NS:2000:5.ND.358.2000.1
sp. zn. 5 Nd 358/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2000 v trestní věci obviněného L. N., stíhaného pro pokus trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1, §241 odst. 1 tr. zák., vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 48/96, o návrhu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. řádu se trestní věc obviněného Ladislava Němce vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 48/96 o d n í m á tomuto soudu a přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jičíně.
Odůvodnění:
V projednávané trestní věci navrhl obviněný L. N., aby jeho trestní věc projednal Okresní soud v Jičíně, v jehož obvodu má bydliště. V návrhu poukázal na svůj špatný zdravotní stav a nedobrou ekonomickou situaci, což mu brání v účasti u Okresního soudu ve Zlíně, který podle rozhodnutí odvolacího soudu nemůže rozhodnout v nepřítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu ve Zlíně a soudu, jemuž je přikázání věci navrhováno, přezkoumal podaný návrh na odnětí a přikázání věci a shledal, že je důvodný. Ve věci obviněného Ladislava Němce je zřejmé, že věcná příslušnost okresního soudu je dána ustanovením §17 tr. řádu a místní příslušnost Okresního soudu ve Zlíně vyplývá ze skutečnosti, že tento soud rozhodoval o obžalobě i v původním řízení na podkladě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 1976, sp. zn. 9 Nt 23/76, o delegaci.
Z předloženého trestního spisu Okresního soudu ve Zlíně Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný Ladislav Němec byl rozsudkem Okresního soudu v Gottwaldově ze dne 22. 6. 1976, sp. zn. 4 T 81/76, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 1976, sp. zn. 9 To 334/76, uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1, §241 odst. 1 tr. zák. a trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný zařazen do tehdejší první nápravně výchovné skupiny. Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 5. 1995, sp. zn. 2 Nt 851/95, byla podle §284 odst. 1 tr. řádu povolena obnova řízení ve shora uvedené věci, a to ve prospěch obviněného. Trestní věc obviněného je vedena v současné době u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 48/96. Po rozhodnutí o povolení obnovy řízení Okresní soud ve Zlíně učinil příslušné procesní úkony směřující k vyřízení věci. V jejich rámci též navrhl odnětí této věci a její přikázání Okresnímu soudu v Jičíně, ovšem tento návrh byl usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. 7 Nd 414/99, zamítnut, protože v tehdy existující procesní situaci důvody k delegaci shledány nebyly. Poté Okresní soud ve Zlíně provedl hlavní líčení i bez přítomnosti obviněného L. N., který se s poukazem na svůj zdravotní stav a finanční situaci k soudu nedostavil. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 2. 2000, sp. zn. 2 T 48/96, pak byl obviněný L. N. uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 k §241 odst. 1 tr. zák. a podle §37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 10. 1993, sp. zn. 3 T 264/92, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1994, sp. zn. 7 To 328/93. K odvolání obviněného však byl citovaný rozsudek Okresního soudu ve Zlíně zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 3 To 352/2000, a věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně. Důvodem tohoto rozhodnutí odvolacího soudu byly vady spočívající zejména v tom, že soud prvního stupně neprovedl důkazy v dostatečném rozsahu, náležitě je nezhodnotil a pochybil i ve výroku o trestu.
Podle §25 tr. řádu z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Ačkoli pojem "důležité důvody" není blíže definován, mělo by jít o důvody výjimečné, které však umožní věc projednat a rozhodnout u jiného než místně příslušného soudu hospodárněji a rychleji.
K návrhu na odnětí a přikázání věci je nutno uvést, že důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zároveň zajišťují nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Jak je z projednávaného návrhu na odnětí a přikázání věci a z obsahu lékařských zpráv založených ve spise patrné, zdravotní stav obviněného L. N. je natolik vážný, že mu skutečně neumožňuje dostavit se v dohledné době k hlavnímu líčení u Okresního soudu ve Zlíně, přičemž bez osobní účasti obviněného okresní soud zřejmě nemůže ve věci spolehlivě rozhodnout, byť z citovaného rozhodnutí odvolacího soudu takový kategorický požadavek výslovně nevyplývá. V této souvislosti nelze opomenout ani svízelnou finanční situaci obviněného, když je zřejmé, že jeho účast u hlavního líčení u Okresního soudu ve Zlíně by pro něj byla s ohledem na značnou vzdálenost od bydliště a na potíže s cestováním velkou zátěží. Za uvedených okolností by tedy místně příslušný soud musel čekat na zlepšení zdravotního stavu obviněného a činit opatření k jeho zjišťování, což by mohlo neúnosně komplikovat a oddalovat meritorní rozhodnutí ve věci.
S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě jsou dány důležité důvody ve smyslu ustanovení §25 tr. řádu, na základě kterých je nezbytné odnětí věci místně příslušnému soudu a její projednání soudem, v jehož obvodu má obviněný bydliště. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že návrhu na odnětí věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 48/96 a její přikázání Okresnímu soudu v Jičíně vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y