ECLI:CZ:NS:2000:5.TVO.136.2000.1
sp. zn. 5 Tvo 136/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2000 stížnost obžalovaného R. N. rozeného Z., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2000, sp. zn. 6 Ntv 13/2000, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 16/99, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného R. N. z a m í t á.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2000, sp. zn. 6 Ntv 13/2000 byla podle §71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného R. N. do 31. 1. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný R. N. v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce stížnost. Předně žádá, aby součástí opravného prostředku bylo i odůvodnění stížnosti podané do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. 42 T 16/99, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu. Stížnost byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2000, sp. zn. 6 To 142/2000, aniž bylo vyčkáno na její písemné zdůvodnění. Proto nebyly vzaty v úvahu jeho námitky ohledně důvodů vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obžalovaný dále konstatuje, že Nejvyšší soud vycházel při svém posledním rozhodování o stížnosti proti usnesení o prodloužení vazby z celkové škody přes deset miliónů Kč. V současné době uvádí nepravomocný rozsudek Městského soudu v Praze škodu ve výši 7.100.000,- Kč, přičemž však nebylo vzato v úvahu, že škoda je daleko nižší o hodnotu užívání vozidel poškozenými.
Obžalovaný také zdůrazňuje, že závažným pochybením soudu je skutečnost, že ačkoli bylo svědecky prokázáno, že se po propuštění ze zadržení dne 11. 4. 1997 nedopustil žádného trestného jednání, tak obžaloba i nepravomocný rozsudek uvádějí, že došlo k majetkovému útoku dne 7. 10. 1997. Obžalovaný konstatuje, že před vzetím do vazby respektoval veškerá předvolání. Slib, na základě kterého byl propuštěn na svobodu, neporušil. Soudy, které rozhodovaly o vazbě, se nikdy těmito skutečnostmi nezabývaly. Také nikdy nebyl vyhodnocen motiv jeho jednání.Obžalovaný si není vědom toho, že by mohl ve smyslu §71 odst. 3 věta druhá tr. ř. mařit účel trestního stíhání. Podle jeho názoru z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že vazba nahrazuje výkon trestu odnětí svobody a proto jej nelze propustit na svobodu. Závěrem stížnosti obžalovaný navhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a z vazby byl propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, ale stížnost obžalovaného důvodnou neshledal.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že návrh na prodloužení vazby obžalovaného R. N. byl vrchnímu soudu doručen dne 13. 10. 2000, t. j. při zachování patnáctidenní lhůty uvedené v §71 odst. 6 věta první tr. ř., neboť dosavadní lhůta vazby u jeho osoby, prodloužená usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 6 Ntv 9/2000, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2000, sp. zn. 5 Tvo 89/2000, končila dne 31. 10. 2000. Návrh podala předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, tedy osoba k tomu oprávněná podle §71 odst. 5 tr. ř.
Z trestního spisu bylo dále zjištěno, že od posledního prodloužení vazby obžalovaného pokračoval Městský soud v Praze v odročeném hlavním líčení ve dnech 12. - 13. 9. 2000, kdy výslechem svědků a prováděním dalších důkazů dokončil dokazování. Dne 18. 9. 2000 přednesly strany závěrečné řeči a dne 21. 9. 2000 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl obžalovaný R. N. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a čtyřmi trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, přičemž pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek je nepravomocný a o odvolání obžalovaného bude rozhodovat Vrchní soud v Praze.
Pokud jde o skutečnosti, kdy byl obžalovaný R. N. vzat do vazby a z jakých důvodů, tak v tom směru lze odkázat na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci.
Podle názoru senátu Nejvyššího soudu trvá i v současném stadiu trestního řízení u obžalovaného R. N. důvod vazby podle §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. V této souvislosti nutno připomenout, že jmenovaný je stíhán pro závažnou úmyslnou majetkovou trestnou činnost, kterou měl páchat značným počtem útoků po dobu více než dva roky. Existuje důvodné podezření, že v jejím páchání měl pokračovat i poté, kdy mu bylo sděleno obvinění a byl dne 11. 4. 1997 propuštěn soudem ze zadržení za současného přijetí slibu podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, že v případě propuštění z vazby na svobodu by obžalovaný mohl pokračovat v trestné činnosti, pro níž je stíhán (opakovat stejný trestný čin nebo spáchat trestný čin téže povahy).
Námitky obžalovaného R. N. ohledně konstatovaného důvodu vazby u jeho osoby nelze akceptovat. Rozsah trestné činnosti a období po které měla být páchána vyplývají z trestního spisu. Rovněž tak i důvodné podezření, že trestná činnost měla být v jednom případě obžalovaným spáchána i po propuštění jeho osoby ze zadržení. Při rozhodování o této stížnosti proti usnesení o prodloužení vazby se Nejvyšší soud nemohl zabývat námitkami obžalovaného ohledně konkrétní výše škody, vyhodnocení motivu jeho jednání a že nespáchal žádnou trestnou činnost po propuštění ze zadržení dne 11. 4. 1997. Ty je nutno uplatnit v rámci odvolacího řízení, neboť jde o hodnocení takových skutečností, které se vztahují k rozhodnutí o vině.
Také jsou dány důvody podle §71 odst. 3 věta druhá tr. ř. pro další prodloužení trvání vazby u obžalovaného R. N. nad dva roky. Délka řízení ve věci je ovlivněna zejména rozsahem, charakterem a složitostí trestné činnosti pro kterou je obžalovaný trestně stíhán. Od posledního prodloužení vazby dokončil Městský soud v Praze řízení v prvním stupni. Z důvodu odvolání obžalovaného bude věc předložena odvolacímu soudu. Nejvyšší soud nezjistil průtahy řízení, které by způsobily soudní orgány.
V posuzované věci Nejvyšší soud rovněž shledal, že jsou dány i další podmínky uvedené v §71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby obžalovaného, neboť s přihlédnutím k charakteru trestné činnosti obžalovaného, trvajícímu důvodu vazby, i okolnostem případu je zřejmé, že jeho propuštěním na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jímž je podle §1 odst. 1 tr. ř. zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání jejich pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti.
Také dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného R. N. prodloužil, lze označit jako přiměřenou a jen nezbytně nutnou k provedení odvolacího řízení.
Závěrem je nutno konstatovat, že Nejvyšší soud se neztotožnil s námitkou obžalovaného R. N., že z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že vazba u jeho osoby nahrazuje výkon trestu odnětí svobody.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem byla stížnost obžalovaného zamítnuta jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k