ECLI:CZ:NS:2000:5.TVO.135.2000.1
sp. zn. 5 Tvo 135/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. 11. 2000 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného D. M. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2000, sp. zn. 2 Ntv 14/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 100/2000, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného D. M. zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2000 sp. zn. 2 Ntv 14/2000 byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného D. M. do 31. ledna 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný D. M. sám i prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost, jíž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a propuštění z vazby na svobodu. Ve stížnosti namítl, že není dán vazební důvod podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť obava, že by se vyhýbal trestnímu stíhání není reálná, neboť se dožaduje zproštění obžaloby a trest, který by mu byl případně uložen, má již vykonán vazbou. Obžalovaný ke stížnosti připojil písemný slib, že nebude činit těžkosti a průtahy v řízení.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnost obžalovaného D. M. není důvodná, neboť Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně jak v otázce existence vazebního důvodu, tak i ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky.
Na obžalovaného D. M. (a obviněného Z. S.) byla státním zástupcem podána dne 22. 5. 2000 obžaloba u Okresního soudu v Ostravě pro pokus dvou trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §8 odst. 1 k §148 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1997. Věc je vedena u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 100/2000. Obžalovanému D. M. je obžalobou kladeno za vinu, že v rámci svých podnikatelských aktivit a v součinnosti s dalšími osobami chtěl dosáhnout neoprávněného vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, čímž měla českému státu hrozit škoda v celkové výši 969.395,- Kč.
Obžalovaný D. M. byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 7. 1998 sp. zn. 5 Nt 238/98 se započtením vazby od 29. 6. 1998, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. v tehdy platném znění. Nyní se obžalovaný nachází ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2000 sp. zn. 2 Ntv 8/2000 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 7. 2000 sp. zn. 5 Tvo 84/2000 byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného do 31. 10. 2000.
Nejvyšší soud České republiky především zjistil, že návrh předsedy senátu Okresního soudu v Ostravě na prodloužení lhůty vazby byl Vrchnímu soudu v Olomouci podán v souladu s §71 odst. 5 tr. ř. a ve lhůtě stanovené v §71 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky se zcela ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Olomouci v tom, že u obžalovaného nadále trvá důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. a v tomto směru odkazuje na podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozhodnutí. V posuzované věci Nejvyšší soud České republiky shledal, že jsou dány i další podmínky uvedené v §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby, neboť s přihlédnutím k charakteru a rozsahu trestné činnosti obžalovaného, trvajícímu důvodu vazby i okolnostem případu je zřejmé, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jímž je podle §1 odst. 1 tr. ř. zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání jejich pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti. Přitom v trestní věci obžalovaného nebyly shledány žádné průtahy, neboť Okresní soud v Ostravě v této vazební věci postupoval v souladu s ustanovením §71 odst. 1 tr. ř. s největším urychlením.
Vzhledem k obsahu stížnosti obžalovaného, v níž zčásti namítá nesprávný postup Okresního soudu v Ostravě pokud jde o zjištění skutkového stavu a poukazuje na to, jaký trest mu bude zřejmě vzhledem k návrhu státního zástupce uložen, je třeba uvést, že rozhodnutí o vazbě není rozhodnutím ve věci samé (rozhodnutím meritorním), takže v něm nelze řešit otázku viny, ale pouze zkoumat, zda u obžalovaného existuje důvodná obava vyjádřená v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o započtení vazby v jiné trestní věci, nelze k ní přihlížet, neboť ji v této trestní věci nelze započítat.
Dobu do 31. ledna 2001 považuje Nejvyšší soud České republiky za dobu nezbytně nutnou s přihlédnutím ke stadiu trestního stíhání obžalovaného.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky stížnost obžalovaného podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší soud České republiky nerozhodoval o písemném slibu obžalovaného učiněném podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto řízení mu rozhodování o přijetí či nepřijetí písemného slibu obžalovaného nepřísluší.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. listopadu 2000
JUDr. Jindřich U r b á n e k
předseda senátu