ECLI:CZ:NS:2000:5.TVO.125.2000.1
sp. zn. 5 Tvo 125/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. listopadu 2000 stížnosti obžalovaných 1) Ing. J. D., 2) R. J., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 3 Ntv 11/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 16/99, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obou obžalovaných z a m í t a j í.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 3 Ntv 11/2000 byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaných Ing. J. D. a R J. do 18. 1. 2001.
Proti usnesení podali oba obžalovaní prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě stížnost. Stížnost podal i obžalovaný R. J.
Obžalovaný Ing. J. D. ve stížnosti namítá, že má trvalé bydliště u rodičů v K. Službu v Cizinecké legii ukončil v roce 1996. Od té doby se zdržoval na území Francie pouze krátkou dobu. V této zemi nemá žádné zázemí. Obžalovaný zdůrazňuje, že pokud vrchní soud argumentuje výší uloženého nepravomocného trestu, tak na jeho osobu je třeba hledět, jako by nebyl odsouzen, a to i při úvaze o vazbě. Rovněž konstatuje, že se necítí vinen žádným z trestných činů, pro které byl nepravomocně odsouzen. Obžalovaný také uvádí některé skutečnosti o zastavení trestního stíhání poškozeného M. O., které se dozvěděl z denního tisku. Závěrem stížnosti obžalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh ohledně jeho osoby na prodloužení vazební lhůty.
Ve stížnosti obžalovaného R. J. (vypracované jeho obhájcem) jmenovaný uvádí, že vrchní soud zdůvodnil své rozhodnutí zcela povrchně, když opakoval argumentaci krajského soudu a sám se spisovým materiálem nezabýval. Obžalovaný konstatuje, že mu není jasné, z čeho vrchní soud usuzoval, že bude pokračovat v trestné činnosti, když osoba, na které se měl dopouštět nezákonného jednání, je ve výkonu trestu. V této souvislosti zdůrazňuje, že se v minulosti nikdy nedopustil násilné trestné činnosti. Namítá, že krajský soud mu neklade za vinu trestnou činnost s použitím výbušnin, kterou argumentuje napadené usnesení. Podle obžalovaného pokud vrchní soud spatřoval i nadále důvody vazby, měl se zabývat jeho písemným slibem a potvrzením o přijetí do zaměstnání, a tyto doklady využít podle §73 tr. ř. Rovněž uvádí, že nemá žádný důvod pokračovat v trestné činnosti, když samotnou výši nepravomocného trestu má z jedné třetiny vykonanou, a to bez kázeňských trestů. Nikdy se neskrýval před orgány činnými v trestním řízení. Obžalovaný také poukazuje na své rodinné poměry. Závěrem stížnosti obžalovaný požádal o přezkoumání důvodů týkajících se omezení jeho svobody a aby byl brán zřetel na záruky předložené v minulosti. Dále navrhl, aby byl podle §72 odst. 2 tr. ř. propuštěn z vazby na svobodu.
Obdobné skutečnosti uvedl obžalovaný R. J. ve vlastním zdůvodnění stížnosti. Navíc poukázal na své zdravotní problémy a jejich zhoršení v důsledku vazby. Rovněž navrhl, aby napadené usnesení bylo v celém rozsahu zrušeno.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podaných stížností podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnosti obžalovaných nejsou důvodné.
Z předloženého trestního spisu bylo zjištěno, že obžalovaný Ing. J. D. byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 1998, sp. zn. 7 Nt 4297/98 z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) tr. ř. (v tehdy platném znění). Vazbu je nutno počítat od dne 16. 10. 1998, kdy došlo k omezení jeho osobní svobody. Obžalovaný R. J. byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 7 Nt 4298/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. 9 To 873/98, z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. (v tehdy platném znění). Vazbu je třeba počítat od dne 19. 10. 1998, kdy zadržením došlo u jeho osoby k omezení svobody.
Nejvyšší soud dále zjistil, že návrh na prodloužení vazby obou obžalovaných byl vrchnímu soudu doručen dne 26. 9. 2000, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 věta první tr. ř., neboť dvouletá lhůta trvání vazby podle §71 odst. 3 věta první tr. ř. končila u obžalovaného Ing. J. D. dne 16. 10. 2000 a u obžalovaného R. J. dne 19. 10. 2000. Návrh podal předseda senátu Krajského soudu v Brně, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
Krajský státní zástupce v Brně podal dne 24. 9. 1999 ve věci obžalobu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 1999, sp. zn. 46 T 16/99 byla podle §31 odst. 1, §30 odst. 1 tr. ř. vyloučena JUDr. J. B., předsedkyně senátu krajského soudu, z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 10. 1999. Dne 15. 10. 1999 byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí jinému předsedovi senátu, který po prostudování spisu dne 23. 12. 1999 nařídil hlavní líčení na dny 25. - 26. 1. 2000. V uvedeném termínu bylo hlavní líčení konáno a byly provedeny výslechy obviněných a svědků. Z důvodu výslechu dalších svědků, zajištění a provedení různých důkazů bylo hlavní líčení několikrát odročeno a pokračováno v něm ve dnech 11. - 12. 4. 2000, 16. 5. 2000, 14. 6. 2000 a 1. 8. 2000, kdy byl vynesen rozsudek.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2000, sp. zn. 46 T 16/99 byli oba obžalovaní uznáni vinnými trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 3 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obžalovaný Ing. J. D. byl sám uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §179 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák. Za to byli odsouzeni k trestům odnětí svobody, a to obžalovaný Ing. J. D. v trvání deseti roků, se zařazením k jeho výkonu do věznice se zvýšenou ostrahou a obžalovaný R. J. v trvání šesti roků, se zařazením k jeho výkonu do věznice s ostrahou. Rovněž byly učiněny výroky ohledně náhrady škody a zabrání věci. Tímtéž rozsudkem byl obžalovaný Ing. J. D. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby z trestného činu služby v cizím vojsku podle §115 odst. 1 tr. zák. Rozsudek je nepravomocný a o podaných odvoláních bude rozhodovat Vrchní soud v Olomouci.
V napadeném usnesení vrchní soud správně konstatoval, že u obžalovaného Ing. J. D. je dán důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. V této souvislosti lze připomenout, že jmenovaný je stíhán pro velmi závažnou úmyslnou trestnou činnost. V případě, že bude pravomocně uznán vinným a odsouzen hrozí mu uložení vysokého trestu. Tato hrozba ještě zesílila vyhlášením shora konstatovaného rozsudku, byť jde o rozhodnutí nepravomocné. Toto konstatování není porušením zásady presumpce neviny uvedené v §2 odst. 2 tr. ř., jak namítá obžalovaný ve stížnosti. Rovněž bylo nutno vzít v úvahu, že obžalovaný byl několik roků v cizině, kde měl bez povolení prezidenta České republiky sloužit v Cizinecké legii. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že v případě propuštění na svobodu obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul.
Námitky obžalovaného Ing. J. D., týkající se trvalého bydliště a krátkosti pobytu ve Francii od skončení služby v Cizinecké legii, nejsou takového charakteru, aby mohly zpochybnit útěkový důvod vazby.
Vrchnímu soudu nelze vytknout pochybení, když u obou obžalovaných shledal důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Obžalovaní jsou stíháni pro velmi závažnou úmyslnou trestnou činnost, které se měli dopouštět více útoky a po dobu několika měsíců, přičemž v jejím dalším páchání jim mělo být zabráněno až jejich zadržením orgány Policie ČR. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že v případě propuštění z vazby na svobodu budou obžalovaní pokračovat v trestné činnosti pro níž jsou stíháni.
Je skutečností, že obžalovaný R. J. nebyl v minulosti odsouzen pro násilnou trestnou činnost, jak namítá ve stížnosti. Tato okolnost a případné další skutečnosti, na které obžalovaný ve stížnosti poukazuje, však nemohou snížit důvodnost předstižné vazby u jeho osoby. Proto nelze vrchnímu soudu vytýkat, že se nezabýval slibem obviněného ve smyslu §73a odst. 1 písm. b) tr. ř., učiněným dne 14. 6. 2000.
Nejvyšší soud nespatřuje vadu napadeného usnesení ani v tom, když vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro prodloužení vazby vyplývajících z ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. Pokud trestní stíhání obviněných nebylo skončeno v rámci dvouleté zákonné vazební lhůty, stalo se tak zejména z důvodu obtížnosti věci. Ta vyplývala nejen rozsahu spisového materiálu (trestní spis má v současnosti přes 1400 stran), ale především z potřeby provést u hlavního líčení řadu důkazů, zejména výslechy svědků. Z trestního spisu je zřejmé, že potřeba některých důkazů, které strany navrhly k provedení v rámci dokazování, vyplynula až v průběhu hlavního líčení. Nejvyšší soud neshledal u soudních orgánů takové okolnosti, které by bylo možno označit jako nedůvodné průtahy v řízení.
V případě propuštění obžalovaných Ing. J. D. a R. J. na svobodu rovněž hrozí ve smyslu §71 odst. 3 věta druhá tr. ř., že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení (§1 odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k povaze projednávané trestné činnosti a způsobu, jakým měla být spáchána, je zřejmé, že další trvání vazby u obou obžalovaných je nezbytné, protože z hlediska §1 odst. 1 tr. ř. to vyžaduje zájem na náležitém zjištění trestných činů, na potrestání jejich pachatelů a na předcházení i zamezování trestné činnosti.
Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obou obžalovaných prodloužil, lze označit jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k projednání a rozhodnutí věci odvolacím soudem.
Protože se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obžalovaných Ing. J. D. a R. J., popř. jde o námitky bez vlivu na správnost výroku napadeného usnesení jak z hlediska existujících zákonných důvodů vazby i zákonných důvodů pro její prodloužení (viz výše), tak musel stížnosti obou jmenovaných podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítnout.
Závěrem je nutno konstatovat, že Nejvyšší soud se nemohl v tomto řízení zabývat námitkami obžalovaných, pokud poukazovali na svoji nevinu. Takové námitky je nutno uplatnit v rámci odvolacího řízení. Pokud obžalovaný R. J. poukazoval ve stížnosti na zdravotní problémy své osoby, tak by je měl sdělit příslušnému lékaři v zařízení, kde vazbu vykonává. Ten by měl rozhodnout o případném lékařském vyšetření a eventuálním léčení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k