ECLI:CZ:NS:2000:5.TZ.195.2000.1
sp. zn. 5 Tz 195/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. listopadu 2000 v Brně v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné D. R., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 1999, sp. zn. 1 T 331/99, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 tr. ř. a za podmínek §272 tr. ř. takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 1999, sp. zn. 1 T 331/99, a v řízení, které mu předcházelo, b y l ve prospěch i v neprospěch obviněné D. R.
p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř.
Citovaný trestní příkaz se zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 1999, sp. zn. 1 T 331/99 byla obviněná D. R. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že dne 27. 8. 1999 kolem 13.20 hod. v O. - D. jako řidička osobního automobilu Škoda Felicia, SPZ KIO 50-93, při vjíždění z ul. G. na hlavní silnici H. vjela plynule přes připojovací jízdní pruh přímo do pravého jízdního pruhu, v důsledku čehož nedala přednost cyklistovi F. M., jedoucímu v tomto jízdním pruhu, následkem střetu a pádu cyklisty na vozovku tento utrpěl zlomeninu III. - VII. žebra vpravo, zlomeninu pravé klíční kosti a lopatky vpravo, pohmoždění měkkých tkání hlavy, což si vyžádalo nutnou dobu léčení v trvání 5 týdnů. Za to byla obviněná odsouzena podle §223 tr. zák., s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku a tří měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 17. 2. 2000.
Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněné D. R. stížnost pro porušení zákona, která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 18. 8. 2000. V písemném zdůvodnění namítá, že okresní soud vydal trestní příkaz i přesto, že nebyl náležitě objasněn a dokladován skutkový stav, neboť nebyla doložena skutečná délka léčení u poškozeného F. M. Okresní soud se spokojil pouze s odborným vyjádřením soudního znalce ze dne 5. 11. 1999. V této souvislosti ministr spravedlnosti zdůrazňuje, že pokud by doba léčení přesáhla šest týdnů a omezovala by poškozeného v obvyklém způsobu života, jednalo by se o těžkou újmu na zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. a skutek by měl být kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 2 tr. zák. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 1999, sp. zn. 1 T 331/99, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5 (v mimořádném opravném prostředku je v důsledku zjevné písařské chyby nesprávně uveden §20 odst. 5 tr. ř.), a to ve prospěch obviněné D. R. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu správnost všech výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen byl, a to i z jiných důvodů, než je uváděno v mimořádném opravném prostředku.
Z trestního spisu bylo zjištěno, že k objasnění skutkového stavu věci byly v přípravném řízení provedeny výslechy obviněné D. R. a svědka F. M. Dále byly zajištěny různé listinné důkazy např. protokol o nehodě v silničním provozu, včetně plánku dopravní nehody a fotodokumentace, lékařská zpráva o zranění F. M., odborné vyjádření ke zranění poškozeného a jiné důkazy.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle názoru senátu Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud v Ostravě v napadeném trestním příkazu důsledně podle výše citovaných ustanovení trestního řádu. Ke zjištění skutkového stavu věci nebyly zajištěny a provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy. Proto je nutno považovat hodnocení stávajících důkazů ve věci za nesprávné, neboť okresní soud se náležitě nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. V důsledku těchto podstatných nedostatků je napadený trestní příkaz vadný v celém rozsahu, tj. ve výrocích o vině a trestu.
Již v přípravném řízení mělo být dalšími důkazy prověřeno tvrzení obviněné D. R., že nemá na nehodě vinu, neboť neví, odkud se cyklista vzal, když jej předtím neviděla. Obviněná také uvedla, že po dopravní nehodě dvě osoby říkaly, že cyklista přelezl svodidla a měl nasednout na kolo a přejíždět šířku silnice zleva doprava (vše na č. l. 4 tr. spisu). Vyšetřovatel Policie ČR sice správně nechal dát do sdělovacích prostředků výzvu, aby se policii přihlásili svědci předmětné dopravní nehody (č. l. 20 tr. spisu). Ve spise se však nenachází žádný doklad o výsledku výzvy. Protože tvrzení obviněné D. R. a tvrzení poškozeného F. M. se podstatně lišila o příčině vzniku dopravní nehody, měla být v přípravném řízení provedena jejich konfrontace. Podle výsledku konfrontace měl vyšetřovatel Policie ČR zvážit, zda není potřebné provést vyšetřovací pokus na místě dopravní nehody, případně zda by neměl být ve věci vypracován znalecký posudek z oboru dopravy, kde by se znalec vyjádřil zejména k tomu, co bylo technickou příčinou dopravní nehody.
Vyšetřovatel Policie ČR měl také nechat vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ohledně charakteru poranění, které utrpěl poškozený F. M. při dopravní nehodě, délky jejich léčení a jakým způsobem a po jakou dobu byl jmenovaný skutečně omezen v obvyklém způsobu života. Podkladem pro znalecký posudek měla být nejen zdravotní dokumentace, ale podle potřeby měl být poškozený znalcem i vyšetřen. Odborné vyjádření vypracované MUDr. I. D. k charakteru zranění poškozeného a k délce jeho léčení bylo nedostatečné pro posouzení, k jakému následku na zdraví z hlediska trestněprávního došlo, jak důvodně namítá i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona. Nutno dodat, že odborné vyjádření vycházelo pouze ze zdravotní dokumentace Závodní nemocnice Vítkovice ze dne 3. 9. 1999, tj. z období jen krátce po dopravní nehodě (č. l. 18 a 19 tr. spisu). Přitom poškozený F. M. jako svědek dne 1. 11. 1999 mj. vypověděl, že je v nemocenském stavu a chodí na rehabilitace (č. l. 7 tr. spisu). Tímto tvrzením poškozeného se odborné vyjádření vůbec nezabývalo.
Tyto podstatné nedostatky byly po podání obžaloby důvodem k postupu okresního soudu podle §314c odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť v přípravném řízení nebyly objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině.
Protože Okresní soud v Ostravě nepostupoval podle §314c odst. 1 písm. c) tr. ř., měl sám výše konstatované důkazy zajistit a provést, což neučinil, a proto chybně ve věci rozhodl. Tím byla obviněná nedůvodně zvýhodněna, ale i znevýhodněna, neboť při důsledném postupu podle zákona nebylo možno vyloučit jiné rozhodnutí, ohledně skutku popsaného v obžalobě. Nebyly tedy splněny podmínky pro rozhodnutí trestním příkazem podle §314e odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 1999, sp. zn. 1 T 331/99, a v řízení, které mu předcházelo, byl ve prospěch i v neprospěch obviněné D. R. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. a za podmínek §272 tr. ř. (ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci napadeného trestního příkazu navrhl postup podle §269 odst. 2 až §271 tr. ř. a Nejvyšší soud o této stížnosti rozhodl do tří měsíců od jejího podání) napadený trestní příkaz zrušil. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. vyšetřovateli Policie ČR, Městskému úřadu vyšetřování v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc byla přikázána až do přípravného řízení, neboť již v této fázi trestního řízení došlo k podstatným vadám.
Úkolem vyšetřovatele Policie ČR bude zajistit a provést shora naznačené důkazy, popř. zajistit i další důkazy pokud to objasnění skutkového stavu věci bude ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. vyžadovat. Dalším jeho úkolem bude všechny důkazy postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotit a učinit ve věci zákonu odpovídající rozhodnutí. Závěrem a pouze pro úplnost lze připomenout, že orgán, jemuž byla věc přikázána, je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 1. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák