ECLI:CZ:NS:2000:5.TZ.256.2000.1
sp. zn. 5 Tz 256/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 29. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jiřího Horáka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch i ve prospěch obviněného D. R., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, č. j. 1 T 224/2000-116, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 224/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek §272 tr. ř. takto:
Trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, č. j. 1 T 224/2000-116 b y l v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř.
p o r u š e n z á k o n
ve prospěch i v neprospěch obviněného D. R.
Tento trestní příkaz se zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením trestního příkazu, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Znojmě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, č. j. 1 T 224/2000-116, byl obviněný D. R. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., že dne 5. 11. 1999 asi ve 14.00 hodin v M., okr. Z., jako řidič vozidla LIAZ SPZ CE 21-71, s návěsem SPZ CB 97-37, při objíždění stojícího autobusu srazil nezletilou chodkyni A. R., a způsobil jí tím smrtelné zranění. Za to mu byl uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a dále podle §49 odst. 1 §a 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, na dobu 4 roků. Poškozený I. R. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 5. 2000.
Ministr spravedlnosti České republiky podal proti tomuto trestnímu příkazu dne 30. 10. 2000, tedy ve lhůtě uvedené v §272 tr. ř., stížnost pro porušení zákona v neprospěch i ve prospěch obviněného D. R. Vytkl v ní, že samosoudce nepostupoval podle §2 odst. 5 tr. ř. a nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Poukázal na to, že sice správně vzal v úvahu, že obviněný hrubým způsobem porušil pravidla silničního provozu v §5 odst. 1 písm. a) až c) vyhl. č. 99/1989 Sb. v tom, že použil k jízdě vozidlo, které nesplňovalo stanovené podmínky pro neúčinné brzdy, že se obviněný náležitě nevěnoval řízení, nesledoval situaci v provozu a zejména nevěnoval zvýšenou pozornost dětem, které se pohybovaly poblíž zastávky u stojícího autobusu. Podle názoru ministra spravedlnosti dostatečně nepřihlédl k závěrům znalce z oboru silniční dopravy Ing. E. P. (č. l. 56-58 spisu) o tom, že vběhnutí dítěte do jízdní dráhy obviněného bylo nepředvídatelné a náhlé a že při dané rychlosti by i v případě technicky vyhovujícího vozidla byl střet s chodkyní nevyhnutelný. Znalec do značné míry zpochybnil příčinnou souvislost mezi zaviněním obviněného a způsobeným následkem. Skutkový stav věci proto nebyl spolehlivě prokázán důkazy opatřenými v přípravném řízení a podle ministra spravedlnosti nebyly dány zákonné podmínky, aby v této poměrně složité a závažné věci bylo rozhodováno trestním příkazem a bylo třeba věc projednat v hlavním líčení a po osobním výslechu znalce, svědků a provedení dalších důkazů zhodnotit provedené důkazy podle §2 odst. 6 tr. ř. Dále ministr spravedlnosti uvedl, že v případě potvrzení příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem dopravní nehody, nebude nepochybně odůvodněno uložení trestu obecně prospěšných prací podle §45 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k ustanovením §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. o účelu a výměře trestu. Při posouzení stupně nebezpečnosti trestného činu obviněného je podle názoru ministra spravedlnosti třeba vzít v úvahu, že došlo k usmrcení šestiletého dítěte při vysoké míře zavinění obviněného, který podle výpisu z evidenční karty řidiče byl 5x postižen pro přestupky v silničním provozu, z toho 3x pro neodpovídající technický stav vozidla a 2x pro malou dopravní nehodu, přičemž jednou po způsobení nehody z místa nehody ujel. Ministr spravedlnosti dále poukázal na to, že je nutno přihlédnout k nepravdivému tvrzení obviněného, že dosud neměl dopravní nehodu, a že obviněný údajně jel po zakoupení vozidla s tímto vozidlem do opravy, což vyvrací výpis z evidenční karty řidiče na č. l. 106 i zjištění policie na č. l. 16 spisu.
Ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, č. j. 1 T 224/2000-119 byl v neprospěch i ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §314e odst. 1 tr. ř. a §45 odst. 1, §23 odst. 1 a §31 dost. 1 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil za současného zrušení všech dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř .
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt.
Podle §224 odst. 2 tr. zák. odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §224 tr. zák. v souvislosti s dopravní nehodou předpokládá, aby porušení dopravního předpisu bylo v příčinné souvislosti s havárií (srov. č. 7/1965 Sb. rozh. tr.).
Stížnosti pro porušení zákona je třeba přisvědčit v tom, že znalec z oboru silniční dopravy Ing. E. P. do značné míry zpochybnil skutkové okolnosti týkající se příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem trestného činu. Ve znaleckém posudku (č. l. 56 - 58 spisu) dospěl znalec k těmto závěrům:
1. Ke střetu vozidla s chodkyní došlo ve vzdálenosti 5,3 až 11 m před konečnou polohou tahače, takže nelze vyloučit, že by došlo k nárazu do chodkyně i v případě zcela funkčních brzd návěsu.
2. Ke střetu vozidla s chodkyní by došlo i v případě, že by řidič s vozidlem jel v přímém směru, ve svém pravém jízdním pruhu.
3. Chodkyně se pohybovala po vozovce v místech, kde není ani přechod, ani křižovatka. Její pohyb po vozovce byl nepředvídatelný, a proto vytvořila překážku neočekávanou. Protože do vozovky vběhla náhle, v těsné blízkosti před vozidlem a řidič na ni musel reagovat náhlým bržděním, vytvořila překážku náhlou.
4. Rychlost 40 - 50 km/hod. v okamžiku reakce, udávaná řidičem jízdní soupravy, tj. obviněným, je technicky přijatelná.
5. Z technického hlediska lze spatřovat příčinu nehody v nesprávném způsobu přebíhání chodkyně přes vozovku, která vběhla do koridoru pohybu jízdní soupravy v okamžiku, kdy již nebylo možno střetu zabránit ani bržděním ani vyhnutím.
Z obsahu spisu vyplývá, že na vzniku následku trestného činu podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. spolupůsobilo více příčin. Pokud jde o porušení důležité povinnosti, bylo správně zjištěno, že obviněný D. R. porušil základní povinnosti řidiče stanovené v §5 odst. 1 písm. a) až c) vyhl. č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění pozdějších předpisů, podle nichž je řidič povinen užít k jízdě jen vozidlo, které splňuje stanovené podmínky, je povinen se plně věnovat řízení vozidla, sledovat situaci v silničním provozu a dbát zvýšené opatrnosti vůči osobám uvedeným v §3 odst. 2 cit. vyhlášky (tj. osobám, které by mohly pro svůj věk, sníženou tělesnou nebo duševní schopnost ohrozit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu), zejména vůči dětem a osobám, které užívají bílé hole a brát ohled na zvlášť označená vozidla (č. O1 až O5) a na označená cvičná vozidla. Aby bylo možno uznat, že jde o porušení důležité povinnosti uložené podle zákona, musí soud zjistit, že mezi porušením této důležité povinnosti a následkem trestného činu je příčinná povinnost. Znalecký posudek z oboru silniční dopravy je jen jedním z důkazů. Z jeho závěrů v souvislosti s ostatními důkazy nelze zatím spolehlivě dovodit, zda mezi jednáním obviněného a následkem trestného činu, pro který je obviněný stíhán, je příčinná souvislost. Tato otázka měla být objasněna proto, že na vzniku smrtelného následku trestného činu se podílel jak obviněný, tak poškozená. V takovém případě je nutno zkoumat a hodnotit každou příčinu zvlášť a posoudit její důležitost pro následek, který nastal z jednání obviněného. Z výsledků přípravného řízení je patrno, že skutkový stav věci nebyl zjištěn bez důvodných pochybností a v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.), a že dosud provedené důkazy nebyly hodnoceny důsledně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Samosoudce proto nemohl vydat trestní příkaz bez projednání věci v hlavním líčení, protože postup podle §314e odst. 1 tr. ř. je vázán právě na podmínku, že skutkový stav věci byl spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Vzhledem k tomu, že samosoudce učinil výrok o vině na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci, je nesprávný též výrok o trestu (§122 odst. 1 tr. ř.). Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti (§23 odst. 1 tr. zák.). Podle §31 odst. 1 tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti činu pro společnost (§3 odst. 4 tr. zák.), k možnosti nápravy a poměrům pachatele. Přijme-li soud záruku na nápravu pachatele, vezme v úvahu také výchovný vliv toho, kdo záruku nabídl, a uloží trest se zřetelem k této okolnosti. Tato zákonná ustanovení lze aplikovat až tehdy, jestliže byl náležitě objasněn skutek, pro který byla podána obžaloba a soud uznal obviněného vinným tímto skutkem. Protože však skutkový stav věci v tomto případě nebyl zjištěn v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., je vadný celý výrok o trestu.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, čj. 1 T 224/2000-116, byl v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř. porušen zákon ve prospěch i neprospěch obviněného.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Takové rozhodnutí učinil při splnění podmínek uvedených v §272 tr. ř., když ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona v neprospěch i ve prospěch obviněného do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí a Nejvyšší soud České republiky o této stížnosti rozhodl do tří měsíců od jejího podání.
Protože po zrušení napadeného trestního příkazu je nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, Nejvyšší soud České republiky přikázal podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Znojmě, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud ve Znojmě věc projedná v hlavním líčení, při němž odstraní postupem podle §2 odst. 5 tr. ř. neúplnosti v dokazování, na něž bylo poukázáno v příslušných částech tohoto rozhodnutí. Především podrobně vyslechne obviněného D. R. ke skutku, pro který je stíhán, dále svědka M. F. k tomu, zda jako řidič autobusu stál na zastávce, která se nachází vpravo mimo vozovku v M. a zda autobus byl označen značkou č. O5 (označení autobusu přepravujícího děti). Pokud byl autobus dne 5. 11. 1999 takto označen, musí soud vzít v úvahu ve vztahu k obviněnému též ustanovení §14 odst. 2 vyhl. č. 99/1989 Sb., podle něhož při objíždění stojícího autobusu s označením č. O5 musí řidič přihlédnout k možnosti vběhnutí dětí do vozovky a jízdu přizpůsobit tak, aby nebyly ohroženy; to platí i pro protijedoucí řidiče. U hlavního líčení vyslechne znalce Ing. E. P. k závěrům jeho znaleckého posudku a s přihlédnutím k dalším důkazům učiní právní závěr o tom, zda mezi jednáním obviněného a následkem trestného činu je příčinná souvislost. Teprve po provedení všech dosud shromážděných důkazů, pokud nebude zapotřebí provést ještě další důkazy, Okresní soud ve Znojmě po jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. posoudí, zda skutek naplňuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. V případě, že bude obviněný uznán vinným, bude soud při rozhodování o trestu důsledně vycházet z ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. Dále rozhodne o nároku poškozeného na náhradu škody. Okresní soud ve Znojmě je přitom vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 29. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek